Perverzní průvodce ideologií

Kdo sledoval poslední circa dva tři roky Žižkovy přednášky, řadu věcí ve filmu už bude znát. Rozdíl je, že Sophii Fiennes se podařilo Slavoje zklidnit, takže rozhodně nejde o jeho typické neorganizované skákání od tématu k tématu, ale o soudržnou argumentaci. Navíc i oproti předchozímu Perverznímu průvodci Žižek mluví o poznání pomaleji, takže je čas všechny ty abstraktní myšlenky vstřebat. Nový film tak podle mě představuje vyzrálejší počin, který srozumitelně a zábavně shrnuje většinu z toho, o čem slovinský filosof v poslední době rád hovořil. Mimo jiné se tu taky ukazuje, proč je kritika tohoto ideologického přístupu ve vztahu k filmové analýze pomýlená, protože na rozdíl od neoformalismu se tady opět nerozebírají celé filmy jako komplexní formální systémy, ale jednotlivé filmové scény slouží k ilustrování obecnějšího, abstraktnějšího konceptu (ideologie). (29.06.2013)

Ďakujem Shadwellovi za skvelý rozbor Žižekových teórií a vlastne aj podstaty tohto dokumentu. Žižek je skrátka exot a originál, ktorý podľa mňa vypĺňa mnohé medzery napriek tomu, že jeho závery môžu byť nepravdivé. Viem, že svojho času mal nejakú kontroverziu s Chomskym, ale tak Žižek podľa mňa nič neponúka, iba kritizuje a aj tie jeho teórie sú len teóriami, ktoré sa nijak zvlášť nesnaží podložiť a tie príklady na príbehoch z filmov boli podľa mňa nedostatočné. Ja ho nemusím, je mi nesympatický, ale rešpektujem ho a snažím sa nájsť u neho nejaký zmysluplný obsah, ktorý by ma posunul, posunul spoločnosť, aj keď aj on sám mi pripadá niečím ako egoista, lebo skrátka keby nemal byť sám sebou a tým pádom sa prispôsobiť publiku vo svojom výklade a prednese, tak by možno nevedel zo seba prirodzene dať to, čo dáva, aj keď ktovie, či to nie je zas len moja teória. Tu dáva dôvod k zamysleniu, ale podľa mňa je dokument celkom nezáživný a neviem v mnohom, či s ním súhlasiť alebo nie, no za vzhliadnutie to myslím stojí. (30.03.2015)

Zatímco v Perverzním průvodci filmem si bujný Slavoj spíše hrál s interpretacemi útržkovitých filmových scén, zde se snaží vložit výklad do nějakého širšího rámce - do rámce ideologie. Film už tedy není hlavním předmětem analýzy, ale spíše jen nástrojem pro vykreslení myšlenky a podpory tvrzení... Tedy až do momentu, než autor zdůrazní důležitost filmového média pro vnímání reality a utváření ideologie. To je velice zajímavé... Celkově bych tedy tento počin označil za ještě o malinko myšlenkově podnětnější než jeho předchůdce. Na druhou stranu jako celek je ale o něco méně zábavný a za to může nejspíš fakt, že už se zde nerozebírají Lynchovy filmy. :) 8/10 (23.02.2014)

Žižek si pro výklad o tom, co je idelogie bere jako nástroj film. Není se co divit, když jeho minulý Perverzní průvodce se zaobírá právě filmem. Je zajímavé sledovat, jak svoje teorie dokáže napasovat na filmy jako jsou Titanik, nebo Čelisti. Na jednu stranu je to vykalkulovaný tah, protože tyhle filmy mají lidi rádi a teď je uvidí zase jinak, na druhou stranu tak Žižek hledá význam tam, kde není. Někdy je žralok jen žralok. Není třeba si myslet, že fllm vypovídá o tom co Žižek. Je lepší je brát jako pouhou pomůckou, díky které je možné jeho tvrzení pochopit. Téma ideologie rozebírá zevrubně a pomáhá o mnoha věcech znovu přemýšlet, i když by asi bylo potřeba dokument shlédnout aspoň ještě třikrát, abych plně jeho teorie pochopila. (16.03.2014)

Metafyzika kindrvajíčka mi přijde o něco méně zajímavější, než když Žížek rozebíral pouze filmy. Navíc je zajímavé, že jeho přízvuk je po deseti letech ještě silnější, než byl dřív (ne že bych to promítal do hodnocení). Asi se z toho člověk moc nedozví nového, ale jako utříbení myšlenek, proč ne. Navíc Žížek je spíš takový filozofický bavič, takže mi ani nevadí, že někdy se pohybuje na hranici banality. Přirovnání pražského jara ke Cameronově Titaniku mě zaujalo asi nejvíc. (28.11.2013)