La ciociara
La Paysanne aux pieds nus
Vrchárka
Two Women
Two Women
Two Women
Two Women
Režie:
Vittorio De SicaScénář:
Cesare ZavattiniKamera:
Gábor PogányHudba:
Armando TrovajoliHrají:
Sophia Loren, Jean-Paul Belmondo, Eleonora Brown, Pupella Maggio, Raf Vallone, Vincenzo Musolino, Renato Salvatori, Carlo Ninchi, Emma Baron (více)Obsahy(2)
Mladá vdova Cesira (Sophia Lorenová) se rozhodne opustit i s dvanáctiletou dcerou Rosettou (Eleonora Brownová) bombardovaný Řím a ukrýt se v rodné vesnici v horách. Tady se připojí k vesničanům i uprchlíkům – vesměs obyčejným lidem, které válka nezbavila humoru a chuti do života, ale ani chamtivosti a pokrytectví. Z obyvatel vesnice se vyděluje intelektuál a idealista Michele (netypická role Jean-Paula Belmonda), který se s oběma ženami sblíží. Cesira jej přitahuje jako muže, ale duchovně založené Rosettě je útěchou a inspirací, učitelem, který jí ukazuje dosud nepoznané hodnoty. Temperamentní, hubatá Cesira se řídí selským rozumem a útrapami války prochází se vztyčenou hlavou. Má jen jedinou Achillovu patu: svou dceru. A ironií osudu v době naděje a osvobození zasadí válka Cesiře poslední ránu právě do tohoto nejcitlivějšího místa…
De Sica natočil Horalku podle stejnojmenného románu Alberta Moravii. Na rozdíl od naturalistické předlohy však De Sica projevuje větší empatii vůči obyčejným lidem a jejich jednoduché touze: přežít. Sophia Lorenová se své role zhostila s vášní a vehemencí a byla za ni celkem dvaadvacetkrát oceněna – mimo jiné se stala první herečkou, která dostala Oscara za roli mluvenou jinak než anglicky.
(oficiální text distributora)
Videa (1)
Recenze (140)
Myslím, že by se filmu hodil lépe anglický název filmu, tedy Dvě ženy.___ Jinak velmi syrový příběh na pozadí konce druhé světové války z prostředí italského venkova, který je ve filmu vykreslen dost přesvědčivě. Se vší chudobou a pokrytectvím. Sophia je výborná, ale nemyslím si, že by to byl oscarový výkon. Ale krása dělá své:-) Belmondovi role uprchlíka- intelektuála naprosto sedla. Nádhera. ()
Film je vojnovým príbehom z rokov 1942 až 43. Je to film, ktorý nám mapuje, čo ženy prežívajú vo vojne a ako tieto zážitky môžu ovplyvniť ich ďalší život. Prezentuje vzťah matky a dcéry v dobe úteku z Ríma cez vojnou zničenú krajne nebezpečnú krajinu. Príbeh je pomerne jednoduchý ale emotívne strhujúci. Po príchode na miesto určenia ich vojna čoskoro dobieha a tak nasleduje ďalší útek do severotalianskych hôr. Keď ich zastihne správa o zatknutí Mussoliniho a vylodení Spojencov nasleduje ich cesta späť do Ríma. Vojna ešte neskončila, zatiaľ čo Nemci sa stali novým nepriateľom a tu je obrovská neistota v tom, komu vlastne môžu veriť, vlastným vojakom, Nemcom, spojeneckým vojakov respektíve marockým vojakom? ()
Černobílá poezie. Sophia hraje ženu, o jejíchž dcerách a vnučkách točí filmy Almodóvar. Statečnou matku, která i když je pro ni její dítě tím nejdůležitějším, nikdy nepřestává být hlavně ženou. Jean-Paul Belmondo je obsazen do tak zvláštního protiúkolu, že mi dělalo problémy si uvědomit, že je to on. ()
90% - Tento film naštěstí nestojí pouze na strhujícím hereckém výkonu Sofie Lorenové, ale je to právě ona, kdo na sebe logicky strhne veškerou pozornost. Sicova tradičně skvělá režie je umocněna tradičně skvělou Trovajoliho hudbou, a herecké výkony jsou již jen třešničkou v tomto jinak velmi hořkém drinku, který namíchal pan Alberto Moravia. Konzumace takových nápojů vede k vděčnosti, že žijeme v době, ve které žijeme. Proto je doporučuje svaz amatérských psychologů a devět z deseti zubních lékařů… ()
Neorealista De Sica stvoril podľa slávnej Moraviovej predlohy nečakane "obyčajnú", ale silnú melodrámu, mozaiku ľudského utrpenia počas vojny. Práve ona neúplná previazanosť a "literárnosť" samotných epizodických udalostí (na knižný pôvod poukazuje mimo iného už dialóg v úvode, prostredníctvom ktorého do rozpoloženia protagonistov zasahuje postava z minulosti, ktorá sa v deji neobjavuje) môže byť braná negatívne, no pojítko v podobe Cesiry a Rosetty ich stmeľuje do jedného príbehu. Paradoxne však svojim výkonom najviac neoslní krásna Sophia Loren, ktorej herecký vklad do Cesiry pôsobí častokrát až prehnane oproti civilnosti filmu, ale prekvapivo všedný intelektuál Belmondo. Príklon k melodráme potom naznačuje aj hudba a tlak na emocionálnu vypätosť v najsilnejších okamihoch. 80% ()
Reklama