Jmenuji se Oliver Tate

Oliver Tate je divnej, stejně jako film o něm. Ale je fajn něco takového za čas vidět, protože to moc hezky ubíhá a je to konečně něco, co člověk nevidí každý den. Taková netypická romantika, kde emoce skáčou jak na provázku, ale díky hercům a prostředí se na to moc hezky kouká. Do toho Yasmin Paige je moc hezká a docela rád bych jí viděl zase v nějakém filmu. Dlouho se mně nestalo, abych ve filmu viděl herce, u kterých stačí pohled, a já přesně vím, co jím chtějí říct. To je na filmech tak krásné a je škoda, že se s tím nesetkávám častěji. Na druhou stranu si takových filmů budu alespoň daleko více vážit. A ten závěr...ten je prostě krásnej. (11.10.2012)

Vcelku osvěžující pohled na dospívání chlapce, který hned ze začátku nadchne komickým představování událostí „po smrti“ a slušné tempo si drží po celou dobu. Sice postupně zvážňuje, ale stále mu nechybí scény na odlehčení, což se potvrdilo i na konci, který díky tomu nebyl tak hloupě klišoidní, jak by jistě mohl být, proto hodnotím slabšími 4*. „Teď, když jsme se líbali ne kvůli vydírání, jsem myslel, že Jordanu gentlemantsky doprovodím domů. Když jsme dorazili, zeptal jsem se jí, jestli je teď mojí holkou. A ona řekla: Budu o tom přemýšlet.“ (27.06.2013)

Divný mládenec v beranici řeší vztah s divnou slečnou a pokouší se zachránit manželství svých divných rodičů, neboť se ho snaží rozložit divný soused? Ono to zkrátka celé bylo nějaké divné, ale věřím tomu, že šest z pěti dospívajících intelektuálních paniců se v tom najdou. Já jsem však již dávno minul bod, kdy se na dospívání budu dívat jinak a tak mne spíše bavil hudební doprovod, rafinované špehování rodičů či rozumové zdůvodnění vlastní zbabělosti. Asi v tom bylo víc, ale veřejně onanovat nad nezávislými filmy mne již nějaké to desetiletí nebaví. (14.05.2014)

Film, který urputně nechce být další tuctovou romantickou komedií. Jenže netuší, jak na to. Zkoušení různých možností „odlišení“ jej proměňuje v sérii scén, které fungují nanejvýš samy o sobě, ale někdy ani to ne. Pročež je Oliver Tate občas milý, občas vtipný, ale převážně divný. Ne však dost divný, aby byl alespoň svou divností konzistentní, když už se tedy rozpadá vypravěčsky (nekoncepčním kombinováním prvků literárních a filmově-sebereflexivních). Příliš je z toho cítit snaha natočit něco jako Harold a Maude nebo Rushmore, přitom být svůj, být cool, udělat to tak nějak hezky, tak nějak pro všechny a hlavně dát divákům jasně najevo, co by měli ve kterém okamžiku cítit. Příště by úplně jednoduše stačilo více zapracovat na postavách, místo nichž Ayoade pracuje s figurkami ztělesňujícími určitý životní postoj. 55% (08.06.2011)

Richard Ayoade je výborný komik, sľubný režisér a trošku slabší scenárista. Ponorka je pekne natočená a zostrihaná, a technická stránka vôbec obsahuje množstvo nápadov, podporených príjemným pesničkovým soundtrackom. A herci tiež robia čo sa dá. Najviac ma pobavila asi Sally Hawkins v úlohe matky - dokonale reálna a ujetá postava, navyše výborne zahraná. Jediný problém je potom práve v tom scenári. V maličkostiach funguje (predstavy hlavnej postavy, alebo vtipy - každý jeden rozosmeje...), je ale dosť jednoduchý a aj cez neustálu snahu o opak, ani nie moc originálny. Ayoade donekonečna rozoberá názory a životné postoje hlavnej postavy a občas zabúda na dej, a tiež sa miestami opakuje; spojenie všetkých tých detailov, hudby a hercov zanecháva ale silnejší dojem. 70%, čisto z hladiska zábavy skôr 4*. (21.03.2012)