Malý Cézar

První moderní gangsterka, která založila celý nový žánr - to je Malý Caesar. Film je samozřejmě za ta léta notně olezlý patinou, ale třeba vynikající herecký výkon Edwarda G. Robinsona v hlavní roli stále stojí za pozornost - myslím, že určitě inspiroval aspoň Joa Pesciho v jeho četných mafiánských rolích. Jinak veškeré nápady, v tomto snímku v době jeho vzniku působící novátorsky, už byly pochopitelně tisíckrát použité jinde - bylo by ale nefér nařknout z neoriginality Malého Caesara. (03.11.2005)

Gangsterský film, ktorý stojí na začiatku filmov svojho žánru a už sú v ňom badateľné stopy predlôh, ktoré si dodnes vypožičiavajú jeho žánroví kolegovia. Je až neuveriteľné sledovať s akým nasadením sa tvorcovia pustili do natáčania príbehu, ktorý musel v tej dobe poriadne rozvíriť mútne vody. Príbeh o ceste hlavného hrdinu od začiatkov v špinavom biznise, jeho vrchol a následný pád, to je šablóna, ktorú dodnes dodržiava nejeden gangsterský životný príbeh, v mnohých sa však dej sústreďuje na tento priebeh životom omnoho podrobnejšie, mnohokrát aj so stopážou ďaleko cez dve hodiny. V tomto filme je to všetko akési strohé, neučesané a hŕŕ. Žiadna vedľajšia postava nedostáva viac priestoru, aby si divák mohol urobiť o osudoch v gangu komplexnejšiu predstavu. A čo je dôležitejšie, nedočkáme sa ani žiadnej poriadnej zápletky, ktorá je poväčšine hlavným ťahacím prvkom príbehu. Svojím výkonom však mnohé z toho zatienil Edward G. Robinson, ktorý si svojho kladného záporáka užíval do posledného záberu kamery. Na dnešné pomery by som šiel teda s hodnotením určite ešte nižšie, s prihliadnutím na historický význam filmu musím však napísať, že má moje veľké uznanie. 70%. (25.04.2009)

V době, kdy se na plátně nesměl objevit polibek, dámský kotník ani vyslovit slova jako touha nebo Bůh, bylo možná vzrušující mít za hlavního hrdinu drsného gangstera. Ale po všech těch Kmotrech a Zjizvených tvářích je těžké se spokojit s dějem podle šablony ,,vzestup -> pád". Dost konvenční a zastaralá gangsterka. Po hodině od zhlédnutí si těžko vybavíte byť jedinou scénu. (04.08.2013)

Dnes už trochu úsměvné, ale jinak to není špatná gangsterka, i když trochu pohádková. Sice mě ze začátku krapet pobavilo, jak snadné je se dostat mezi mafiány, když to překousnete, dostanete veskrze průměrnou ale nenudící krimi podívanou s nějakou tou přestřelkou, doutníky, touhou po moci a nenažraností, ve které si navíc ambiciózního Rica docela rychle oblíbíte (tedy v mém případě tomu tak bylo). No a konec ve stylu „kam nemůže čert tam nastrčí ženskou“ mě sice nepotěšil, ale tak nějak se dal čekat. (05.08.2013)

Z trojice tých najznámejších gangsteriek 30. rokov Zjazvená tvár, Verejný nepriateľ a Malý cézar je ten posledne menovaný rohodne najslabší. Ale je aj najstarší a tým pádom pokladá základy a kreslí pôdorysy príbehom, ktoré pretrvávajú dodnes či už ako overené klasiky, alebo ako novinky v kinách. Edward Robinson je správny sliz, ktorému by ste neverili ani zbraň pod kabátom, ale to je to jediné, čím si môžete byť u neho istí. Lenže stále to nie je Paul Muni, stále sú dialógy slabšie, ako v spomínaných snímkach a stále je oproti nim tempo slabšie. Máme tu však prelínačky pri prepadoch, natočených formou filmových skratiek, čo bola asi v novom žánri žhavá novinka, takže pokiaľ sa budete na Malého Cézara pozerať optikou diváka, tešiaceho sa zo spoznávania dejín kinematografie, môžete byť spokojní. (31.03.2014)