Stříbrný vítr

Výborně převedený duch předlohy do díla, který je tímto stříbrným vítrem prosycen v každém záběru. Navíc skvěle vytvořená dobová výprava a plejáda výborných herců v čele s Cupákem, Šejbalovou a Vinklářem. Zklamala mě však Rybářová, je sice nádherná, ale její výkon je pro mě až příliš stylizovaný a neoslovil mě. Zajímavé je i temné prostředí gymnázia, z kterého běhá až mráz po zádech i dusná atmsoféra domova. A za pozornost stojí i notná dávka erotického jiskření, které dotváří svět dospívajícího mladíka, kvůli níž se film nesměl několik let hrát v kinech. (27.10.2009)

"V Boha nevěřím a ženská už mě dostala!" - Tak hučel vítr v dobách dekadentních -"Krásné je to!" -"Každej ví svý." Na léta padesátá závan trochu jiného nadšení mládí, trochu jinačí svoboda septimánského zvrhlíka pod dozorem katechety. A s Ančou ? S tou je to vždycky těžký. "To je faleš, to se nemůže brát za štěstí." (31.10.2012)

Skutečnost, že i česká kinematografie má své velké okamžiky ještě před nástupem filmové vlny šedesátých let, a také mimo velikány zakladatelských let třicátých, postupně v mladších generacích, zdá se, upadá do zapomenutí. Vladimír Krška a v tomto případě i mladičký Eduard Cupák dokazují opak. Smyslovost Krškova rukopisu nachází v Šrámkově už tehdy letité literární předloze vynikající východisko a naplňuje její filmový rozměr beze zbytku. Vedle jiných stojí za zmínku i předčasně zemřelá předchůdkyně hereckého typu Jany Brejchové, její jmenovkyně Jana Rybářová. Je velkou škodou, že svůj nesporný talent nemohla rozvinout. Česká herecká komunita i dnes je chudší o její očekávatelný významný příspěvek. Je nepochopitelné, že tento skvost už dávno není dostupný na DVD nosičích. (26.08.2007)

Václav Krška byl starej poeta a tohle je jeho nejznámější a asi nejlepší film. Študent Radkin je fascinován tím, čemu on a jeho profesor říká stříbrný vítr. Vpodstatě se jedná o zdivočelý stav myslí, který zažívá každý mladý chlap, s tím, že Radkin to má o to horší že se narodil do špatné doby, zapšklým rodičům a vyučují ho vyloženě despotičtí profesoři (až samozřejmě na jednoho). tento krutý svět dospělých však Radkin kompenzuje návštěvami bordelů, psaním básniček a poetickým flákáním s kamarády. Kdyby někdo točil Stříbrný vítr dnes, dopadlo by to jistě katastrofálně, ale Krška měl pro tento žánr vyloženě cit a do rolí obsadil i výborné herce v čele s Edou Cupákem (který si tu roli fakt asi užil..ehm), který válel opravdu znamenitě a jeho úlohu mu věříte na 200%. Vskutku poetické dílko. (27.10.2012)

Vzácná kongenialita mezi Šrámkovým lyrickým textem a Krškovým smyslem pro obrazovou báseň prostupuje i druhým společným setkáním obou géniů. Tak jako kdysi, na počátku století podněcoval mladý Šrámek k revoltě proti zkostnatělému společenskému řádu, vzbouřil se v polovině padesátých let se stejnou intenzitou Krška vůči tezovitým a prolhaným schématům gottwaldovské republiky. Výběr tohoto vzdoru nebyl vůbec náhodný, protože Krška byl od mládí bytostně spjat se Šrámkem, jeho milovaným Pískem a inspirující sílou mládí a svobody. Jestliže o rok dříve zfilmovaný Měsíc nad řekou komunistické politruky doslova omráčil, Stříbrný vítr byl promyšleně sabotován a jeho premiéra násilně oddalována. I když Krška nedokázal a možná ani nemohl přesně zachytit vzpouru proti omezovanému a omezujícímu, zůstala ve filmové adaptaci silná touha vypořádat se se životem a dospíváním. Velmi pečlivý je výběr hereckých představitelů. Tápajícího Ratkina mohl ztvárnit s takovou intenzitou a ztotožněním pouze Eduard Cupák, který vlastně vytváří spojují článek mezi spisovatelem a režisérem. Dnes již navždy zvěčnělé legendy divadla a filmu (Rybářová, Lackovič, Šejbalová, Baldová, Šlemrová, Vinklář) skládají vynikající mozaiku maloměstské konvence a přetvářky, s níž ostře kontrastuje postava chápajícího profesora Ramlera (Ráž) a světáckého strýce Jiřího (Lukavský), kteří hlavnímu hrdinovi odkrývají hodnoty života. VÍTR je výjimečný průzračný film neslavné temné dekády stalinské drezúry a svým burcujícím apelem na tradiční pojmy lidského existencialismu jako je svoboda, mládí, láska, radost i smutek podněcuje další generace k novým revoltám a zároveň vyzývá, abychom si více všímali krásy kolem sebe. Každý z nás přece jednou uslyší svůj stříbrný vítr. (23.01.2010)