Je třeba zabít Bona

Začínám mít ty britské filmy opravdu ale opravdu rád. Byl jsem hodně zvědavý na mého oblíbence z Misfits - Nathana, alias Roberta Sheehana. A nezklamal mě! Perfektní snímek ze 70. let o vývoji dvou hudebních kapel, které si jsou hodně blízké, ale jak už to v hudebním průmyslu a celkově v "šoubyznysu" chodí, občas se najde někdo, kdo jim to nepřeje a raději by si utrhl kousek té slávy sám pro sebe. (10.04.2013)

Z příběhu o neúspěšných rockerech (nebo to byly popaři?) mohlo a hlavně mělo být vyždímáno daleko více šťávy. Atmosféra sedmdesátek hodně povedená, herci vesměs fajnoví a několik pasáží je skvělých (hlavně finále). Bohužel tomu schází pořádný spád či údernost a vtipných momentů je bohužel poskrovnu. Největším problémem je nejspíš přestřelená stopáž. Nakonec jsou z toho sympatické 3*, ale čekal jsem o dost víc. Fanoušci U2 si v tom třeba najdou nějakou přidanou hodnotu, ale bacha - fakt to není film o Bonovi a jeho partě... (07.05.2015)

Film natočený na motivy skutečných událostí o tom jak tenká je hrana mezi tím stát se globální hvězdou nebo tak trošku promrhat svůj život. Ve finále jsou z toho ale tak trošku promrhané téměř dvě hodiny života, protože kromě výborné hudební stránky nejde snad téměř nic výrazného vypíchnout. V negativním slova smyslu snad jen to, že jsem ještě asi neviděl nudnější a unylejší ksicht než je Ben Barnes v hlavní roli. Zní to velmi negativně, ale on to je spíše veskrze průměrný film, na který po nějaké době naprosto zapomenete. (26.11.2021)

Miluju tyhle ostrovní garážové-pub story, které dokážou svým punkovým šmakem zaujmout i bez nablýskané pompéznosti a je úplně jedno jestli vyprávějí o fotbalové jedenáctce nebo marné snaze vyškrábat se na rockerský Olymp. Jednoduchá přímočarost, sebepráskačská ironie, autobiografické základy a hlavně SEX, DRUGS and BONO....bez Bona. "Tohle je rock ´n´roll, vy buzny". (13.01.2015)

The measure of a man is what's left when fame falls away. Killing Bono aneb o Bonovi víceméně bez Bona. Zábavný film s dobrou doprovodnou hudbou a skvělou atmosférou sedmdesátých let. Navíc v hlavní roli můj oblíbenec Robert Sheehan. Postava Neila (Barnes) neuvěřitelně štvala tou svojí hrdostí a zabedněností, ale tak to asi mělo být. Škoda, kdyby se párkrát rozhodl jinak, mohla tu být daleko lepší kapela než U2 (i když mně se písničky Shook up i tak líbily mnohem víc). Holt takový je showbusiness. Příjemná oddychovka na večer :) (28.06.2012)