Znovu a jinak

Reitman zvolil opačný směr než jeho vzor Alexander Payne, zkoušející v Dětech mojich, kolik smířlivosti vůči postavám diváci snesou, a po bezpečném lítání v oblacích se vrátil zpátky na zem. „Životní pravdy“ sice nadále balí se stejnou úhledností, ale rozhodně nehladí po srsti, nezamlčuje, že život je občas hnusný, že k němu kromě věcí příjemných a milých patří i lhaní, frustrace, cynismus, prsní vycpávky a vytahané pyžamo Hello Kitty. V něm autorka knih pro mládež (na jejichž mentální úrovni sama zamrzla) Mavis Garyová vyráží dobýt zpátky to, co považuje za své vlastnictví. Její křížová výprava má ve skutečnosti blíže k úniku. Před budoucnost, která ji děsí, před přítomností, z níž se navzdory vší snaze zřejmě „nevychlastá“. Cíl je jasný, leč na hrdinku americké tragikomedie značně atypický: chce rozvrátit manželství bývalého přítele, jediného muže, s snímž – jak se sama přesvědčuje – byla šťastná. Amorální jednání, vedoucí k despektu ostatních, Mavis pomáhá překonat tvůrčí blok, čím dochází k oddělení pracovní a osobní linie, jejichž vyřešení jindy bývá pevně provázané. Mavis je egocentrická, nezodpovědná, bezcitná, konzumem infikovaná a neváží si, čeho dosáhla. Její chabě maskované nedostatky obnažuje dobrotivost okolních postav, které sice nic moc nevlastní, ale alespoň navenek vypadají spokojeně. Přese všechnu svou mrchovitost si Mavis zaslouží určité sympatie. Jednak nemáme, koho jiného bychom jimi obdarovali, a pak – její chování je autentické. Skutečnost, že dělá něco špatného a zdaleka ne ve všem má pravdu, z ní činí nejsnazší objekt k identifikaci, což mi ze strany režiséra a scenáristky přijde jako akt roztomilé podvratnosti. Podobně jako voice-overové užití kýčovitého stylu literatury pro teenagery. Otázku, kde končí stylizace a začíná autorčina reflexe vlastního nitra, nechávají tvůrci moudře otevřenou, díky čemu se jednoznačnému výkladu vzpírá také závěr. Film v lecčem dospělejší a pravdivější než Juno musel svou kousavost vykoupit potlačením líbivosti a tedy snížením divácké atraktivity a komerčního potenciálu. Přesto doufám, že tímto spolupráce Reitmana a Codyové neskončí a jsem zvědav, kam dál bude směřovat. 80% Zajímavé komentáře: Traffic, Anderton, BigDeal, Tayen, noriaki (29.05.2016)

Nejslabší "reitmanovka". Žádná indie sonda do duše dospělého dítěte (čili žádná Juno "naruby") se nekoná, Reitman jako by nechal svou typickou lehkost a nadnesenost v kufru George Clooneyho a přináší jen stokrát viděnou variaci na to, jak se chce "looserovitá" postava vyrovnat se svou minulosti. Epizodky, stejně jako celý děj jsou předvídatelné, absence jakéhokoliv závěru či morálního ponaučení nemůže u podobného typu filmu nikoho překvapit, osobní vklad režiséra žádný. Vytrpět bizarní eskapády afektované a deprimované trosky Charlize Theron je opravdu výzva pro diváka. (07.03.2012)

Charlize Theron je na obrazovke ešte len 30 sekúnd a divák vie o jej postave prvé-posledné. A tak sa to má s jej výkonom po celý čas, kedy z tej obrazovky vlastne ledva zlezie. "One woman show" v naviac aj v ostatných ohľadoch výbornom filme, ktorý napriek extrémnemu charakteru hlavnej postavy zostáva uveriteľný a je teda s čím sa zžiť, čomu sa pousmiať a pri čom zmrznúť až do morku kostí. Zvlášť ak je vám dnes tých 30-40. A pokiaľ v mnohých prípadoch tento typ príbehov končí zvláštne, akoby do prázdna, tak tu, cez posledný dialóg v kuchyni a jeho pointu, predviedol Jason Reitman taký elegantný kúsok, že vo mne nezostala ani len príchuť pachuti, naopak, labužnícky som mľaskol jazykom a tetelím sa vlastne doteraz. (18.07.2012)

Jason Reitman "umí". Nie je to rana medzi oči ako jeho predchádzajúci film, ale zas raz ma dostal. Všatko stojí a padá na božskej Charlize Theron, ktorá dodáva svojej postave uveriteľnosť, psychologickú hĺbku, no predovšetkým svojou autenticitou vlastne ťahá celý film. A nesmiem zabudnúť na vynikajúci scenár- žeby si Diablo Cody spravila takú malú sebareflexiu?:) (27.01.2013)

Dafuq did I just see? Trochu drsnejšie to vyjadril Woody (zbytočný film o hlúpej krave), nicméně sa blíži mojim dojmom. Stačila by aj 1* za tú znôšku zbytočností doplnených klišé, ale uznávam, že Charlize zahrala dobre a Matt bol napriek všetkému predsa len sympatickou postavou (na rozdiel od hlavnej hrdinky, ktorá naozaj nie je nič iné len hlúpa krava). (26.03.2013)