Producenti

První půlhodina je čistokrevný odpad. Málokdy vídané tlačení na pilu ve snaze přesvědčit diváka, že to, co se před ním odehrává, má být humor, je absolutně marné. Pak se ale všechno zlomí ve chvíli, kdy do příběhu vstoupí postava šíleného nácka-dramatika. Pointa je celkem lehce předvídatelná, ale film naštěstí dospěje ke konci bez návratu k úvodním trapárnám. Aspoň něco se tak podařilo zachránit. -------- V titulcích filmu uvedeno: rok výroby 1968. (01.10.2017)

Nejpovedenější a nejzábavnější Brooks. Tedy pro mě. Nejde se nesmát Maxovu svádění "starších" žen, Leovým neurotickým záchvatům nebo šílenému nacistickému scénáristovi. Když dojde k nejhoršímu (ano, premiéra muzikálu), zbývá už jen řvát smíchy a mlátit sebou o pohovku. "Germany was having trouble, what a sad, sad story. Needed a new leader, to restore it´s former glory..." (03.05.2009)

Člověk by si nejspíš na základě jednoho skvělého filmu neměl myslet,že takové budou i všechny další filmy onoho tvůrce.Mladý Frankenstein je vskutku geniální parodie,která přetéká špičkovými hláškami a komediálními výstupy,díky čemuž jsem si automaticky myslel,že film,za který Mel Brooks získal Oscara za scénář,bude minimálně stejně dobrý.Producenti jsou ale bohužel dosti nezajímaví,zřídka vtipní a občas dosti nevkusní.Že bych se smál nějak často,to se vážně říct nedá.Výborný Gene Wilder a zábavná hudební čísla to nakonec na tři hvězdičky vytáhnou,ale stejně moje víra v Brookse dostala povážlivé trhliny.Což je ale možná i dobře,jeho další film mě může tím spíš překvapit. 60 % Update: Tak vzhledem k tomu,že ve svých vzpomínkách si s čestnou výjimkou songu "Springtime for Hitler and Germany" nepamatuju jedinou dobrou věc na tomto filmu a Žhavá sedla,která jsem včera viděl,jsou přes svou nevyrovnanost mnohem lepší,jdu nevyhnutelně na ty dvě,které jsou snad pro tenhle film až moc. (02.11.2010)

První verze "Producentů", kterou jsem kdy viděl, byla ta z roku 2005. Myslím, že není úplně ono, když člověk vidí prvně remake, ale stejně pak může srovnávat. "Producenti" z roku 2005 jsou klasickým muzikálem, který je švihnut crazy komedií. "Producenti" z roku 2005 nemají msty daleko od crazy komedie, ale pořád je to především satira na to, jak funguje zákulisí vytváření muzikálů, a to se všemi jeho nedostatky a podvody. Max Bialystock získává peníze na svoje špatné hry díky tomu, že uspokojuje bohaté paničky v důchodu, které mu pak podepíší jeho "šečíček", bez něhož nemůže hry produkovat. Právě během jednoho takového uspokojování k němu dorazí Leo Bloom, četní, který mu hodlá udělat pořádek v knihách. A zjistí jednu zajímavou věc. Mohou vydělat obrovské množství peněz na tom, když udělají hru, která bude naprostý propadák. A tak začínají dělat na hře, která se jmenuje "Springtime for Hitler" ("Jaro pro Hitlera"). Věřte tomu, že ústřední melodie vám bude - chtě, nechtě - znít v hlavě ještě nějakou dobu po skončení filmu. Původní "Producenti" nejsou muzikálem v tom pravém smyslu slova. Zpěv se zde objevuje až ve chvíli, kdy se hra nacvičuje, případně když je hra přímo prezentována nejprve velmi nespokojenému publiku. Tam, kde je pro "Producenty" v roce 2005 rozhodující homosexuální pojetí, tam zase Mel Brooks těžil z toho, že 60. léta byly éra hippies a pro film to fungovalo dokonale. Hitler v tomhle provedení byl prostě dokonalý. Mel Brooks nevytvořil film, který je tak plný zvratů, jeho zápletka je přímočará, o to je jednodušší se zaměřit na komediální složku, která zde funguje dokonale. Legendární film, který remake nepotřeboval, ale stalo se. Mnohým divákům asi bude nová verze přijatelnější, ale v jejím provedení vypadá komika jako hloupá groteska. Více: http://www.filmovy-denik.cz/2012/11/arbitrage-interview-male-deti-neznamy.html (02.03.2013)

Max Bialystock a Leo Bloom budú mať veľké „zajačie úmysly” , keď prvý je divadelným producentom, a druhý zase zo začiatku čestným úradníkom, že zakladajú spoločný tandem: ziskuchtivých “PRODUCENTOV” , ktorí chcú uviesť absurdné divadelné predstavenie na Broadwayi o spievajúcom a tancujúcom Führerovi-Adolfovi Hitlerovi (a ten s naprostou bravúrou prekonáva i Diktátora, Charlieho Chaplina), konkrétne s poetickým názvom: „Jar pre Hitlera a Nemecko” , ale s tým, že z toho nakoniec vzíde kolosálny prepadák všetkých čias, čiže aspoň to tak pôvodne zamýšľajú, lebo vtedy by sa rozprávkovo obohatili aj za prispenia mnohých starých dám, ktoré Max krásne obalamutil, a tak mu všetky prispeli nemalé čiastky na rozpočet pre hru, t.j. zisťujú, že výhodnejšie je vytvoriť divadelný neúspech, než úspech, a vtedy by práve vzali nohy na plecia i guču peňazí, a hor sa smer Rio de Janeiro. Väčšina okoľností tomu priamo nasvedčuje, pretože vyberajú podľa nich totálne neschopného režiséra-transvestitu Rogera De Brisa, ktorý by defacto mal byť niečo na princíp Eda Wooda, a la Theatre, či trebárs samotnú hru napísal Franz Liebkind, čo sa ešte tak úplne nestotožnil s koncom „Tretej ríše” , alebo hlavný predstaviteľ je prezývaný, ako L.S.D. (Lorenzo St. DuBois), čo je samo o sebe dosť výstižné, a práve on je neuveriteľným ťahúnom pre nablýskané publikum v deň vypredanej premiéry, ktoré doslova vrie ! _ Mel Brooks sa po prvýkrát etabluje medzi hollywoodsku režisérsku smotánku, a hneď je z toho Oscar pre pôvodný scenár, ktorý je maximálne prešpikovaný samým čiernym humorom, keď Zero Mostel s Geneom Wilderom zo seba vydávajú naprosté maximum, čo sú vôbec schopní zo seba vydolovať ! Zručne im sekundujú-Lee Meredith, Kenneth Mars a Dick Shawn, ale tých som už vyššie spomenul. Premýšľal som nad plným počtom hviezd, ale Brooks trošku na záver polaví, a tak naozaj už nechýbalo veľa, aby som bol ešte o kúsok viac nadšený... (12.10.2019)