Wildlife

"Wildlife" na mňa asi nezapôsobil tak, ako som čakal, že sa stane. Osobne ma film dosť nudil. Mal som pocit, že sme sa často točili v kruhoch a spolu so skvelými hercami akosi nemal film dostatočný drive na to, aby ma dokázal nejako zaujať. Carey Mulligan a Jake Gyllenhaal sú dobrí a v prvých scénkach pôsobia celkom ako dobrá dvojica, no potom sa všetko zmení a veci naberú celkom iný spád a posunú sa úplne iným smerom. A v centre toho všetkého stojí Ed Oxenbould. A musím povedať, že je pre mňa najlepším elementom film. Je skvelý. Okrem toho mám pocit, že zo všetkých postáv je najviac dospelý, má dobré názory a záleží mu na veciach, na ktorých by malo záležať rovnako aj jeho rodičom. Čakal som celý čas kedy príde ten moment aby ma moment zahákol, ale nestalo sa. Nebavilo ma to sledovať, nudil som sa a nebyť Eda Oxenboulda, asi by som to ani nedopozeral. Myslím si, že je výstižné ohodnotiť tento film ako "eh". Ale na druhú stranu vidím, že iní ľudia si v tom niečo našli a rovnako aj kritici. Vizuálne je to dobre spracované, začiatok 60-tych rokov funguje, je tu pár scénok, ktoré sú zaujímavé, no jednanie hlavných hrdinov ma občas trošku otravovalo. Som rád, že som film videl, nemyslím si, že by som sa k nemu vrátil. Hodnotenie: C+ (07.01.2019)

Ambiciózní tvůrce Paul Dano přináší svůj režijní debut a je třeba říct, že jde o kvalitně natočené skromné drama. Příběh se točí kolem mladého chlapce, který si i přes velmi bouřlivý rozchod svých rodičů dokáže zachovat tvář. Paul Dano v něm zřejmě promítl část sebe sama. Některé scény jsou s ohledem na vztah postav dohnány až do absurdně nepříjemných mezí, což prohlubuje opravdu tíživé pocity. Vše povznášejí velmi dobré herecké výkony Jakea Gyllenhaala a Carey Mulligan. [KVIFF 2018] (30.06.2018)

Nevím, vlastně co říct. Film, který je unuděný asi tak jako hlavní hrdinka v podání Carrey Mulligan. Zajímavé je to z mého pohledu jenom herecky a kameramansky, ale v souhrnu je to klasické drama o manželské krizi z pohledu dítěte, kterých už tu byly stovky, a zajímavějších. (06.07.2019)

Paul Dano dává na odiv své nezávislé kořeny a namísto dechberoucího audiovizuálu sází na ústřední trojici herců a jejich komorní příběh. Gyllenhaal i Mulligan dokazují svou kvalitu, zjevením je velmi podařený výkon čerstvě sedmnáctiletého Eda Oxenboulda. Coming-of-age drama tentokrát nesleduje pouze dospívajícího chlapce, ale ukazuje potřebu rituálů a nalezení role ve světě i u jeho rodičů, pětatřicátníků. Což je v tomhle věku (a hlavně s dítětem na krku) přece jen docela problém. Silný námět, který však Dano nerozvedl tak, aby mě emocionálně odboural. Jeho civiliní uchopení netlačí na citečky tak moc, až... ze mě nedostal vlastně vůbec nic. Ale možná jsem jen mrtvý uvnitř. (29.06.2018)

Tenhle rozpad rodiny očima čtrnáctiletého syna je vynikající studií vývoje dvou lidí, kteří si byli velmi blízko a postupně se vzdalují, a jejich syna, který musí pochopit, že život je ne vždy to, co bychom chtěli. Dlouhé detailní záběry do tváří herců beze slov, stejně jako záběry do pusté krajiny jsou dokonalým koloritem k ději a dělají z filmu výjimečný zážitek, který rozhodně stojí za pozornost. Režisér si s filmem pohrál a evidentně věděl, čeho chce docílit, a já přesně takovéto americké nezávislé filmy miluji, byť se může zdát, že příběh je vlastně hodně jednoduchý a byl tu ztvárněný už na mnoho různých způsobů. Jediné, co bych filmu vytknul, že občas působí až příliš rozvlekle, ale chápu, že režisér měl nějakou vizi, které se držel. Takovýto film samozřejmě ale musí doplnit i herecké výkony, a ty v tomto případě byly skvělé, obzvláště mě potěšilo vidět zase jednou na plátně Jakea Gylenhaala, pro kterého mám jakousi slabost. Myslím, že mé zakončení košického festivalu se povedlo a nebudu lhát, že s komentářem k poslednímu festivalovému filmu se mi před očima míhají vzpomínky, zážitky i emoce, kterých jsem za těch 9 dní zde strávených přímo přesycen. Dovolíte-li krátkou odbočku od filmu, bude se mi stýskat po mém ČSFD kolegovi Enšpíglovi, se kterým jsem celý festival prožil a bylo mi ctí jej poznat, po místních lidech, prostředí i celkové architektuře, která je v Košicích skvělá, po celém festivalu. Tenhle festival má své úžasné kouzlo a duši a bylo mi ctí stát se jeho součástí. A stejně jako symbolicky končí film Wildlife společným vyfocením ústřední rodinné trojice, stejně tak i já ve svých myšlenkách tvořím psaním tohoto komentu poslední fotku, kterou odkládám do alba ve své hlavě, které už navždy zůstane mou součástí. Děkuji a třeba někdy znovu v Košicích na viděnou. [27. Art Film Fest Košice] (23.06.2019)