Hektorova cesta aneb hledání štěstí

Mužská verze plytké slaďárny Jíst, meditovat, milovat. Stejně stékající po povrchu, stejně nepřekvapivé, s maloměšťáckým poselstvím o tom, že na cestách si uvědomíme, co vlastně chceme a to, co ve skutečnosti chceme, je poklidné spočinutí u rodinného krbu. /17. 2. 15./ (17.02.2015)

Emoce, zábava, romantika a mnoho dalšího přináší tento dojemný snímek o pohledu do duše obyčejného člověka. Jasně, je to natočené hodně s nadhledem a nastávají tam situace, které by se těžko někomu přihodili - ale ono se na to tak strašně pěkně kouká. Velmi poučná podívaná která vás možná dovede k zamyšlení. Za mě velký palec nahoru. (02.02.2015)

„Není důležité, koho znáte, ale kolik zaplatíte tomu, koho znáte.“ Tak předně, silně jsem přestřelil s očekáváním. Těšil jsem se, už vzhledem k výběru hlavního mužského představitele a žánru komedie (která také zpočátku dominovala), na to, že se budu především (často) smát, zkrátka se dobře bavit. A pod tím si rozhodně nepředstavuju nehorázně vtíravý manuál (pravděpodobně pro rozmazlenou a ufňukanou západní společnost) s poučeními, kterými se mám řídit i já (z pozice diváka, pak i v reálu), abych byl šťastný. Tím spíš, když většina těchto rad zaváněla silně dogmatickým odérem (a samozřejmě nechybělo to nejhlavnější: „Všichni máme povinnost být šťastní.“). A rozhodně mi nepřijde fér divákovi de facto tvrdit, že pokud záměrně nežije komplikovaný, chaotický život, tak vlastně vůbec netuší o čem to „všechno“ je a tím pádem ani nemůže být šťastný či pochopit, co to znamená (každý jedinec má snad svoji vlastní cestu, způsob, prostředky, priority, hodnoty). Netvrdím, že jsem se vůbec nezasmál, sem tam se našlo něco vcelku úsměvného až zábavného, samotný Simon Pegg (v humorných, nikoliv citově vydírajících a dojímavých scénách) je docela vtipný, podobně Jean Reno v malé roli, ale ty „rady“ (až na pár výjimek, např. „Nostalgie už taky není to, co bývala.“) mi koukání hodně znepříjemňovaly, podobně jako fakt, že hlavní hrdina je vlastně strašný sobec (vůči své ženě, bývalé přítelkyni). Na to, aby si člověk vyčistil hlavu od práce, přece nemusí hned opustit ženu a letět kvůli tomu do Číny a Afriky (ostatně, jinak mi jeho „předchozí“ život, přičemž mám na mysli ten osobní, nepřišel zase tak moc závadný). Předvídatelnost, nekonečné finanční prostředky a štěstí na lidi, kteří umí dobře anglicky kdekoliv na světě, snad ani radši nebudu komentovat. Zklamání, hodnotím pouhými 2*. „Je pondělí, máme zavřeno.“ – „Ano, jo, jo, ale urazil jsem opravdu kus cesty...jsem psychiatr. Zkouším objevit, co dělá lidi šťastnými.“ – „Je pondělí, máme zavřeno.“ (29.01.2015)

V té současné záplavě silně cynických, sarkastických a vůbec drsoňských filmů je Hektor, co hledá své štěstí jako pohlazení, můžete mu vyčítat jeho naivitu a kdesi cosi, ale takovýto film nám naposledy přinesl Ben Stiller se svým Walterem Mittym. A Hektor jde ještě dál, jde hledat to své životní štěstí, přestože, jak nakonec zjistí, ho měl celou dobu přímo před nosem- jasně, je to stará dobrá láska (c'mon, shut up! :-). "My všichni máme schopnost být šťastni. My všichni máme právo být šťastní. My všichni máme povinnost být šťastní." (15.02.2015)

Simon Pegg vás vezme napříč světem lidskejch tužeb a emocí, který si loňským Waltrem Mittym vytíraj prdel. Když člověk začne štěkat, že to je emocionální hnis a pak přihodí historku o tom, jak by to bylo v jeho životě, sám tím přiznává jaká životní nula to je a že ho film vlastně neskutečně zasáhnul. (mentálové typu RedAK vůbec neví, jak život funguje... natož pak jak to chodí na letišti a v letadlech - v Číně jsem byl a to co píšeš je zvratek první třídy - ono když člověk není idiot, tak je to cestování docela snadný). Hector and the Search for Happiness se v rámci "feel good" filmů řadí na vrchol. (26.01.2015)