Znovu a jinak

Nejslabší "reitmanovka". Žádná indie sonda do duše dospělého dítěte (čili žádná Juno "naruby") se nekoná, Reitman jako by nechal svou typickou lehkost a nadnesenost v kufru George Clooneyho a přináší jen stokrát viděnou variaci na to, jak se chce "looserovitá" postava vyrovnat se svou minulosti. Epizodky, stejně jako celý děj jsou předvídatelné, absence jakéhokoliv závěru či morálního ponaučení nemůže u podobného typu filmu nikoho překvapit, osobní vklad režiséra žádný. Vytrpět bizarní eskapády afektované a deprimované trosky Charlize Theron je opravdu výzva pro diváka. (07.03.2012)

"Mladá, úspěšná, krásná, emancipovaná", na rozhraní věku hledá sebe sama… tomu bych věřil. Reitman tohle umí, navodí atmosféru, které se člověk jen těžko zbavuje. Charlize co by dospělý puberťák, která zůstala někde mezi se vrací do pomezí. Odhodlaná najit svou bývalou lásku, bla, bla… každopádně min. mně si Mavis získala, ehm. Maloměstská ironie. 6/10 (29.04.2012)

No, pokud tohle máme řadit mezi Reitmanovy komedie, tak potom považuju za nutný ještě dopsat za další lomítko "horor", protože ta všudypřítomná fotka novorozeněte mi zezačátku fakt silně připomínala Carpenterův Halloween. :)) Každopádně Young Adult je slabej, doopravdy maximálně průměrnej snímek. Charlize oživila postavu domýšlivý nány, co si v jednom kuse něco domýšlí, a já osobně jsem se teda nikdy nepřiměl k tomu, abych jí aspoň nějak základně fandil (ani si nejsem jistej, jestli to vůbec bylo cílem filmařů; ale to je příliš neomlouvá, protože pak by se nedalo seriózně zajímat o ŽÁDNOU postavu). Co se příběhu týče, tak ten má potom hodně povrchně depresivní charakter a předevšim nesrozumitelnou pointu. Příště, Jasone, znovu a jinak, prosím. (11.04.2013)

Vždycky se dá začít znovu a jinak. A být mladě dospělou pro spisovatelku středních let znamená ocitnout se na rozcestníku, kdy si po rozvodu a psaní knížek pro mládež, které nejdou zrovna na dračku, sama neví, co si tak počít se životem a rezolutně odmítá být konečně dospělou. A tak se odhodlá vrátit se do zapadákova, kde vyrůstala a prožila nejlepší období s láskou ze střední, podle níž jsou si souzeni. Jenže je v tom háček. Láska ze střední je šťastně ženatý muž a otec malé dcerky. Krásná, a ne zrovna oblíbená Mavis Grayová, ho chce za každou cenu získat zpátky. Když se jí to nedaří, řeší to sklenicí alkoholu, dopisováním románové série na pokračování, do které se personifikovala a postupně zjišťuje, že zapadákov, ze kterého kdysi vypadla, je nehostinný a vnímá ji jako nevítanou a stále nepříliš oblíbenou osobu. Jak to všechno dopadne, se nehodí prozrazovat, ale přesto v konečném výsledku se film nikam příliš nedobral. O to horší, že nějak ani od počátku nevěděl, kam pořádně směřovat a do jakého žánru bude zařazen. Jako komedie mně rozhodně nepřipadal a jako psychologické drama byl pojat příliš laxně. Nemohl tedy s takovým přístupem vzniknout mimořádný film, i když se mohl opřít o výborný herecký výkon Charlize Theron, která se při té příležitosti ve filmu několikrát hodila do gala, aby se druhý den probudila zase znechucená a s kyselým výrazem v obličeji. Rozhodně tenhle film není volba mimo, když po něm sáhnete. Z mužského hlediska je nejzajímavější lepá Charlize Theron a ženy (středního věku) si v tomto netradičním filmu zřejmě najdou víc už možná proto, jak je je jejich vnímání citových vztahů a jejich nenaplnění životních osudů posazeno. Hledal jsem usilovně, ale víc než na 60%, to u mě není. (08.03.2012)

Komentář uživatelky bagetka007 'Já jsem se prakticky po dlouhou dobu cítila docela "uncomfortable"...' dobře vystihuje, proč je Young Adult dle mého nejlepší Reitmanův film. Konečně se tu totiž neberou ohledy na cílovou diváckou skupinu (zde od asertivních kurviček přes nerdy až po vesnické balíky) a deziluzivní sdělení není servírováno na podkladu rádoby milých (ale otravných) indie drnkaček. Přestože se tu setkáváme se zápletkou typickou pro romkomový narativ, nejsme chlácholeni klišé o hrdinech, kteří dostanou životní lekci a poučeni si v závěru šťastně padnou do náruče, ale místo toho jsme svědky konfliktních střetů postav, které toho sice mají mnohdy dost společné, ale přes svou dosebezahleděnost nebo narcismus dost dobře nedokáží překonat svůj pokřivený náhled na realitu a život. A co hůř, ještě se v něm vzájemně utvrzují. Poněkud neprávem přehlížený film. (25.05.2012)