Všemocný

Velice poutavý thriller, který kombinuje něco z Pí a Requiem za sen Darrena Aronofskyho, Trávníkáře Bretta Leonarda a ještě mnoha dalších (drogových) dramat, přesto je celková skládačka navýsost originální a působí překvapivě původně, při vědomí toho, že dnes se už prakticky nedá přijít s ničím revolučně novým. Režisér Neil Burger se drží pravidel žánru a staví svůj příběh kámen po kameni. Zajímavě je tu potlačen imperativ morálky, všem hrdinům jde především o uspokojování potřeb. Velmi originální je ovšem vizuální ztvárnění, především zrychlené kamerové jízdy megapolí, taková hi-tech kamerová intermezza, která nalezneme třeba hned v úvodních titulcích. Zajímavý byl též nápad a vizuální zpodobnění výpadků paměti alias ,,blikanců", za které by se nemusel stydět ani Tomáš Řepka... :-) (18.06.2011)

Nápaditá zápletka, dobré zpracování, slušný scénář, sympatický představitel hlavní role a přiznejme si to, pilulka, kterou bysme chtěli mít všichni. Od tohoto filmu jsem nečekal vůbec nic, ale velmi mile mě překvapil. Celkové zpracování je velmi akční a zábavné, člověk ani nestíhá moc přemýšlet, co se nedomyslelo. Konec sice trošku tlačí na pilu, ale ve výsledku dokonalé letošní SF překvapení. Z Brada Coopera se vyklubal sympatický nástupce akčních hrdinů z osmdesátek a devadesátek. (04.10.2011)

Bavilo mě to, ale konec - respektive vyvozenej závěr - jsem asi nepochopila nebo mi přišel minimálně pochybnej. Čekala jsem asi něco krapet jinýho, než čeho se mi nakonec dostalo (ničeho). Škoda. Protože Bradley hraje až se mu za patama kouří, Abbie Cornish je sympaťačka a De Niro s Annou Friel palec nahoru. Navíc námět by se klidně dal považovat za originální, svěží a vtipnej, film rychle ubíhá, nenudí a chválím i hudbu. No není to nic světobornýho, ale obstojnej film, co zabaví. Čtvrtou * přihazuju za to, že mi Bradley zahrál Rachmaninovo preludium cis moll. Víc jsem si ani nemohla přát. (13.11.2011)

Jak už stihli zmínit jiní, je ironické, že film s takovým názvem dává divákovi převahu nad svým všemocným hrdinou - a neslouží mu to ke cti. Nejen že se tu naráží na určité scénáristické mantinely konvenčně (srozumitelně) vyprávěných příběhů, ale ničemu nepomáhá ani zvolená forma subjektivizace, která často dopředu vyzrazuje průběh nadcházejících akčních scén (a zbavuje je napětí) a spolu s nadužívaným Eddieho voiceoverem svědčí podle mého ze všeho nejvíc o neschopnosti poutavě vyprávět. Zdálo by se, že trávit čas v hlavě génia bude zábavný zážitek, ale tady je to spíš nuda. Jaký rozdíl, porovnáme-li Všemocného Coopera například s Jasonem Bournem, který je vždy o několik mílových kroků před svými protivníky i diváky a jehož neotřelá řešení krizových situací nás nepřestávají překvapovat, bavit a fascinovat. Ale budiž, v Burgerově filmu není akce na prvním místě, takže o co se tu vlastně hraje a co se tu sděluje? Každý by chtěl kouzelnou pilulku, která by obrátila jeho život vzhůru nohama (k lepšímu) za minimální dobu i náklady. Skutečná práce na sobě, vytrvalost a píle nejsou v módě možná víc než kdy jindy, poptávka po "rychlých řešeních" je velká. Tohle je v podstatě jeden z největších základních problémů dnešního kolabujícího kapitalismu, kdy se propast mezi tím, co si většina lidí může reálně dovolit a tím, co je nám v podobě lákavých symbolů vysokého sociálního statusu prezentované pomalu jako nezbytnost, čím dál víc rozšiřuje a vyvolává společenské napětí. Dá se říct, že pomyslný matrix tvořený levnými půjčkami a prchavým pocitem bohatství a štěstí, se právě v těchto chvílích hroutí a Všemocný bohužel nemá sílu expandovat mimo něj a místo osvobozující vize Nea nabízí nic než páně Smithův šťavnatý steak okořeněný sloganem "ignorance is bliss". Filmu lze přičíst k dobru, že alespoň vyjevuje jednu z nekorektních pravd o kapitálových trzích, tedy že je ovládají především emoce, ale zrovna v době, kdy největší světové indexy reagují skoky o několik procent i na drobné pověry a bezvýznamná prohlášení, se nedá mluvit o nějakém překvapivém nebo podvratném sdělení (skutečně odvážné by bylo říct, že dnes už na trzích obchoduje akorát FED, ECB a počítačové programy/algoritmy/stroje - TO je Matrix). V podstatě se tu uskutečňuje nereálný kapitalistický sen, jehož vystřízlivění přichází v podobě kariéry ve vysoké politice. Přitom jde stále o tu samou lež, která dnes konečně začíná reálně vyplavávat na povrch. Už víme, že "change we can believe in" je přelud, už víme, že "no, we can't". Obama je skleslý panák bez špetky vůdcovství a charismatu, Véčkaři v čele s Johnem jsou ještě neschopnější a zkorumpovanější než ti dinosauři, které se tak horlivě snažili nahradit. Začíná být jasné, že demokratické volby nic nezmění, že celý ten systém je nefunkční. Všemocný je zoufale neaktuální relikt kapitalistického realismu, snad i odraz jeho falešných přesvědčení a systémových chyb, ale určitě ne jeho kritická reflexe. (23.08.2011)

"Byl jsem tak blízko, abych udělal díru do světa. A teď jediná věc, do které udělám díru, bude chodník." Zářivý úsměv, nebezpečně svítící modrá kukadla a originální nápad stačí na to, aby vznikl skvělý film, který ve mně vzbudil něco, co nesnáším - závist. I já totiž chci být krásný a mít v hlavě úhledně srovnány všechny životem dodané poznatky. A kdybych si mohl vybrat jen půlku svého přání, tak nechci být krásný. Ano, zasnil jsem se a toho si na tomto snímku cením. Ještě kdyby tak pan Všemocný myslel na zlepšení světa víc než na své zbytečně nabubřelé konto, to by se pak i ta pátá hvězda někde našla. (21.11.2011)