Zdrojový kód

Jake Gyllenhaal ve strhujícím dramatu s prvky sci-fi, amerického entuziasmu a v neposlední řadě i trochu té romantiky. Sean se probudí v jedoucím rychlíku směr Chicago. Proti němu spanilá dívka. Průvodčí chce lístek. Kolemjdoucí paní mu cákne trochu koly na botu. Chicago na obzoru. Prostě normální den v životě obyčejného cestujícího. Jenže problém je trochu někde jinde. Sean se jaksi nepoznává v zrcadle a co hlavně, za osm minut vlak vyletí do povětří i s celým Seanem, spanilou dívkou a všemi cestujícími včetně paní cintající kolu. Za okamžik se Sean po malé instruktáži ocitá znovu ve vlaku tváří tvář spanilé dívce a má znovu osm minut k tomu, aby zjistil, kdo ten vlak vlastně vyhodil do povětří. Neotřepaný sci-fi námět je zde zcela minimalisticky zpracován a to jen filmu prospívá. Napnutý jsem byl až do konce a za celou dobu zavrhl asi šest teorií. Schválně, kolik teorií budete mít během filmu vy? (15.06.2011)

"Každej voják, kterýho znám, by řekl, že jedna smrt stačí." Ale alternativou může bejt smrt každejch osm minut. To je ale dilema. Co si tak mám vybrat? Mně dělají menší problémy i parabolický výpočty kvantový mechaniky, takže úplně přesně nevím, v jaký realitě se právě nacházím, ale jedno vím určitě - až budu mrtvej, tak zachráním svět. Už teď tuším, že si to užiju minimálně tak, jako jsem si užil Zdrojovej kód. A jelikož jsem netknutej teorií o časovým přeskupení, tak můžu odborně prohlásit, že to bylo svižný, zábavný a tajemný, což je moje miska chipsů (kafe nepiju). (09.11.2021)

Duncan Jones se začíná vykreslovat jako vskutku zajímavý tvůrce s originálními nápady a hlavně "šestým" smyslem k jejich převedení na plátno. Jak Moon, tak Source Code skrývají ve svém nitru podnědnou a vzrušující myšlenku, která sice ani v jednom případě není rozvedena do komplexního sci-fi světa (viz Matrix, Inception, 12 Opic), ale naprosto postačuje k utáhnutí filmu lehce podprůměrné stopáže a udržení jeho kvalitní atmosféry. Zdrojový kód těží především z konceptu Na hromnice o den více - hlavní hrdina spolu s divákem získávají stále více zkušeností a dokáží se dokonaleji orientovat v prostředí, které stojí na místě. Koncept je na konci rozbit ve prospěch trošku lacinného emocionálního pohlazení, a to vybízí ke zpochybnění logických pravidel filmu (resp. jednoho pravidla)... Ačkoliv řada diváků bude doufat, že Duncan Jones bude postupně dělat své filmy robustnější a velkolepější, myslím, že jeho podání skromnějšího sci-fi má své kouzlo. 8/10 (08.07.2011)

Tři slova: Jake Fuckin´ Gyllenhaal. Konečně mi zas tenhle krasaveček nepřipomínal spařené kuře, ale jeho jemné charisma film táhlo v obou žánrových polohách. Jako "mentální" detektiv má potřebnou šťávu, jako milovník, co má 8 minut na lásku zase ty svoje zjihlé psí oči. Duncan Jones možná neměl v ruce nejsilnější scénář, ale chytl se témat, která ho fascinovala už v Moonu a skrze ně udělal z jinak celkem řadového sci-fi thrilleru hodně mrazivou podívanou. Hrdina izolovaný a klamaný i skoro až verhoevenovsko-cronenbergovský motiv jeho exploatovaného těla, to všechno mi v závěru nádherně vehnalo vítr do plachet a tu celkem strohou a rychle vyčerpatelnou historku o návratu do minulosti (či do zdání minulosti), obrátilo ve skutečně silný a svérázný film, který letos zatím nemá konkurenci. Nebýt občas pitomoučkých dialogů a místy levnějšího vizuálu, šel bych klidně do euforických výšin. (12.04.2011)

Malý velký thriller, který mě hned v úvodu té pouhopouhé devadesátky chytil a už nepustil. A nevygradoval do akce, nýbrž do krásné emotivní momentky (frozen-time), při které mi bylo jasné, že tohle ze mě jen tak nevyprchne. + výtečný Gyllenhaal. Pro mne zkrátka taková pozdní kompenzace za mnou neoblíbené INCEPTION... (23.07.2011)