Brakýři

Spolu s Panenkou (1980) podle Eda McBaina byli Brakýři kultovní televizní inscenací mého dětství. Zatímco prvně jmenovaný počin v mých očích nezestárl a pokaždé pobaví hláškami, Brakýři se s odstupem mnoha let poněkud táhnou a Kratina se spíš drsně tváří a zaujímá pózy, než že by doopravdy hrál. Rytířova muzika je chvílemi vlezlá, ale to nic nemění na tom, že jako desetiletý jsem byl z bratrů v bílých kápích pěkně vyjukaný a hláškou: "Mraky jsou těžké, ale rozplynou se navždy," jsme se s (rodným) bratrem pravidelně častovali. (01.09.2022)

Neuspěchaná až naivně starosvětská televizní inscenace 1)  nepřekročí limity své doby a svých tvůrců. Nabízí příjemnou atmosféru, studiové prostředí a je vidět, že si autoři s dílem vyhráli. Přesto však je cítit jakási falešná nota a inscenační křeč._____ 2)  Možná to souvisí s hereckými výkony. Ty nabízejí rozsáhlou škálu od vynikajících (53letý Petr Haničinec - šéf Brakýřů) přes nijaké (většina ostatních) až po vyloženě špatné (21letý Lukáš Vaculík - syn hostinského) či takové podivné (31letý necharismatický Vladimír Kratina - nováček Jack nebo 36letý Miloš Skalka - novinový zpravodaj)._____ 3)  Celá umolousaně pomalá inscenace nakonec nepřináší žádné překvapení. Jackova totožnost je divákovi zřejmá brzy po příjezdu a napětí je v díle pomálu. Doylův styl, kdy k odhalení dojde v posledních minutách, je cítit. Ovšem na rozdíl od nečitelných Holmesových šarád to zde bylo velice prosté a zřejmé dlouho předtím._____ 4)  I hudební podkres zpívajícího Zdeňka Rytíře a Tučňáků působí poněkud nepatřičně._____ 5)  Zajímavě působí až 2. pointa ve stylu italské mafie, která podtrhla ideové vyznění díla._____ 6)  Vlastně je to dobrý fór. Tvůrcům se podařilo z běžného příběhu Sherlocka Holmese a doktora Watsona Údolí strachu (The Valley of Fear) vydaného v roce 1915 zcela vyšachovat Sherlocka Holmese i doktora Watsona (!) a klasickou Doylovu detektivku předělat na sociální román o organizovaném zločinu v Americe. Socialistická televizní dramaturgie nepochybně s radostí sáhla po podobném tématu, tím spíš, když zednářská lóže (taky pěkní lumpové, že, soudruzi) se profilovala jako banda zločinců už v knižní předloze. Celé věci přidala na pikantnosti ku-klux-klanová prezentace, takže věci neznalý divák si pospojoval všechno dohromady do žádoucího obrazu._____  7)  V zájmu objektivity je třeba dodat, že povídka Údolí strachu má dvě části - v první klasicky vyšetřuje Holmes zločin někde v Sussexu, aby pak v jakémsi prequelu (2. část, odehrávající se v Americe) autor vysvětlil, jak to celé vzniklo._____ 8)  Noc je temná / temnější pro cizince na cestách / bratr bratru podá světlo / bratr sám je pro bratra světlem / Mraky jsou těžké / ale rozplynou se navždy. (27.07.2022)

Dvoudílná inscenace podle povídky A.C.Doylea, po níž jsem se léta pídila (a nakonec ji vykutal kolega pávek - děkuji), protože mi tu zásadně chyběla. Dodnes si pamatuji: 1) okouzlujícího hipíka Kratinu, který vyšetřoval inkognito masakr jisté farmářské rodiny kdysi kdesi v Americe (ku-klux-klanem to zavání, bílé kutny uvidíme), 2) průpovídku, dle níž se poznávaly spřízeněné brakýřské duše - "noc je temná - temnější pro cizince na cestách - bratr bratru podá světlo - bratr je sám bratrovi světlem" - a za 3) neskutečně přitažlivou a podmanivou atmosféru, která by mě přirazila k televizi i dnes, ať už by to mělo dopadnout jakkoli :). (14.03.2010)

Prima obsazené, a v rovině příběhu jakštakš slušné,ale utahané a nudné... snaha o western už dnes působí nechtěné parodicky...Zpívající Zdeněk Rytíř a skupina Tučňáci... Kolorit drsného západu podtrhli...😂*************************************************************** Kniha podle které film vznikl, se jmenuje "The Valley of Fear" a vyšla v roce 1915 jako čtvrtá kniha Arthura Conana Doyla. Hned v následujícím roce byla zfilmována pod názvem Sherlock Holmes and the Valley of Fear. V roce 1986 vyšla česky pod názvem Údolí strachu. Přesto že v knize i filmu vystupují oba Doylovi hrdinové Sherlock Holmes a Dr.Watson, tvůrci české adaptace se rozhodli je z příběhu vypustit. *Brakýř-lovecký pes užívaný k nahánění, štvaní a stavění lovné zvěře, (11.11.2019)

,,Noc je temná... temnější pro cizince na cestách... Bratr bratru podá světlo... bratr sám je pro bratra světlem... Mraky jsou těžké... ale rozplynou se navždy." Hodně jsem se na Brakýře těšil, byť jsem je kvůli dvoudílné stopáži déle odkládal. Určitě jsem nezůstal zklamán, jde o nadprůměrně odvedenou televizní inscenaci netradičního žánru (má to nádech komorního westernu) s atmosférou, stylovou výtvarní stránkou i hudbou Zdeňka Rytíře, postupně gradujícím napětím včetně milostního motivu až do strhujícího konce, povedenými hereckými výkony. Užil jsem si zejména Petra Haničince v jedné z jeho dalších jedinečných hereckých kreací v rámci televizní dramatické tvorby /Královská hra, Ubohý pan Kufalt, Vyhnanství,.../, hodně mě zaujala Jana Švandová v roli půvabné americké krásky Divokého západu s tragickým osudem. Tak proč nakonec jen slabší čtyři hvězdičky? Jaksi zůstalo v pozadí mého zájmu téma, trvalo mi víc než polovinu prvního dílu v té natahované stopáži, než jsem se s příběhem a postavami jaksi konečně stotožnil. Vznikl československý snímek dle americké knižní předlohy, s ryze americkým tématem tamnějších zločineckých organizací a politického systému. S výjimkou těch skrytých myšlenek v odcitované brakýřské mluvě mi jaksi unikalo poselství. Pro československého diváka, nezajímajícího se aktivně o historicko-politické dění v Americe, chybí narozdíl od jiných podobných inscenací ta správná nadčasovost. 75% (26.05.2018)