Zlato v Black Hills

Oldschoolový western ako vystrihnutý pre sobotné popoludnie. Všetko je ako má byť, banda záporákov s hlavným záporákom v čiernom saku, poháre whisky sa šmýkajú po barovej doske, kolty sú "proklatě nízko", Gojko Mitič a banda Dakotov válí. Miestami sa síce Dakotovia správajú extra imbecilne, ale stráviť sa všetko ako celok dá. (08.03.2009)

Cha! Člověk si živě představuje jak se sešla ideologická komise ÚV SED (Soziaistische Einhaitspartei Deutschalnds) a rozhodla, že to, co zvládli ti zaprodanci amerického imperialismu z NSR, zvládnou umělci z prvního socialistického státu na půdě Německa také a lépe (tzv. "syndrom dohnat a předehnat"). Vzniklý ideově správný produkt pak vytlačí ten kapitalistický šunt a vydělá i nějaké peníze. A umělci konali. Nepochybně je to bavilo více, než kdyby točili nějaké pracovní drama o překonávání dočasných potíží při výstavbě socialismu, či jeden z těch mnoha dederónských seriálů z II. světové, které dokazovaly, že Německo se jen hemžilo protinacistickými odbojáři. Což o to westernové městečko si postavili, kostýmy našili, atraktivní exteriéry nalezli, ba i typově vhodné herce našli, ale výsledek nevypadá jako western, ale jako když si Němci hrají na western (tím samozřejmě v menší míře trpěl i Vinnetou. Jen Italům se podařilo vytvořit "opravdový Divoký Západ", který leckdy překonal i ten hollywoodský). Sošný Gojko a půvabná Barbara mohli jen vylepšovat celkové skóre tohoto plochého příběhu. Jedna hvězdička přidána z nostalgie, neb v mládí jsem to samozřejmě žral. (20.06.2010)

Po nástupu mayovek v koprodukci NSR – Jugoslávie, které měly obrovský divácky úspěch, přišla se svojí troškou do mlýna a kinematografie NDR. Dlužno říct, že série indiánek s Gojko Mitičem zdaleka nedosáhla kvalitu snímku Poklad na stříbrném jezeře, nebo trilogie Vinnetou. Snad tam bylo příliš mnoho ideologie, nemělo to tu správnou hudbu apod. Režijně to sice nebylo špatné, ale celkové vyznění slabé. Z celé série píšu komentář pouze k filmu Zlato v Black Hills, protože ho považuji za nejlepší z těch průměrných až špatných. Dávám tři hvězdičky, a to jen proto, že ve snímek oživila krásná polská herečka Barbara Brylska. (08.02.2012)

Kombinace: Western - Východní Německo - Sovětský svaz. No, nedívejte se na to! Při dnešním pohledu na tuto konkurenční indiánku západoněmeckých mayovek jsou nepřehlédnutelné tyto momenty: Hudba vykrádá jiné westerny, hlavně ústřední motiv je silně poznamenaný legendou Sedm statečných. Tenkrát ale zákony platily jinak před a za Berlínskou zdí. Dále kamera. Snaha skoro celý film snímat hodně zblízka, žádné celkové záběry, ať už venku nebo uvnitř. Velký průser - přepadení vlaku! To se nedá okecat, to musí v každém takovém filmu fungovat stejně. Zde ale žádné záběry na jedoucí vlak a zároveň okolo jedoucí a útočící indiány. Vždy jen výběr. Buď vlak nebo indiáni. To je jako sex přes zamčené skleněné lítačky nebo svatební noc po telefonu a ještě v japonštině. A ještě krajina. Absence jugoslávských lovišť. (17.09.2017)

Marná sláva, těmto východoněmeckým indiánkám prostě něco chybí. Příběh je solidní (bereme-li to v daném kontextu), ale realizace je mdlá, neslaná, nemastná. Chybí tu charismatičtí herci, kteří ze západoněmeckých mayovek udělali divácké hity (představte si Vinnetoua bez Briceho a Barkera), chybí tady Reinl (víme, jaký je rozdíl mezi mayovkami, které dělal on, a těmi ostatními) a konečně - východoněmecké indiánky se tváří příliš vážně. Ale přes to všechno, Zlato v Black Hills je pro fanouška žánru dobře koukatelný film. (26.11.2012)