Když kámen promluví

Neuvěřitelné. Píšu sem po návštěvě premiéry v Praze, které se účastnil Poltikovič i Dušek. Na dokument je to příliš odvázané a nabité informacemi všech směrů a druhů. Inu jaký Dušek, takový dokument o něm. Byl jsem unesen atmosférou ve filmu i v sále. Přesto že je to film relativně krátký, trvalo to jakoby věčnost. Ale ne tím otravným způsobem, který známe ze všelijaké jiné tvorby, kdy se děj vleče úplně nezkutečně. Tady mi bylo v tom nekonečnu dobře. A samotné odpovídání Jaroslava na divácké otázky po skončení, nastolilo opravdu srdnatou atmosféru, i když se to zdá být divné v tak velkém počtu lidí. (04.03.2011)

Tenhle film je samé chození a povídání, ale chození po pěkné krajině a povídání o věcech, které jsou trošku mimo hlavní události dne. Na pár minut trvání dokumentu se podíváte do vnitřního světa člověka, který ztvárnil mnoho roztodivných rolí. A je to svět trošku odlišný. Asi ne každý objímá kameny a staví obyvatelné domy z písku. Dušek si prostě užívá života a působí až étericky (nadzemsky ;-)). Bylo to příjemné setkání. (24.06.2011)

"Smyslem života je znovuobjevit radost." Nikdy jsem s žádným šutrem nepokecal, stromy jsem příliš neobjímal, energii z katedrál také nevysával, ale asi budu muset svůj život trošku přehodnotit. Také totiž chci žít v přátelském vesmíru a schytávat rány osudu s vědomím, že se mne to vlastně netýká. Takže hluboká poklona panu Duškovi a poděkování za ukázání alternativní cesty života. (24.02.2012)

Jarda Dušek je člověk, který mi nesmírně ovlivnil život. Jarda Dušek je člověk s neuvěřitelným darem a schopností dokonale a srozumitelně formulovat své myšlenky a přesvědčení a mluvit o těžkých a často velmi abstraktních tématech tak, že mu každý člověk rozumí. Pamatuji si, že jsem byl nesmírně okouzlen představením 4 dohody, když jsem uviděl, že takhle nepřemýšlím a nevnímám svět jen já. On tam byl sice jen v roli přednašeče myšlenek Riuze, ale to člověk prostě vidí, že on v tomto rozpoložení žije. Když jsem ho v tomto dokumentu viděl si povídat s kameny, tak to nutí k zamyšlení, zda už se zemskému povrchu nevzdálil příliš. Ale když jsem já schopný vnímat v blízkostí stromů jejich energii a cítit konkrétní emoce, tak proč by Jarda nemohl slýchat od kamenů celé věty a konkrétní sdělení. Když v něco takového nevěřím, tak to neznamená, že to tak nemůže být. Dokument se mi velmi líbil svojí formou a především mi dal to, co jsem od něj žádal. Představil mi Duška jako člověka a jediný okamžik mě nepřekvapil. Takhle jsem si jeho osobnost a soukromí představoval. [80 %] (04.06.2021)

Film Když kámen promlouvá na první pohled nemá příliš uspořádanou strukturu. Ale to nevadí, protože díky jeho hlavnímu protagonistovi Jaroslavu Duškovi beztak "vše plyne". Nečekejte Duškovskou zábavu (i když pár gagů v průběhu filmu zazní). Jedná se o zpověď člověka, který se rozhodl vnímat svět jiným způsobem, než jak jsme v západním světě zvyklí. Nesouhlasím s mnohým, co ve filmu zazní. Komunikaci s kameny považuji za krásnou ukázku autosugesce. Ale to také nevadí. Důležité je, že se jedná o film, který přímo provokuje k přemýšlení a ontologickým úvahám. I následná beseda s "ukecaným" režisérem a výjimečným Jaroslavem Duškem v jednom kině v Českých Budějovicích byla velmi inspirativní. Jediné, co bych vynechal, byla jistá intelektuální onanie některých tázajících se diváků. Ve zbytku však tleskám. (13.03.2011)