Submarino

Čtyři hvězdičky s přimhouřenýma očima. Mhouřím hlavně kvůli citově vyděračské hudbě (převážně v druhé půlce filmu), která nejenže nebyla dobrá, ale kdyby jen to, zbytečně tlačila na pilu emocí, byla tam prostě navíc a mě osobně strašně rušila. Mám co dělat, abych to teď, jak to píšu, nezměnila na tři. Tady je vidět, že míň je někdy víc. (12.06.2016)

Když už se to všechno sype, Seveřané ještě přihodí pod kotel. Dva bratři. Už v dětství spadli do propasti. A horko těžko se sápou ven. V citové i sociální propasti, nutno podotknout. Matka těžká alkoholička, péče o nejmladšího bratra skončí tragédií. Po letech, osamocení, bez světlých zítřků se setkávají. V depresivním sychravém předměstí Kodaně jeden bojuje s démony pomocí chlastu a vybíjením se v posilovně nebo v posteli sousedky, druhý, ač sám vychovává syna, těžce ujíždí na drogách. Současnost staršího tvoří první polovinu filmu jako jednotně vedená linie, pak přichází mladší bratr, nesouběžné vyprávění, jejich fyzické setkání i další prolnutí v drobných detailech chmurného děje. V roce 1995 se Thomas Vinterberg ponořil do dogmatického hloubání – vzešel z toho jeho nejlepší film, bezútěšná Rodinná oslava. Naposledy bodoval roku 2012 výtečným dramatem Hon. Mezitím ušel kus cesty, a ač mi jeho další výlety moc nesedly, Submarino tvoří výjimku. Jedinou výtku, pokud se můžu podělit, bych měl k četnosti pádů na hubu, až to hraničí s nepravděpodobností (samozřejmě můžeme navíc rýpat, že těžké dětství zdaleka nemusí znamenat celoživotní živoření na všech frontách). Závěrečný nádech nicméně hlavnímu hrdinovi musíme nic jiného, než přát. Brnkání na emoce mi nevadilo. Mez snesitelnosti nebo kýče tvůrci nepřesáhnou nikdy. Mistru Vinterbergovi navíc musíme vyseknout poklonu za vedení herců. Excelují do jednoho, i když učaruje hlavně výbušný zjev zoufalce Jakoba Cedergrena. Solidní čtyři hvězdy!! (21.11.2014)

Tmavé, syrové a depresivní. První půlka mi přišla možná až zbytečně pomalá a natahovaná stejně tak i několik dalších scén později ve filmu. Celkově by to podle mě chtělo trochu prostříhat a některé postranní děje a situace možná úplně vynechat. Čím víc se ale film blíží k závěru tím víc všechno graduje, tmavne a nabírá obrátky. Až to vrcholí bezkonkurenčním závěrem. Je pravda, že nebýt posledních 20-30 minut, tak by mě film (od kterého jsem čekala tu typickou severskou záležitost) celkem zklamal, ale ten závěr to zachraňuje. Myslím, že ta první část a vůbec i celý snímek zasáhne více lidi, kteří mají sami děti - a protože je nemám - nemohu tvrdit, že by mě tenhle film nějak emocionálně postihl. To co bylo fajn byla atmosféra, hudba a herci- ti byli pro mě milým překvapením. Co se týče hodnocení tak rozpačitě váhám mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami. Nakonec dám tedy hodně silné tři s tím, že mám v úmyslu se k tomuhle filmu vrátit za pár let, pak budu možná hodnotit úplně jinak. (22.02.2013)

V krátké době po sobě další severská depka. Typický produkt tamní filmařiny který vás dostane svojí mrazivou atmosférou a tragickým příběhem hlavním protagonistů. Vinterberg dokázal že umí, ale Submarino je jedním z jeho slabších kousků. Vybroušenosti a tíživosti Honu se zde ani trošku nepřiblížíme. Ve svém žánru tedy průměr. (15.03.2015)

Drsné, surové, temné se světýlkem naděje na konci tunelu. Jediné, co mě udivovalo, že i když se všichni hrdinové filmu ocitají na společenském dně, tak stále žijí v přijatelných životních podmínkách, zabezpečeni materiálně natolik, aby nežili na ulici a ještě stále nevypadali jako totální lidské trosky. Znamená to, že dánská společnost je na to dno nenechá dopadnout, či jim aspoň podsouvá spoustu "sociálních" padáků, aby ten dopad nebyl tak tvrdý? Dost mě zajímá, nakolik film v tomto ohledu odráží dánskou realitu. Jinak herecké výkony všech zúčastněných byly opravdu brilantní... Film, který se vám dostane pod kůži... (14.02.2013)