Okresní přebor - Poslední zápas Pepika Hnátka

Ostře černohumorná kritika přízemních posedlostí a buranství vůbec. Pokud v tom někdo vidí oslavu a poctu sportovním nadšencům (a sportu obecně), je to patrně stejně beznadějný případ jako hlavní postava ve famózním podání Miroslava Krobota (on tu věčnou nerudnost snad ani nehraje...). Vtipné to je, ale mrazivá hořkost jednoznačně převládá (u seriálu je to spíše naopak). Jsem zvědavý, s čím přijde Jan Prušinovský příště, protože tenhle pán dokáže psát a točit typicky českou lidovou zábavu, která ale není lacinou křečovitou fraškou pro retardované publikum ve stylu posledních několika filmů Zdeňka Trošky. OKRESNÍ PŘEBOR (film i seriál) voní i náročným intelektuálům, a to už o něčem svědčí. BTW Vetchého "Jiřina" je asi nejrozkošnější vlezprdelkovská svině, jakou jsem kdy viděl. ;-) 70 % (16.09.2012)

Rád jsem houslické plejery zase jednou viděl v akci. Jirka Luňák si sice zlehka pokřivil charakter, Jarda Kužel vyměnil Rooneyho za Cantonu, předseda Orel ztratil něco ze svého dobráctví. Áda se příliš nutil do jazykové retardace, světští mne nijak zvlášť nezaujali a tak při udělení pěti hvězd zlehka pochybuji o své svéprávnosti. Jenže mě nikde na světě není líp, než na drnovišti v Houslicích, kde negativitu šířící Hnátek naprosto ovládá hřiště i přilehlé prostory, stahuje sparťany z kůže, nenávidí slávisty, snaží se ignorovat barcelonské trojúhelníky, zaplňuje svůj deníček brilantními poznatky a od jeho znuděných úst se práší humor nejsuššího kalibru. (10.09.2012)

Otřesný. Tohle bych natočil i já s oběma zlomenýma rukama a ze židle bych to řídil jak Lorenc stavění baráků. Prušinovský zná fotbalové zápasy zjevně z vyprávění a žije na planetě jménem stupidita, není možné, aby pro kina natočil film, který vypadá jako druhořadá televizní inscenace. Krobot byl dobrý a všichni zůstali v jeho stínu, respektive scénář neumožnil nikomu vtipně zazářit. Opět jsem se ani jednou nezasmál. Tohle byla kontumační prohra pro všechny tvůrce a sestup z přeboru na školní plácky. Doporučuji návštěvu tvůrčích učeben, kde se vyučuje nejen fotbal, ale hlavně režie, psaní kvalitních scénářů a v podstatě vznikají filmy o něčem s nosnou zápletkou a ne o ničem a rozdrolené do epizodních etud. Mnohem horší než celkem slabý seriál a to je co říct. 20% (09.04.2012)

Okresní přebor je pro mě něco, jako zjevení na poli českých filmů a seriálů. Pan režisér naprosto přesně představil typický okresní fotbal s tou nejpřesnější atmosférou a nejparádnějšími hláškami, jaké jen můžete narazit na každé vesnici a kolikrát i městě, které nemá na to, aby nehrálo nic jinýho, než vokres. Každopádně fakt, že se chystá film, mě moc těšil, kdy nejhorší bylo to čekání. A pak najednou bum a byl konec března a já seděl v kině a čekal, až se tahle óda na radost spustí. Nakonec se spustila a byla boží, co Vám mám povídat. Pět hvězd z toho ale nepadlo, protože jsem v tom viděl ten seriál a chtěl jsem od všech všechno a nakonec jsem dostal akorát pár gagů od každýho, od někoho ani ne a jeden herecký koncert od Krobota. No, co naplat, s tím se prostě nedá nic dělat. Nicméně tady ty čtyři hvězdy nejsou nic špatného, právě naopak. Ve skutečnosti se jedná o asi nejlepší českou komedii, která vůbec od 90 let vznikla a to je prostě fakt, který mi nikdo nevymluví. Kopa naprosto perfektních, kolikrát i nečekaných hlášek a naprosto perfektní nástavba i menších příběhů, u kterých mě mrzí jenom to, že buď skončili a nebo bude dost malá šance, že je uvidím v dalším zfilmovaném seriálu nebo filmu. Nejsmutnější vlastně je, že já si ty herce hrozně zamiloval v těch jejich postavách a pokud je neuvidím v dalších příbězích, budu mě to dost mrzet. Na druhou stranu, také se může stát, že do budoucna by seriál neměl už co nabídnout. Na konci je tak jeden velkej rozdíl mezi Okresním přeborem v tomto filmu a realitou, se kterou se setkávám ob týden na našem hřišti ve Staré Boleslavi a to ten, že i když Okresní přebor v podání těchto herců nejspíš končí, což určitě každého mrzí, tak realita na našem hřišti zůstává, a to i přesto, že mě tam ti hráči hlavně serou. Důkazem tedy zůstává fakt, že všeho moc škodí a tak nyní Okresní přebor pro mě zůstává něčím, co budu uctívat a nesmírně si vážit do konce života, přičemž na fotbal ve Staré Boleslavi se nejspíš vyseru. Teda do chvíle dokud se na hřišti neobjeví trenér v podobné režii jako Pepik Hnátků. (03.04.2012)

Skicování venkovského naturelu nahradila charakterová drobnokresba, venkovskou frašku smutná komedie o srdečních záležitostech. Seriál nezmizel, jenom se děje na pozadí příběhu Pepika Hnátka. Díky Krobotovi jde o přesvědčivou, dílčími gesty komickou, avšak v celku tragickou postavu. Ani jako scenárista, ani jako režisér se Prušinovský trenérovu omezenému rozhledu nevysmívá, vlastně na něj pohlíží o poznání smířlivěji než na morálně vesměs ohebnější zbytek týmu. Film Hnátka ukazuje jako posledního muže, který věří svému poslání a zároveň stojí nohami na zemi dost pevně na to, aby sklouznul k fanatismu „Jiřiny“. Jeho hlavní charakterovou vadou a překážkou k překonání je neschopnost vidět, jak svou „zabejčeností“ a skrýváním přívětivé tváře pod nerudnou maskou ubližuje sobě i druhým. Od tvůrců šlo o mazaný tah. Hnátkem nejenže získali středobod vyprávění, ale zároveň se nemuseli vzdát nadsázky, s níž pohlíželi a nadále pohlížejí na jádro Slavoje Houslice. V jádru seriózní, k určitému cíli směřující hlavní dějová linie je prokládána bočními mikroepizodami, v nichž zas až o tolik nejde a kterým mnohdy, bohužel, třeba dodat, chybí uspokojivé vyústění nebo alespoň vtipná pointa. Náladotvorné záběry venkovské krajiny pak spíše suplují televizní reklamy, než aby vytvářely výraznější atmosféru, o niž se starají především postavy, v jejichž případě tvůrci poněkud odvážně sázejí na to, že k nim budeme přistupovat poučeni dřívějšími seriálovými znalostmi. Jejich neduživý slovník a mimoděčné odhalování vlastních slabin nás vtahuje do univerza, v němž přebývá siláckých gest a unáhlených rozhodnutí a v němž naopak zcela absentuje schopnost sebereflexe. Postavy samotné kritického pohledu schopné nejsou, pročež ten zůstává na nás. Smích nad malostí a trapností figurek obklopujících Hnátka nikdy nepřerůstá ve výsměch zásluhou elementární soudnosti, přítomné v české filmové tvorbě stále řidčeji. Z některých na povrchu komických momentů právě naopak až mrazí. Mrazivě či jinak vtipných scének zde v poměru ke stopáži sice není tolik jako v některých epizodách seriálů, přesto mnohonásobně více než v podstatné části toho, čemu nás bída naučila říkat „česká komedie“. 75% (27.03.2012)