Post Bellum

Dnes stěží představitelná mrtvolná hrůznost jedné z nejkrvavějších bitev novodobých dějin tvoří nosný pilíř i Körnerova původního námětu, jež nepochybně zpracován s ambiciózními plány, selhal právě ve své troufalé okázalosti, která ve výsledku není nic jiného, než režisérovy velké oči. Příběh, zpočátku pojatý jako výborně rozparcelované drama o lidském svědomí se postupně přelévá do fádního červenoknižního vzorce, za jehož patetický schematismus by se nemuseli stydět ani autorky současných mýdlových oper. Lze se jen domnívat, zda by toto selhání mělo být připisováno pouze režijnímu provedení, na druhou stranu pod scénářem je podepsán sám Körner, jehož texty v minulosti patřívaly ke špičkovým dílům literárního a později filmového světa. Nicméně, i přes mnou vyřčené nedostatky nelze Brabcově kostýmní podívané upřít pečlivou snahu o co nejautentičtější zakotvení v prezentované době (všudypřítomnost mocnářských licousů je až fetišisticky rozvinutá, podobně jako rozmanitost vojenských uniforem a dalších důstojnických rekvizit), z níž se navzdory hmatatelné bezradnosti podařilo vytěžit melancholicky pohřební atmosféru, na hony vzdálenou obvyklým vídeňským plesovým radovánkám. Citelná nevyváženost jednotlivých hereckých kreací se pak podepisuje na celkovém nenaplnění divákova nitra; tam, kde v hlavních rolích selhávají mladí (zoufalý Holíček a afektovaná Šoposká), triumfují, byť na nepoměrně menší ploše zkušení mistři, od těch výraznějších (Vladimír Dlouhý, Cibulková, Bareš, Potměšil, Lábus) až po mistrovsky odvedené epizodní party (Maciuchová, Huba, Tesařová, Němec, skvělý Jaromír Meduna). Tato vysloveně schizofrenní polarita veřejnoprávní dramaturgie, kdy na jedné straně stojí vynikající náměty, schopní režiséři a herecká elita a na druhé ledabylí scénáristé a až pověstná skotská držgrešlivost, je jen a pouze ke škodě věci. Zahubit i to poslední z posledního, co na tuzemských televizních obrazovkách stále ještě existuje, by bylo absolutní pohrdání divákem a jeho přízní. A to je zrada, která se neodpouští. (30.10.2010)

Poslední dobou již několikátá körnerovská látka byla myslím z těch lepších, ale zpracování bylo delší než mělo být, navzdory určité výpravnosti působil film kulisově, herci často jen deklamovali literární monology a hlavní představitel se mi zdál slabší, přesněji řečeno nevhodně vybraný. Čili k dokonalosti tu něco chybělo. Ale rád se někdy podívám znovu a kdo ví, třeba to přehodnotím. Vidím to mezi třemi a čtyřmi hvězdami. (29.10.2010)

Taková patetická nuda, kterou navíc srážejí televizní kulisy, příliš dlouhé dialogy a monology, nepřesvědčivý herec v hlavní roli, jemuž toho mladíka rozervaného nevěřím ani náhodou, ani ta Marika Šoposká se sem příliš nehodí, neb naivně moc nevypadá, Vilma Cibulková hraje opět svoji šarži, a Vladimír Dlouhý glosuje sice hezky, ale je to celé unavené, i on je velmi unavený. Některé záběry kamery jsou moc hezké, jenže pak se začnou opakovat a rovněž znudí, jindy bych ocenil lepší postavení kamery, větší celky, dravější střih. Brabec jako režisér je poněkud povrchní a křečovitý, a předlohy Vladimíra Körnera bohužel skutečně jsou na jedno brdo, takže ty příběhy ztrácejí jakýkoliv punc originality. Navíc je evidentní, že sám autor neví, kterým směrem se sám má často vydat, za čím stát, a tak se snaží být kosmopolitní a mít v knize vše a všechny názory, což pak působí jako mišmaš. (03.12.2014)

Post Bellum je slabší odvar Kuře melancholika - jinak je vidět, že oba tyto snímky spojuje syrovost, naturalismus a neuvěřitelně výborná Vilma Cibulková. Bráňo Holíček by mohl v herecké věrohodnosti ještě krapet přitlačit na pilu, ale jako celek je to působivý televizní snímek, který se s tím nepáře - realita znamená drsnost a té je tady dost. Na televizní produkci je to bomba i díky na Česko netradičnímu žánru (historické drama) a výborným hercům - Vladimír Dlouhý, Igor Bareš, aj. 80% (30.10.2010)

Co si budeme nalhávat - zpracování stojí za prd. Braňo Holiček se do role nehodí. Připomíná puberťáka z jednadvacátého století poslaného do let 60. století 19tého. Jak zmínili jiní, příběh je körnerovský, stejně jako jeho postavy. Jenže Braňo nemá oči Petra Čepka a Btrabec není Vláčil. Jedná se o televizní adaptaci, snad bych měl být mírnější, ale nepřišel mi rozdíl mezi touto a jinými televizními adaptacemi tak zásadní. Je tam pár zajímavých momentů, ale ty zadusí silně televizní výprava a až na Lišku a Dlouhého(pár minut Maciuchová, Němec a Huba) výkony z Ordinace v růžové zahradě. (29.10.2010)