Je třeba zabít Bona

Něco mezi biografií a prdlou komedií. Je potřeba se na film takto dívat, protože ani jedno samo o sobě to není. Kdo se té kombinaci nebude bránit, užije si moc příjemný a skvěle odvyprávěný příběh. Každé druhé důležité rozhodnutí hlavního hrdiny jsem s ním prožíval a říkal si, že snad konečně... a to mi hlavní hrdina ani moc sympatický nebyl. Když jsem si navíc přečetl, že Ben Barnes vše sám odzpíval, musel jsem uznale pokývat i nad jeho výkony. Jeho hlas na vystoupeních mi hodně připomněl frontmena kapely The Darkness. (07.10.2015)

Bratři Mc Cormikové se svou kapelou se chtějí stát slavnými. Jejich kamarádi jsou na stejné startovní čáře a říkají si U2. Zatímco U2 dobývají svět, tak bratrům a jejich Shook up se nedaří prorazit i kvůli sérii špatných rozhodnutí staršího z obou bratrů, Neila. Ano je to zase ta "stokrát" viděná touha mnoha mladých mužů stát se rockovou hvězdou. Mě to ale nevadí, já se docela bavil. Je to spíše na tři hvězdy, ale co by to byl za Rockerman, kdyby hodnotil film o bigbítu jen průměrně ( ikdyž "Jů Tů" nejsou zrovna moje krevní skupina). (23.04.2013)

The measure of a man is what's left when fame falls away. Killing Bono aneb o Bonovi víceméně bez Bona. Zábavný film s dobrou doprovodnou hudbou a skvělou atmosférou sedmdesátých let. Navíc v hlavní roli můj oblíbenec Robert Sheehan. Postava Neila (Barnes) neuvěřitelně štvala tou svojí hrdostí a zabedněností, ale tak to asi mělo být. Škoda, kdyby se párkrát rozhodl jinak, mohla tu být daleko lepší kapela než U2 (i když mně se písničky Shook up i tak líbily mnohem víc). Holt takový je showbusiness. Příjemná oddychovka na večer :) (28.06.2012)

Nevím jak moc je ten film přesný a důsledný ke skutečnosti, ale nemůžu si být jistý. Na to, že při tvorbě podle titulků spolupracovali s většinou zůčastněných, je tam pár zajímavých chyb (které mě jako kdysi fanatického fandu U2 bily do očí). Například od začátku si tady Paul Hewson říká Bono a ne Bono Vox, což používal až nějak do poloviny 80-tých let pokud vím... Nicméně se mi to dost líbilo - jako fanda osmdesátek jsem si to užil. Hlavní hrdina dost pošuk, ale chvílema jsem ho i docela chápal! :-) (14.10.2013)

Je na čase oprášit všechny klišé o originálnosti britské komediální produkce, protože ať chcete nebo ne, většina z nich je pravdivá a autobiografický příběh Neila McCormicka, jehož život byl vždy úzce svázaný s U2 to jenom dokazuje. Někomu se nemusí líbit fakt, že nakonec stejně neví co je úplná pravda a co si přibarvil sám autor a později scénáristé a autobiografická hodnota díla tím značně utrpěla, ale pokud si myslíte, že kazeťák nebo vinyly nepatří do šrotu a že sedmdesátkové garážové kapely měly něco do sebe (a nemusíte být zrovna skalní příznivec U2), užijete si vtipně vyprávěný příběh o dvou kapelách, jakých bylo v té době mraky, z nichž to nakonec vyšlo pouze jedné. A soundtrack nazpívaný samotnými hlavními představiteli je prostě... no podobně jako Arnoštek. (06.11.2012)