Znovu a jinak

Asi najslabší Reitman, ale furt je to pecka, ktorá väčšinu tohtoročných oscaroviek s prehľadom splachuje. Navyše to postupne zreje. Zdanlivo riedky dej plný melancholických nálad a občasných hysterických výbuchov v skutočnosti dobre odráža stavy hlavnej hrdinky. Je to celé dobre vymyslené, komplexné, s jasne čitateľným druhým plánom (autorka teenagerských kníh je stále nezrelá osoba, ktorá nemá šajnu o reálnom živote). Navyše Charlize je vo všetkých ohľadoch dokonalá "prom queen bitch" a nenominovanie na Oscara za tento skvelý výkon je brutálny omyl. (06.03.2012)

Reitman zvolil opačný směr než jeho vzor Alexander Payne, zkoušející v Dětech mojich, kolik smířlivosti vůči postavám diváci snesou, a po bezpečném lítání v oblacích se vrátil zpátky na zem. „Životní pravdy“ sice nadále balí se stejnou úhledností, ale rozhodně nehladí po srsti, nezamlčuje, že život je občas hnusný, že k němu kromě věcí příjemných a milých patří i lhaní, frustrace, cynismus, prsní vycpávky a vytahané pyžamo Hello Kitty. V něm autorka knih pro mládež (na jejichž mentální úrovni sama zamrzla) Mavis Garyová vyráží dobýt zpátky to, co považuje za své vlastnictví. Její křížová výprava má ve skutečnosti blíže k úniku. Před budoucnost, která ji děsí, před přítomností, z níž se navzdory vší snaze zřejmě „nevychlastá“. Cíl je jasný, leč na hrdinku americké tragikomedie značně atypický: chce rozvrátit manželství bývalého přítele, jediného muže, s snímž – jak se sama přesvědčuje – byla šťastná. Amorální jednání, vedoucí k despektu ostatních, Mavis pomáhá překonat tvůrčí blok, čím dochází k oddělení pracovní a osobní linie, jejichž vyřešení jindy bývá pevně provázané. Mavis je egocentrická, nezodpovědná, bezcitná, konzumem infikovaná a neváží si, čeho dosáhla. Její chabě maskované nedostatky obnažuje dobrotivost okolních postav, které sice nic moc nevlastní, ale alespoň navenek vypadají spokojeně. Přese všechnu svou mrchovitost si Mavis zaslouží určité sympatie. Jednak nemáme, koho jiného bychom jimi obdarovali, a pak – její chování je autentické. Skutečnost, že dělá něco špatného a zdaleka ne ve všem má pravdu, z ní činí nejsnazší objekt k identifikaci, což mi ze strany režiséra a scenáristky přijde jako akt roztomilé podvratnosti. Podobně jako voice-overové užití kýčovitého stylu literatury pro teenagery. Otázku, kde končí stylizace a začíná autorčina reflexe vlastního nitra, nechávají tvůrci moudře otevřenou, díky čemu se jednoznačnému výkladu vzpírá také závěr. Film v lecčem dospělejší a pravdivější než Juno musel svou kousavost vykoupit potlačením líbivosti a tedy snížením divácké atraktivity a komerčního potenciálu. Přesto doufám, že tímto spolupráce Reitmana a Codyové neskončí a jsem zvědav, kam dál bude směřovat. 80% Zajímavé komentáře: Traffic, Anderton, BigDeal, Tayen, noriaki (29.05.2016)

Reitman a Cody opat v akcii. Tentokrat ale necakajte komediu, cakajte nieco... nuz, nieco fucked-up, zatrpknute, depresivne... koniec koncov, ved taky je aj cely zivot... Minimalne teda hlavnej hrdinky :) Ked som sa cely film pozerala na Charlize, tak som si vravela: Oh my fuckin god, that is some crazy bitch! No lepsie ju ani zahrat nemohla, myslim, ze uloha bola jasna: Musi sa vam hnusit, musite nou opovrhovat celym svojim ja. A tak sa aj stalo... Cely film prakticky stoji na Mavis a o tom to je. Musim sa priznat, ze som trolilinku sklamana, ale po Up in the air to snad ani inak nejde. (03.01.2012)

Charlize hrá snáď prvý krát v živote ženu, ktorú by sme oslovili skôr nadávkou, ako menom. Lenže nie je všetko čiernobiele a ľudia už vonkoncom nie. Jej postava je kombináciou krízou nastupujúceho stredného veku a psychickej nevyrovnanosti, hraničiacej s psychickou poruchou. Film vnímam ako príbeh o obsedantnej upätosti na vlastnú minulosť a postupnom precitaní z tejto ilúzie. Na tejto ceste nám hlavná hrdinka nebude príliš sympatická a je môže byť pre mnohých ľudí v jej veku mementom, aby sa na sebou tiež zamysleli. Inak sa jedná asi o najslabší Reitmanov film, ktorý mnohým nesadne. Je totiž prostý good feelingu, typického pre americký nezávislý film o obyčajných ľuďoch. (07.07.2015)

Komentář uživatelky bagetka007 'Já jsem se prakticky po dlouhou dobu cítila docela "uncomfortable"...' dobře vystihuje, proč je Young Adult dle mého nejlepší Reitmanův film. Konečně se tu totiž neberou ohledy na cílovou diváckou skupinu (zde od asertivních kurviček přes nerdy až po vesnické balíky) a deziluzivní sdělení není servírováno na podkladu rádoby milých (ale otravných) indie drnkaček. Přestože se tu setkáváme se zápletkou typickou pro romkomový narativ, nejsme chlácholeni klišé o hrdinech, kteří dostanou životní lekci a poučeni si v závěru šťastně padnou do náruče, ale místo toho jsme svědky konfliktních střetů postav, které toho sice mají mnohdy dost společné, ale přes svou dosebezahleděnost nebo narcismus dost dobře nedokáží překonat svůj pokřivený náhled na realitu a život. A co hůř, ještě se v něm vzájemně utvrzují. Poněkud neprávem přehlížený film. (25.05.2012)