Post Tenebras Lux
Post Tenebras Lux
Light After Darkness
Post Tenebras Lux
Post Tenebras Lux
Režie:
Carlos ReygadasScénář:
Carlos ReygadasKamera:
Alexis ZabéHrají:
Adolfo Jiménez Castro, Nathalia Acevedo, Willebaldo Torres, Rut Reygadas, Mitsy Ferrand, Joakim Chardonnens, Ander Vérez, Eleazar Reygadas (více)Obsahy(1)
Fascinující snímek jednoho z nejzajímavějších mexických režisérů současnosti Carlose Reygadase (Bitva na nebi, Japon), zachycuje osudy mladé rodiny, která se z města odstěhuje žít na venkov. Střet s realitou venkova však není tak poetický, jak se na první pohled zdálo. Místní jsou nedůvěřiví, vztahy na venkově jsou ovlivněny událostmi z dávné minulosti, mladý pár provokuje svým stylem života a stavbou opuletního, moderního domu. To vše ještě podpoří to horší ve vztahu mladého páru, který si musí uvědomit, že “život v přírodě” jim nezaručí lásku a spokojenost. (oficiální text distributora)
(více)Videa (3)
Recenze (58)
Post Tenebras Lux, tedy něco jako „světlo po temnotě”, dostál svému názvu velmi přesně. Po celou dobu se pravidelně střídají světlé a tmavé scény, což v kině nemusí být vždy úplně příjemné. Nečekaně hodně scén vyústilo ve vtipnou pointu, většinou hodně ironickou. Silueta démona, která se dvakrát projde po domě, je velmi jednoduše nakreslená, nemá žádné rysy, přesto však není bezpohlavní a mezi nohama se mu houpe velmi pečlivě zabraný penis. Zajímavá byla i scéna s ragby, s ničím nesouvisející a bez kontextu s patetickým proslovem mladíka, ale režisér jí tam nutně musel mít. Rozostřené okraje mají zřejmě simulovat záběr přes sklo a jeho působení se scénu od scény značně lišilo. Jednou mě více vtahovalo do děje, jako kdybych byl skutečně na scéně oddělen pouze skleněnou bariérou, abych nemohl zasahovat do dění, jindy úplně naopak, jako kdyby mi chtěl film ukázat mé místo a říkal mi, že se do něj nemám snažit proniknout (a několikrát jsem si připadal i jako na drogách nebo s málo dioptriemi na nose). Hledání nějakého průvodního děje jde velmi těžko, přesto se mezi zdánlivě chaotickým propletencem scén, z nichž některé berou ohledy na doktora Skružného, dá najít ústřední motiv. (Nádherná věta o dětství - "Vše, co jsem musel dělat, bylo existovat.") ()
Originálně koncipovaný poetický artový film, který pro svou bizarnost skutečně není pro každého. Vyniká sice brilantní kamerou s mimořádnou mizanscénou a vůbec tvorbou obrazové stránky, ale výsledný dojem je pro běžného diváka velmi rozpačitý až nudný a určitě pro mě není na víc než jedno zhlédnutí... 60 % ()
Po skončení projekce filmu jsem odcházel s pocitem, že jsem něco ztratil a bylo mně ublíženo. Ne tak jako u Requiemu za sen. Tam jsem odcházel s jasnou představou pochmůrných emocí. U tohoto filmu jsem měl naopak pocit toho, že jsem byl podveden. Pokud Vás nadchl trailer a ony různé ódy na spiritualitu filmu, spodobňování s Malickem či snad dokonce inspirace Tarkovskim. Raději zůstaňte u onoho traileru. Film je totiž pubertální hříčka a hledat v tom něco víc než manýr je ztráta času, páč je to vyprázdněné až na pár pěkných záběrů a poměrně přirozených momentek. Stylizace optiky po určité době také už utahá a nudí.. ()
Pseudoartová žumpa, z níž jsem naštěstí vylezl dřív, než mi ta břečka v ní mohla začít chutnat. Všichni, kdo v souvislosti s tímto blábolem zmiňují jméno Andreje Tarkovského, by zasloužili zbičovat do bezvědomí. Za úvodních pár minut bych to snad mohl jednou hvězdou počastovat, leč za následné defilé olezlých mexických pyjů dávám přiměřený odpad. Pakliže mně chtěl tvůrce sdělit, že svět je veskrze nechutné místo, přesvědčil mě spíše o tom, že ono nechutné místo je kdesi v jeho hlavě. ()
MOŽNÉ VYZRADENIE DEJA! Mne to do seba zapadá. Nasledovná interpretácia si nerobí nárok na správny výklad. Malé dievčatko z farmy sa nemá nechávať napospas temnej búrke. Veď blesky, hromy, plač a strach. Môže prísť aj červený bubák s veľkým pipíkom, kozou hlavou a dlhým chvostom. V kufríku do domu vnesie semeno zla. Je to pomsta za zlú výchovu. Ocko sa čoskoro stáva krutejší k psom, ktoré za nič nemôžu. Masívne sa oddáva internetovému pornu. Až tak, že sa chce liečiť zo závislosti. Mamička najde zaľúbenie v kolektívnom sexe. Neustála prítomnosť manžela sa jej prejedá. Ako darček zo sex hier si donesie domov infekciu. Sex tým uviazne. Komunikácia tiež. Drobný zádrapok v reči sa stáva spúšťačom veľkých nezhôd. Diablov príspevok do domu v podobe Pandorinej skrinky - zjavne neskôr kýmsi otvorenej začína zberať zrelé plody. Všetko vrcholí postrelením muža pri vykradnutí domu. Postrelený sa snaží pomstiť rodine strelca. Červený rarach prináša do domu zlo opakovane, pretože krvná pomsta sa má nechať vyššej autorite, nie svetskej. Muž umiera. Ten, čo mu spôsobil zranenia umiera tiež. Kravy, tvoriace zdroj poživne pijú krv hriechu. Deti sú nevinné a čisté, ale neuľpel na nich odor hriechu? Cez mliečko, cez mäso krvou hriešnika napojených kráv? Scéna z budúcnosti, ukazujúcej bračeka so sestričkou po pár rokoch ukazuje, že rodina si udržala materiálny štandard aj dobré mravy. Mladí nezvlčili a neprepadli po smrti otca do pekla drogovo/ alkoholového ošiaľu. Život je len hra a je potrebné dodržiavať určité pravidlá. Či už ide o šach, pri ktorom je možné s kľudom si pobafkať z jointa alebo o ragby, kde je potrebné nasadiť istú formu kolektívnej stratégie alebo osobnostného tréningu. Hriechy sa ale dejú neustále a ľudia si už ani neuvedomujú, že od chvíle, kedy zarezali kovové zuby píly do zdravého kmeňa stromu, bez toho aby odprosili prírodu o túto smrť živého organizmu, začalo kolektívne vraždenie prerastajúce do trvalej genocídy zeleného porastu a lesov. Málokdo verí bájkam pôvodných Indiánov o stromoch a rastlinách a kameňoch ako živých, navzájom obcujúcich a rodiacich bytostiach. Neváha v záujme banálnej rodinnej hádky popraviť majestátny strom. Obrazovo opulentné, dejovo nenáročné, pocitovo ohromujúce Reygadasove impresionistické popozeranie na tvár mexickej krajiny i tamojšieho života kombinujúceho pohanské povery s katolíckou vieroukou. ()
Galerie (16)
Photo © Independent Cinema Office
Reklama