Králova řeč

Lékárnickými vahami po jednotlivých ingrediencích pečlivě odvažovaný zatraceně oldschoolový a komorně působící snímek, kterým především odborník na historické "filmy" Tom Hooper dokázal pobláznit svět. Nutno říct, že vcelku po zásluze, ale taky si vezměte, co měl k ruce za "materiál". Kdyby Colin Firth po loňském Single Manovi nedostal Oscara ani teď, tak už by Akademii opravdu někdo zapálil...a možná bych mu nabídl sirky, kdyby mu nechtěl chytnout zapalovač;) Z Heleny Bonham Carter byste nechtěli mít jen skutečnou "Queen Mum", ale chtěli byste, aby byla vaše vlastní babička, protože to, jak laskavě prochází celým filmem, a jak jí věříte každičký pohyb, to snad ani nejde popsat. Geoffrey Rush je pro změnu takovým tím příjemným usedlým patronem, který má v sobě velkého ducha, a jeho filmová choť Jennifer Ehle zase na svém malém prostoru dokazuje, kdo že je dnes ta někdejší úžasná Elizabeth Bennetová (a znamená to, že se nemá zač stydět). Jsou prostě všichni úžasní, a k tomu nám ještě tvůrci předhazují luxusně obsazené a zahrané vedlejší, malé a ještě menší role (Churchill!!!), a nechávají všechny procházet parádně dobovými interiéry i exteriéry, a vůbec je to řemeslně vypulírované jako správný historický útok na diváky jinými zbraněmi než rykem tisícihlavých armád. Králova Řeč vypadá jako zatraceně vymazlená televizní inscenace - což je ostatně Hooperovo domácí hřiště - a z toho důvodu se obávám, že i přes ten dokonale fungující hodinový strojek, co má uvnitř, nebude zakrátko nikdo chtít poslouchat to vyladěné tikání, a vrátí se k tomu vypjatému kraválu, který jsme si navykli dostat, když jdeme na dobrý film. A proto se také bude říkat, že Králova Řeč vlastně ani nebyla ničím zajímavá. Říkám, že to je hloupost, a při vzpomínce na pro mě překvapivou noční scénu Bertieho/Jiřího a Alžběty, a na to, jak mi sevřela srdce, se odvážím dát 90%. PS: Obvykle říkám, že čeští dabéři bojovali předem ztracenou bitvu - ale tentokrát mě kvalita zvládnutí jejich u tohoto konkrétního filmu extrémně obtížného úkolu skutečně velmi mile překvapila. I tak ale originál zůstane nepředstižen - s opakem ovšem mohl počítat jen ten největší optimista. A přitom zrovna u téhle premiéry mohla ČT s klidným srdcem trvat na uvedení v původním znění - lépe řečeno kdy jindy by už byla lepší příležitost? No ale co už, dokonáno jest, a nebylo to špatné. (03.06.2011)

Typicky britský perfekcionistický a řekněme staromilský snímek, který sice má řadu nezpochybnitelných kladů počínaje výborným castingem přes odpovídající herecké výkony a sice konzervativní, nicméně bezchybnou, režii, ale přesto mě nějak nenadchnul a nepohltil. Zabývá se totiž aristokratickými "lepšími" lidmi svázanými přísnými společenskými pravidly, etiketou a odpovědností nikoli za sebe, ale za pověst a postavení své rodiny. Ti lidé sice soucítí s tím plebsem tam dole a pociťují za ně odpovědnost asi jako středověký feudál cítil odpovědnost za své poddané. Redukují mimochodem lidi na jeden lid a i když mají toho lidu plnou hubu, dají si nesmírně dobrý pozor, aby se těmi tam dole moc nezašpinili a vlastně ani onen lid neznají. Celkový dojem: 80 %. (18.04.2011)

Brilantní režie Toma Hoopera, který vše naservíroval na hladinu filmařiny v celé své kráse. Rush byl velmi příjemným doplňujícím tempem díla a Hoopera nechal svým výborným výkonem jak chladnou klapku, tak dotek na srdci při pomoci krále v nejtěžších chvílích života. Výprava mohla vyhrát cenu - tak jako kamera. Ve scénáři bych se přiklonil k Fincherovi (Sociální sít'). Celý film na mě působil velmi příjemně a ze dne na den mi ještě připomíná lehkost, která mě po celou dobu doprovázela. (31.01.2012)

Angličané trpí zvláštním druhem masochismu. Rádi si připlatí, aby si mohli v luxusu pěstovat bandu zdegenerovaných panáku, jejichž předci je pěkných pár století sdírali z kůže, navíc jsou na to ještě hrdí a s potěšením se před nimi plazí! Neváhají o nich také točit glorifikační logopedické báchorky, jako například tu, "Jak se král Jiřík odnaučil kokotat". *** Bylo nebylo! Slovo dalo slovo, bratr nasmrkal sestru nebo bratranec sestřenici, a tak se narodil král Jiřík! Arogantní, povýšenecký kokot to byl řádný, ale měl jednu vadu. Nedokázal ze sebe vypotit jednoduchou větu rychleji, než by běžný poddaný Commonwealthu řekl stokrát krvesmilstvo. I smutek padl na celé království a všichni poddaní krokodýli slzy ronili, jak ten jejich král děsně trpí! Nebuďte však trudomyslné, děti! Naštěstí se objevil kouzelný pan Spěch, který nejenže Jiříkovi ten strašlivý moribundus vyléčil, ale ještě z něj udělal lepšího člověka! I neváhal Jiřík, do rádia pospíchal a co se nestalo! Pronesl spíč, aniž by se jedinkrát zadrhl!!! Veselí zavládlo celým královstvím a všichni prostí lidé byli na svého Jiříka natolik pyšní, že se ani fuj, fuj Hitlera nezalekli, a dokonce se málem v jednačtyřicátem vylodili na Rujáně a dobyli Berlín.*** Tento film má však i několik nesporných pozitiv. Ko - Ko - Kolin Ústí se patrně zaslouženě prokokoktá až ke Zlatému Bludišťákovi, stejně tak pan Spěch a Hele-Banán Kártrovou můžete vidět v nejsympatičtější roli její kariéry! Navíc doufám, že tato pohádka půjde příkladem a jako součást příští monarchistické předvolební kampaně TOP 09 uvidíme další Troškův skvost s názvem "Kterak se Herr Schwanzenberg odnaučil huhňat". God save the Queer. (24.01.2011)

Naprosto zbytečnej film o jednom koktajícim aristovepřovi, kterej se po 2 hodinách prokoktá k závěrečný řeči. Nechápu, kde tahle píčovina nabrala tak vysoký hodnocení. To už mi připadaj zábavnější novoroční projevy Gustava Husáka, než poslouchat anglickýho krále, ze kterýho to leze jak z chlupatý deky. Jinak podobný téma nabízí i jeden z dílů Ženy pod pultem (Příběh zeleninové Jiřinky) a nutno dodat, že je to mnohem větší zábava. (11.05.2012)