Vlk z Wall Street

Že bývalý makléř a nynější motivátor zařve do mikrofonu: „Jó! Zasranej prodej zkurvenejch filmovejch práv! Vytáčejte! Nikdo nezavěsí dřív, než ten na druhé straně něco nekoupí, nebo nezemře", Scorsese začne vytáčet a vy ten telefon zvednete, to ještě pochopím. Nechápu však ty, jenž si ty penny stocks od něj koupí.. I přes frontální útok na nízké pudy je paralela s Americkým gangsterem zřejmá (cílevědomý nápad, vzestup z ničeho, velkosvět peněz, vyšetřování, pád a koneckonců i krysí finále), korektností pohrdající Scorsese je pořád svébytný autor s citem pro „pohnuté“ lidské osudy (scéna s účinky prošlé medikace je nezapomenutelná), ale co si počít s filmem, jehož trailer je dostačujícím výtažkem bezmála 180 minut hedonistických stereotypů? Odchodem McConaugheyho, co to krásně shrnul, pro mě Wolf of Wall Street vnitřně umřel. Honění a opojný kokain. Honění za penězi těch druhých a opojení mocí, kterou přináší. Viděl jsem další úspěšný obchod Jordana Belforta. Tlesk, tlesk, tlesk, čururu na blbé pošťáky choulící se v odpadkovém koši.. To si, Olivere, netušil, jak bude tvůj opus o žralokovi jménem Gordon Gekko inspirativní, že ne? Chtěls donutit k zamyšlení a přitom jsi vzal vlky za packu a dovedl je ke stádu ovcí.. (09.06.2014)

Myslím si, že tři hodiny komedie/satiry bez toho, aby se vám film na konci nějak/jakkoli emocionálně odměnil je prostě vražedný a trochu sobecký a nejde to utáhnout. Vtipný je, že snad nejemocionálnější scéna je někde uprostřed filmu - ta s tetou Emmou na lavičce. Jinak bez výhrad, velkej film, kterej si ještě asi střelím znova. (10.01.2014)

Martyho bych nepodezírala, že se takhle odváže, a jízda je to řádně našlapaná, byť poněkud stereotypní a po nějaké době už jsem si přišla spíš jak na pařbě ve Vegas než mezi vrahy z Wall Streetu. Jednou za čas je to osvěžující a vítám, že namísto mravokárného ukazováku pro blbečky se tu zdvihá vedlejší prst. Byť to ve výsledku vychází stejně jako tři hodiny originálního sexu bez orgasmu, pro což se u nás v Sudetech vžilo označení "zbůhdarma promrdanej čas." (28.01.2014)

Strhující bohoslužba za kapitalismus, nesmírně komplexní freska, a přitom originální, živelné a překvapující drama, které místy sbíhá k čisté komedii. Nejlepší Scorsese od Casina - v takový majstrštyk jsem po uslintaném Hugovi ani v nejmenším nedoufal. A DiCaprio je tu neskutečný a jen potvrzuje svou výjimečnost. (21.12.2013)

Strach a hnus v New Yorku. Starý dobrý Scorsese zůstal ryze svůj a přesto omladil skrze over the top dekadentní stylizaci, mluvu a ostatně i náplň jednotlivých scén. Začne to jako cynicky satirická i amorální demýtizace amerického snu o kapitalismu ne nepodobná Až na krev. Pokračuje to jako ryze feťácká komedie, která si nezadá s Trainspottingem. A končí se variací na Chyť mě, když to dokážeš. A jakkoli se tyto jednotlivé pasáže zdají neslučitelné, tak Scorseseho (a z nemalé části i DiCapriovým) největším úspěchem je, že to celé působí jako jeden soudržný celek. Což platí i díky tomu, že to ani na vteřinu po celé tři hodiny nedá vydechnout; minimálně po dobu projekce. Po ní s chladnou hlavou si přeci jen nelze nepřiznat, že ač v tom není byť jen jedna nudná či špatná scéna, tak by některé snesly přesunutí do sekce vystřižených scén. Také záleží zda vezmete za svou variantu, že Scorsese Belforta glorifikuje či tu, že dělá přesný satirický opak. Ovšem čert to vem, když je to taková nehorázná zábava, kde si každý najde to své; od zkurveného nastavování zrcadel přes vyjebanou cinefilskou formu až po vymrdlé scénky trhající bránici. (28.12.2013)