22 výstřelů

Tohle natočil člověk s nějakou úchylkou. Je to patrně nejbrutálnější francouzský film, co jsem kdy viděl. Navíc natočený stylem, který se mi příliš nelíbil. Když přihlédnu ke scénáři, který není bůhvíjak vynalézavý, nemohu hodnotit nijak vysoko. Možná, kdyby to dostal do ruky jiný režisér, dalo by se z tohoto námětu něco udělat. (03.04.2011)

Nevěřím na čestné grázly a gangsterka jako žánr jde víceméně mimo mě. Proto je pro mě L'Immortel především klasická revenge story a jako taková je výborná. Težká, jen zvolna gradující atmosféra v níž se jako přízemní mlha převaluje beznaděj, marnost, smutek, bezohlednost i hrůza. Luxusní Jean Reno s aurou dávných samurajů, několik vynikajících a nečekaně emotivních momentů. Zamrzí snad jen pár kiksů a nedotažeností ve scénáři a nevyužitá Marina Foïs jako Marie. (23.07.2012)

Nečekal jsem to. Fakt jsem nečekal, že i ve Francii by režisér vybral státní kasu pro filmaře a natočil film s klepající se kamerou, která má navodit hustou atmosféru a autentičnost. Já třeba chápu, když režisér řekne, že točí film, který má být natočen amatérskou kamerou. Ale nedokážu to pochopit, když se člověk těší na akční film s Jeanem Renem a nakonec z něj vidí akorát tu zasranou jizvu na ksichtu. Richard Berry je tak pro mě už vcelku známou tváří, když jsem ho naposled viděl v poslední Veberovce. Jenže už tam mě rozčiloval a já čekal na chvíli, kdy se z něj poseru uplně. Nakonec se předvedl v tom nejlepším možném světle a natočil film s nejstylovější kamerou, která kdy byla vynalezena. Pokud si tak chcete užít akční film s celou kopou akčních scén, na které si, za prvé, po půl hodině nevzpomenete, a za druhé, se v nich vlastně nic nestane..tak se na 22 výstřelů podívejte. Mě to tak nasralo, že jsem snad ani neměl slov. A to přitom by ten film mohl být dobrý. Technika by na to byla a příběh koneckonců taky. Vždyť Francie kriminálky v sobě má. Jenže to by se toho musel chopit člověk, kterej chce natočit film a ne mišmaš něčeho, co chvíli bude mít úspěch a pak zapadne do takovýho průměru, že si po půl roce na něj člověk nevzpomene. (05.10.2010)

Dneska se hraje na ty špinavý a tvrdý gangstery a policajty, co všechno úplně děsně reálně řeší a je to prostě navíc úplně "cool" a takový. L'Immortel je přesný opak a obrací se k těm gangsterkám, co pracujou s takovou tou vzletnou idealizovanou představou mafiánů a gangsterů, což je možná ten důvod, proč se to setkává s tolika horšíma reakcema. Prostě je to film dělaný tak, že využívá charismatického hlavního herce, co zprostředkovává takovou tu klasickou idealizovanou představu o přátelích na život a na smrt a o rodině a o tom jak je nutný být pevnej ve svých zásadách a takový věci spíš než aby to zaplavil horou "fucků" a mrtvol. Tohle je potřeba vnímat spíš než porovnávat to s ostatníma zločineckýma filmama dneška, co kladou důraz na úplně odlišné věci. Tady si to prostě Jean Reno zaslouží, protože je to sympaťák a tenhle film není špatnej, jen jde jiným směrem než jak se to dělá dneska častěji :). Vždyť tu i ti staří mafoši mají dlouhý černý kabáty. :) (23.05.2013)

Tuhý mafián je jediným druhem mafiána, kterého jsem ochoten ve svém životě akceptovat. Proto mne obyčejně souboje ukrutně zlých mafiánů s těmi hodnými, tedy přibližně o 10% menšími zmetky, obvykle nechávají naprosto chladným. Jenže Jean Reno je můj velký oblíbenec a tak jsem musel vidět, kterak si zahraje roli pomstychtivého děravého cedníku. Dal to celkem slušně, nicméně ani jemu se nepodařilo přesvědčit mne, že hodní mafiáni si zaslouží své poctivě nakradené majetky a mou úctu. (25.06.2013)