Zkrat

Deadly Is the Female. Soderbergh pojal soužití muže a ženy naprosto logicky – jako akční thriller. Leitmotivem filmu je potřeba přenést se přes krach prvního vážnějšího vztahu. Mezitím si hrdinka vyzkouší manželství, vnímané oběma účastníky od začátku jako hra plná přetvářky a poměrně rázně ukončené po svatební noci o charakteru souboje na život a na smrt. Jediným spolehlivým mužem, který ji nechce vystřelit mozek z hlavy a před nímž Mallory sama nemá žádné tajnosti, je její otec. Jistotu tudíž nachází jedině v návratu domů, nikoli ve vylhaném vztahu s některým z „otestovaných“ partnerů, kterého ani pořádně nezná. ___ Oproti „patriarchálním“ špionážním thrillerům (bondovky) tady žena není zápornou, nýbrž jedinou kladnou postavou. Respekt mužů přitom nezískává svým půvabem a intelektem, nýbrž fyzickou převahou. Sice opět používá své tělo, jako by jej musela použít k erotickému okouzlení muže (dělat pouhou vějičku je pod její úroveň), ale poněkud razantnějším způsobem. Pocit tělesného kontaktu je díky syrovému obsahu elegantně nasnímaných (oproti bourneovské shaky-cam) bojových scén mnohem intenzivnější než v akčních filmech, spoléhajících výhradně na prudký střih. ___ Sledovat hrdinčino tělo v pohybu skýtá pro mužského diváka hned dvojí slast, neboť její zas a znovu obhajována kontrola situace (nikoli kontrola kamery nad jejím tělem) mírní pocit voyeurské provinilosti. Krásná žena zde nevystupuje jako objekt k očumování, ale jako cílevědomá, aktivně jednající bytost, iniciativnější dokonce i v otázce sexu. ___ Mallořina nadvláda nad obrazem je během prvních dvou třetin filmu navíc znásobená faktem, že jde o její flashbackové převyprávění dřívějších událostí. Provokativně jsme zas a znovu upozorňováni, že své vyprávění směřuje ke konkrétní, pro příběh vcelku nedůležité postavě. Naše „oko“, zastupované v diegezi kamerou, není ani vpuštěno do auta, v němž protagonistka svou historii shrnuje. (Nabízí se také interpretace, že vyjukaný mladík zastupuje typického diváka akčních filmů, z něhož si Soderbergh tak trochu utahuje – proto například Mallory neustále opakuje důležitá jména, podobně jako jsou v hollywoodských akcích opakovány stěžejní informace.) ___ Rozkrývání momentů, kdy Zkrat využívá na kost obnažené akční zápletky k nadžánrovým komentářům, netvoří podstatu filmu, ale jeho přidanou hodnotu. V jádru jde o svižnou, třebaže dramaturgicky trochu rozvolněnou ženskou variaci bourneovek, resp. (a to vzhledem k béčkovosti námětu spíš) Komanda, v níž vycházející akční hvězda na různých světových kontinentech drtí mezi stehny své (zatím) slavnější herecké kolegy a nic nám nebrání vychutnávat si akci pro akci samou. Chuck Norris možná umí dělit nulou a Bonda jeho dvě nuly opravňují zabíjet, Gina Carano by ale oba vynulovala dříve, než by stačili doříct „shit“. 80% (02.03.2012)

Příkladná ukázka toho, jak „z hovna uplést (stylovej) bič“ aneb, když nedostatek přetavíte v přednost. Tuctový scénář resp. zápletka, přetavená resp. převálcovaná nápaditou režií, sakra nad věcí, v delikatesní (ne)žánrovou jednohubku, pro vybrané jazýčky. Tohle nemá žádný význam podrobovat jakémukoliv (vážně míněnému) kritickému rozboru, tohle si jde pouze užít. Nebo taky ne…. Vždy jsem se snažil řídit dvěma pravidly. Nic si nezačínat s ženou, co toho vypije víc jak vy (zkuste si ji (to) potom (finančně) (u)táhnout domu) a která vás, kdykoliv se jí zachce, přetáhne (v) postelí. V prvním případě se nic nemění. V tom druhém si říkám, jestli to nebylo příliš unáhlené a není nejvyšší čas to změnit . Přicházet totiž (souhlas viz Gilmour93 resp. Isherwood) dobrovolně o takovéhle předehry, je krajně nešťastné, byť nutno jedním dechem dodat, jsou poněkud unfér. Takhle chlapa rozvášnit a v tom nejlepším to utnout, to se nedělá. Mohl bych dát z fleku 100+1 důvod, proč dát Haywire šanci, stejně jako by se našlo, i dost proti. Necháme je na jindy a řeknu vám ten hlavní, pro. Gina Carano-hezčí náruživé dvojče Marty Jandové, pitbul, který když se zakousne resp. zaklekne, nikdy nepustí a když…. postará se příliv. Objektivně resp. subjektivně za 4*, ale z té zdejší modré se mi dělá rudo před očima a vaří krev v žilách, takže.... P.S. jak mě Soderbergh v závěru Side Effects zklamal, tady naopak veskrze potěšil. Možná stálo (i) za úvahu, dvě minuty přidat. Na druhou stranu, nevidím důvod (Gilmoure) podceňovat sílu (vlastní) představivosti. Ostatně, jak vidno, ta tvoje není z nenápaditých, stejně jako je neoddiskutovatelným faktem, že bonusy jsou potřeba taky něčím (za)plnit :-) (20.09.2013)

40% - Narativní selhání kolosálních rozměrů. Jestli za tím někdo vidí nějakou sofistikovanou legraci, dobře mu tak. Já takové štěstí neměl a už po prvních dvaceti minutách filmu jsem se nemohl zbavit dojmu, že se vše zajímavé vešlo již do traileru, a co v traileru nebylo, to bych s klidem oželel. To je sice dost nelichotivý dojem, ale vážně... Když si každých deset minut říkám, že postavy se v jediné scéně pronásledují, kráčí, nebo na sebe koukají o deset až dvacet sekund déle než by bylo přesvědčivé, a že díky tomu je najednou vidět ruka nešikovného filmaře, kterému nevychází jakýsi experiment, je to NUDA k zbláznění. Tenhle film má problém s originalitou, s formou, ale nejvíc ze všeho sám se sebou, což dokázal na zpackaných závěrečných dvaceti minutách, během kterých někteří návštěvníci kinosálu hlasitě chrápali...a já mohl jenom souhlasit. (29.03.2012)

Haywire je taká ležérne plynúca pohodovka. Minimálne sa o to snaží. Jej problémom však je, že plynie až tak ležérne pohodovo, že mi bolo úplne jedno, o čo v nej išlo. Hrá k tomu cool hudba, hrdinka pobehuje sem a tam, pridáva kung fu vložky a stále sa zjavuje nejaká nová celebrita. Banderas s Kassowitzom predpovedali svojimi bradami vlnu hipsterov, čo sa týka predpovede je však najpresnejší Paxton so svojim "cool" mrožom. Najväčšou kontroverziou je však Gina Carano, ktorá nie je bohvieako sympatická a postráda klasické ženské črty, takže mužské publikum jej nebude až tak držať palce. Časy, kedy sme hovorili o Soderberghovi, že dokáže natočiť príťažlivo aj montáž plastových okien, je preč. V podobnom cool "mám na háku" duchu sa nesie napríklad ešte viac neprehľadný a horší predposledný Scottov triler Konzultant. (28.12.2014)

Skvělé! Konečně film s hlavní hrdinkou, která má prsa i koule! Soderbergh nezklamal. Zkrat je skvělá akce, čistě nasnímaná a precizně sestřihaná, takže je dokonale vidět každý pohyb. Rány skutečně bolí, padouchové se nezvedají po x úderech z podlahy a nebojují vesele dál. Nečekají vás žádné monstrózní výbuchy ani ohlušující efekty. Místo nich Soderbergh nabízí velmi kontaktní bitky podobné těm v Bourneovi. Začlenění MMA choreografie se podařilo perfektně. Jde o velmi příjemnou (stylovou) alternativu (byť s klišé zápletkou) k nerealistickým hollywoodských akčňákům, které však nabízí humor, jejž Zkrat téměř neobsahuje. Může se proto zdát, že režisér ztratil soudnost, servíruje nám však sebereflexivní film, který je poctou akčním exploatačním céčkům z 60. a 70. let s ženami-mlátičkami v hlavních rolích. Gina Carano příliš hereckého umu nemá, ale v tomto případě to vůbec nevadí. Rychle běhá, drsně bojuje a monology pronáší lakonicky, chladně a bez zbytečných emocí. Jde z ní strach, zároveň však dokáže okouzlovat i ve večerní róbě. Pomstychtivý a naštvaný pohled zvládá na výbornou. Douglas a Banderas jsou charismatičtí, Fassbender si nechá upravit ciferník (souboj roku!) a vy jen tajně doufáte, že se na plátně některé z hereckých es objeví znovu. Jen ten McGregor je moc slizký a navíc má příšernou frizúru./// Zkrat dlouho napíná, víme totiž přesně to, co ví Mallory – tzn. téměř nic. Nedostatek informací může redukovat zájem o postavu, je to však obráceně. Nevyjasněné události a stupňující se rozlícenost (diváka i postavy) jsou dostatečnými důvody k touze sledovat, co se bude dít dál. Nutno podotknout, že děj je někdy matoucí a začátek, kdy na nás režisér vrhne tři časové roviny (příprava akce, její provádějí, události po ní), při nichž obraz přechází z ostrého digitálu do zrnitého filtru až k černobílým záběrům, působí jako manýrismus za každou cenu. Flashbacková struktura se však ve finále skvěle uzavírá, aniž nechávala řadu otázek naschvál nezodpovězených nebo iritovala nelogičnostmi./// Dlouhé minuty bez hudby nebo i dialogů umožňují intenzivnější vychutnání obrazu – drsné zvuky ran, dopadů, tříštících se předmětů a lámajících se kostí. Násilí však Soderberg nenechá dojít na extrémně brutální úroveň, takže byť český distribuční název svádí k očekávaní maniakálního vraždění bývalé mariňačky, má režisér ve výsledku všechno těžce pod kontrolou stejně jako Mallory. Tedy kromě toho oka na zabijáckých punčocháčích. Shit. [Kino] (01.03.2012)