Spartakus: Bohové arény

Nelze jinak, po prvních dvou epizodkách musím dát 5* a jsem si na 100% jistý, že to nezměním:). Tohle vidět je povinost pro každého, kdo má rád gladiátory, akci, napětí, erotiku a cool záběry...zde je vše v jednom a vyhnané do naprostého blaha pro diváka! PS: poslední díl je pecka a skvělost! 3. série má neskutečný potenciál, takže držím palce a těším se :) (01.02.2011)

"Na historii je třeba zapomenout; o Spartakovi se toho koneckonců ví tak strašně málo, že by to stačilo sotva na televizní čtyřicítku. Tohle je třeba brát jako pohádku, stejně drsnou jak kalsické pohádky bývají, ovšem výslovnější. Skoro by tomu slušel lépe název Krev a porno. Ovšem filmařsky je to dokonalé - od scénáře přes herce, triky k režii to nemá chbyu." Tohle jsem napsal ke Spartakovi: Krev a písek a nemám jediný důvod na tom něco měnit i zde. Skoro se mi tato série Spartaka bez Spartaka zdále ještě o schůdek lepší. (24.03.2013)

Zpočátku stejný průser jako Krev a písek a stejně jako příběh o Spartakově pomstě, i Gods of the Arena se s každým nadcházejícím dílem transformovala jak akčně, tak scénáristicky, do nehorázně nabušeného dílka. Paradoxně tak samotné nenásilné vyvrcholení s pohledem na rozednívající se Capuu působí mnohem lépe, jak krvavá řež v gladiátorském ludusu. Pokud tvůrci i nadále zůstanou věrni své vizi o nejslavnější vzpouře otroků v historii, tak může tahle sága směle apelovat na nejlepší historický seriál všech dob. V rámci kombinace historické věrnosti a nápadité filmařiny nemá konkurenci. Pět hvězd bez mrknutí oka. (02.03.2011)

Více soubojů a zpomalovaček, více sexu a nahoty než v Blood & Sands. Zatímco dobře natočené bitky do děje zapadají (když se pořádá turnaj v aréně, tak se tam hold někdo prát musí), sexuální scény se mi až příliš často zdály být do děje vloženy uměle a naprosto zbytečně ("V každém díle musíme mít alespoň 7 minut sexu!"). Příběh je sice jednodušší, ale většinou je to zábava a dobře předchází původnímu seriálu. (01.07.2011)

Příběh prvního batiatova slavného šampióna Gannica, stejně jako cesta po níž se sám Batiatus stal dominem svého vlastního ludu je stejně poutavá jako prvotní Spartakus: Krev a písek. Celý tento prequel je velice důmyslně a pečlivě propojený s "hlavním" seriálem a exceluje ve stejném směru a díky stejným proprietám. Samotný Gannicus je pak sympaťák, jak to jen jde. Prostě taková antická "rocková hvězda" a jeho nalezení smyslu života v podobě lásky, která mu byla vzápětí uzmuta je dostatečně silným motivem na to, aby tuhle "odbočku" utáhl. (25.06.2012)