Pina

Nemohu začít jinak než poznámkou na okraj: Na Pině lze jasně vidět mou změnu filmového nazíraní. Má cinefilie zapříčiňuje čím dál větší úctu k filmařské práci, ještě před pár měsíci bych totiž tento film hodil do hlubokého podprůměru a kritzoval, dnes hodnotím sice průměrně, ale zato s velkým respektem k pánu Wendersovi, komentář bude tím pádem pochvalný. ___ Hold tanci, hold Pině Bausch a její bizarní, ale krasné choreografii od poetické duše Wenderse. Režisér skvělé pochopil jak se dá pracovat s filmovým médiem a natočil pravou syntézu hudby a tance - omezené divadelní jeviště a to co se na něm děje promítl do téměř neomezeného filmové světa a tím paní Bausch a její umění ukázal širší veřejnosti respektive publiku, jenž se nebojí jít do trochu "jiného filmu". Pina je totiž obtížně sledovatelný snímek (pro mě určitě, v tanci se nevyznám - takže jsem některé taneční figury nepobral), ale diváka si najde, pevně tomu věřím. Ale já jim nebudu a právě proto i přes hluboký respekt, který mám k lidem (a umění), jenž jsem vyjmenoval, nemohu hodnotit nadprůměrně. Snímek totiž nudí (nemá pořádný nosník), pochybuji, že si ho ještě někdy pustím. 60% (24.10.2012)

Film má jedinou vadu, která ale zážitek podstatně sráží: Příliš se v něm mluví! Bohužel, vinou nečekaného úmrtí P.B. byl Wenders nucen poněkud upravit původní koncept, a tak film nakonec dostal podobu této pocty & oslavy & vzpomínky. Chápu respekt, s jakým všichni zúčastnění přistupují k odkazu P.B., nicméně ten by šel mnohem lépe vyjádřit stovkou minut tance, namísto četných vzpomínkových vsuvek & monologů jednotlivých účastníků, které jsou z velké části tuze frázovité (znáte to, takové ty klišoidní řečičky "musíš následovat svoji cestu.." apod.). Ony promluvy, které tanečníci pronášejí ve svých rodných jazycích (a že těch řečí je celkem hodně..), krásně naznačují, jakým je tanec internacionálním a mezikulturním dorozumívacím prostředkem: silným a dostatečně výmluvným na to, aby byl v tomto filmu jediným...__ A 3D? Velmi zintenzivňuje zážitek. Na druhou stranu si však divák může všímat, jak nedokonalá tato technologie stále je a jak směšně a zastarale budou dnešní filmy natočené touto technologií vypadat za 40-50 let; jak daleko k technické dokonalosti, která byla takřka dosažena u klasické "2D" kinematografie, tato technologie stále má. (3 a 1/2*). (20.09.2011)

Možná mě budete po přečtení komentáře považovat za kulturního barbara, ale tohle fakt ne. Jednak já NESNÁŠÍM artové filmy. Jsou pro běžného člověka nepochopitelné a nad nimi dokáže filosofovat a hádat, pár intelektuálů co tím autor chtěl říci. Film jsem si představoval úplně jinak. Jo, čekal jsem nějaké to trsání, ale rozhodně ne, že bude celý film. Chtěl jsem se hlavně z dokumentu dozvědět, co byla ,,Pina" zač, jak si žila, nějaké perličky ze života... Tohle já očekávám u dokumentu. A výsledek? Vím o ní absolutní prd. Celých sto minut jsem jen koukal na nemožné tance a to je pro mě velice náročná záležitost. Na balet bych nikdy nešel, když jsem se díval na Hříšný tanec, tak mi skřípaly zuby... Na taneční filmy asi opravdu nejsem. Takže moje kruté hodnocení bylo dosti ovlivněno tím. To ale nemění nic na tom, že tento film je o HOVNECH. V podstatě, kdyby jste se dívali hodinu a půl do zdi, tak jste ,,viděli zároveň Pinu". Prvních 20 minut jsem čekal, že už se začne konečně něco. Jo, ne všechny filmy jsou zajímavé hned o začátku, ale Pina nebyla zajímavá vůbec. Pak jsem se dalších 30 minut začal smát tomu, že to snad mysleli vážně. Uvažte, tance kdy po sobě lejou vodu z kýblů a dělají při tom důležitý pohyby. Nebo se ženská plazí po čtyřech a druhá po ní háže hlínu pomocí lopaty. Nebo ženská, co vypadá jako pravěká žena, dupe v tramvaji a dělá při tom hrozné zvuky. A tomu přihlíží nějaký chlap co má na sobě uši zajíčka. To jako vážně? Tohle je ten art? A proč to dávat do 3D? Nechápu. Zbytek filmu jsem se hrozně nudil a díval na hodinky. Každá minuta byla hodina. Divím se, že jsem to vydržel do konce. Ale nutno dodat, že na tohle nikdy nezapomenu. A už to nikdy nepotřebuji vidět. 10% za zbytečnou snahu tanečníků. NEVER MORE (až na nějaké pasáže) (08.12.2014)

Z tohoto filmu budu ješte hodně dlouho čerpat pozitivní energii. Jsem fanoušek tance - moderního a scénického obzvlášť, proto jsem si užila famózní choreografie, jak ty v divadle - tak ty v ne úplně typických interiérech. Ovšem myslím si, že pro lidi co nevědí do čeho jdou, musela být stopáž filmu naprosto úmorná. Wim Wenders tentokrát podle mě neměl moc práce - tanečníci věděli co mají dělat, on "jen" vymyslel jak to bude vypadat ve výsledku (bráno s nadsázkou :-) ). Nebudu film vychvalovat, mé pětihvězdičkové hodnocení je dost výmluvné. Výsledný dojem: po cestě z kina jsem měla chuť "tančit pro lásku" :-) (27.11.2011)

Wendersi, přestaň dělat blbosti a natoč zase nějakou pořádnou existenciální road movie, jako ve zlatých sedmdesátkách! Almodóvar tě stejně s tím Café Müller v Hable con ella předběhl o deset let. Ale abych nebyl nespravedlivý, nakonec nemůžu říct, že by Pina byla až tak špatná. Vzhledem k tématu jsem neočekával nic než ukrutnou nudu, ale dívalo se na to docela dobře, i hudební žánry se hezky střídaly a visutá wuppertalská tramvaj zabodovala jako vždy :). (12.04.2013)