Spartakus: Bohové arény

Jak to vlastně všechno bylo s Batiatusovou školou magie a kouzel...tedy pardon, jasně mám na mysli školu gladiátorů...než přišel Spartakus a všechno totálně posral? No, jak zjistíme v zápětí, ono už k tomu bylo nasměrováno v začátcích, ale i o tom je dobré vědět. Ústřední postavy jsou dané, k tomu se objeví nové tváře, které jsou neméně zajímavé a tak můžu směle říci, že kvalitativní pokles vysoké úrovně předchozího počinu se nekoná. Laťka je stále na výši, napětí je napětím, zrada je zradou, souboje jsou souboji. Nic se nezměnilo a to je dobře! Zpomalovačky! Na ty bych málem zapomněl...no jo, jsou delikátní!!!! 80% (11.04.2011)

Gannicus je borec. Jednoznačně sympatyčtější postava než sám Spartakus od druhé série. Jeho krédo, že z čeho se nevychlastá z toho se vyšuká je dobrej kontrast ke Spartakovi samotnému. Škoda, že se musí zamilovat blb. Prequel není zbytečně natahovanej. Odsejpá to, baví to. Závěrečnej masakr v aréně je prvotřídní. Ale zase u mě osobně spíš vyhrávají zákulisní tahy, který prostě tvořej kulisu. Možná občas lepší než první série a určitě lepší než druhá. 95 procent. (21.12.2013)

Jen oddychová prequelová výplňovka před regulérní druhou řadou Spartaka.Bohové arény ničím nepřekvapují a divák pouze čeká na všechny povinné zastávky,kterými si musí projít,aby známé postavy dorostly do té podoby,v jaké jsme je poprvé potkali.Gannicus má charisma,John Hannah opět herecky táhne každou epizodu a finálním,snad desetiminutová řežba v ohnivém kruhu dá vzpomenout na to nejlepší z Krve a písku,ale šest dílů je zkrátka málo na to,abych se skutečně vžil do příběhu,který nám tvůrci předložili.Na zabavení každopádně solidní,ovšem od pokračování Spartakových osudů rozhodně očekávám víc. (20.06.2012)

V polovině byly jasné dvě věci. První byl fakt, že zkrátka a jednoduše Spartacus: Blood and Sand a jeho duchovní následovník - příběhově předchůdce - Gods of the Arena nedopadne špatně. Ve smyslu, že to není průser. Druhou věcí byl fakt, že nás čeká ještě pár zajímavejch smrtí, zajímavejch ve smyslu příběhovým. Bohové arény začaly šablonou první epizody Blood and Sand, ale stejně jako Spartakova cesta na vrchol a k pomstě, i tento prequel má neskutečně stoupající tendenci. Šablona zmizela ve chvíli, kdy se spolu museli vyspat dva otroci, které pojilo přátelství (a manželství) s jiným. Tehdy Bohové arény přinesli faktor, kterej tady doposud chyběl. Od Crixova vítězství ve třetí epizodě (bohužel se nejedná o spoiler, když víme, že určitě přežije) pak pomalu seriál naklouzává k finále, které do role "the best of gladiatores" vykopne právě tohohle Gala, čímžtopádem se opět ozývá šablona z první řady. První epizoda této "druhé" řady Spartaka přináší zajímavý potenciál vytřískat z Andyho absence maximum. Sex, násilí, krev, to všechno zde není prvoplánové, ale funguje jako způsob, jak posunout děj dál, a po sexuální scéně Gannica s Núbijcovou ženou (už jsem si zapamatoval, že se jmenuje Oenomaus) se nám dostává do seriálu i trocha psychologického kontrastu - černoch musel zabít svého učitele, Gannicus musel ošukat ženu svého nejlepšího přítele. Od příjezdu starého "domina" pak bliká vykřičník na další frontě. Tím se tedy dostávám ke svému zhodnocení přesně v polovině seriálu: Spartacus: Blood and Sand hrál ve dvou rovinách. Gods of the Arena přinášejí roviny tři a všechny přinášejí zajímavý vývoj postav. Kromě té bojové, samozřejmě, a sexuální. Jo a abych nezapomněl, právě v sexuální rovině se mi zdají Bohové mnohem odvážnější než "první" řada. Bohužel v pátém dílu přichází vrchol seriálu a posledním dílem seriál nedokáže nabrat tempo. To by bylo nereálný. Závěr Bohů Arény nemá grády jako Krev a Písek, ale to nevadí. Gannicův osud je zakončenej hezky a dobře to je promyšlený, aby na to navazovala právě Blood and Sand. A poslední pětiminutovka příjemně mrazí na zádech, což je sprostě způsobeno tím, že dohromady vytvořili tvůrci ze Spartaka naprosto ojedinělou sérii, která nadlouho nebude mít obdoby. Velice skvělých a silných 90%. (25.01.2011)

TV Starz nemohla čekat, proto představila pro někoho málo přitažlivou minisérii, která měla navázat na úspěch Spartakuse, ale hlavně, vydělat zasraně hodně peněz, dokud jsou lidé nenabažení tímto novým kultem. Já sám se skoro posral nadšením z Krve a písku a proto mi tento flashback do minulosti vůbec nevadil. Hodně lidí chtělo vidět Spartakuse a jeho tažení proti Římanům, chtělo, aby se děj konečně posunul za hranice ludu a oni tak viděli velkolepé bitvy a nové potíže. Já k nim patřil také, ale po krátkém uvážení jsem zjistil, že právě intriky a dům Batiátů byl na celém seriálu to nejlepší hned po soubojích a prcání, proto jsem Bohy arény uvítal s nadšením a dostal jsem to, co jsem chtěl. Představiteli Spartakuse přeji brzké uzdravení z rakoviny, novému Spartakusovi hodně štěstí a tomuto seriálu, ať alespoň vydělá pořádné prachy pro druhou řadu! 100% 30.01. 2011 (30.01.2011)