Pacific Rim - Útok na Zemi

Pacific Rim čerpá z nebývale vysokého počtu inspiračních zdrojů, nejvíce asi ze Dne nezávislosti Rolanda Emmericha. Kde ale Emmerich nedostatky scénáře fikaně maskuje různými vtipy a gagy, tam del Toro ve svém nejnovějším akčním sci-fi spektáklu zůstává tvrďácky vážný. Celkově se na film dobře kouká, akce je přehledně nasnímaná, žádné velké dějové kudrlinky - prostě poměrně kvalitní tutorialový úvod do plánované trilogie. O to více zarazí poměrně slabé herecké obsazení v porovnání s obřím rozpočtem bezmála 200 milionů dolarů. Těžko se pak přijímá argument, ačkoli logický, vycházející ze samotného námětu, že byl film určen především pro Asii, což se odrazilo i na tržbách a jejich rozmístění v rámci světových trhů. Dle webu Box Office Mojo film vydělal lehce přes 400 milionů dolarů, z čehož 25% zůstalo na domácím americkém trhu a 75% ve zbytku světa - trojlístek největších asijských trhů (Čína, Japonsko, Jižní Korea) přitom uzmul 150 milionů dolarů (jen sama Čína 112 milionů, tedy více než na celém americkém trhu). Přestože se nejedná o zavedenou sérii a svoje místo si teprve musí vybojovat, tržby by přece jen měly být minimálně o třetinu vyšší. Pacific Rim rozhodně nepřesvědčil. (09.06.2015)

Z moci božské, která mi byla svěřena nafetovaným bezďákem před squatem, uděluji tomuto bezprecedentnímu opusu ODPAD!, neboť byl uznán vinným ve všech bodech obžaloby, a to z obecného ohrožení, zločinného spolčení a zejména trestného činu proti lidské důstojnosti. Proti tomuto rozsudku se nelze odvolat! Dále navrhuji všem poškozeným neodkladné psychiatrické vyšetření, beznadějným pětihvězdičkovým případům s pokročilým stádiem infekce pak promptní euthanasii. (02.02.2014)

Godzilla meets Transformers. Prozatím nejupřímnější z letošních letních blockbusterů, který si na nic nehraje a přímočaře, bez narativních kliček a významových přesahů, dává velmi zřetelný obsah pojmu „high concept“ (Monstra! Roboti! Velcí!). (S ohledem na předpokládanou merchandisingovou smršť by zvláštní rozbor zasloužila ve filmu přítomná fetišizace techniky - postavy opakovaně žasnou nad sílou a velikostí robotů, jejichž designem se kamera v dlouhých záběrech opájí... v něčem to připomíná prezentaci dinosaurů v Jurském parku.) Zápletka poskládaná z oblíbených scifistických a militantních motivů (Země v ohrožení, sdílení myšlenek, klony, mužská rivalita, nejlepší obrana je útok) nás usazuje do již známých diváckých pozic. Nechce se po nás více, než abychom trochu tupě a zcela pohodlně sledovali modifikované verze Top Gunu, Monstra, Dne nezávislosti nebo Hellboye (pro fajnšmekry je tady pak bonus v podobě bladerunnerovsky neo-noirového vizuálu Hong-Kongu a dost nepatřičného odkazu ke slavné „nosní“ scéně z Čínské čtvrti). Zrovna u filmu, který dává již svou marketingovou kampaní velmi jasně najevo, oč v něm půjde (a že v něm o moc víc nepůjde), mi absence originality nepřišla jako překážka ve vychutnání si čiré zábavy. Předvídatelnost dějových zákrut a omezení lidského elementu (zpřítomněného vyjma Elby zaměnitelnými a necharismatickými hezouny) na nezbytné minimum – jaegerovský koncept ostatně stojí na „transformaci“ lidí v mnohatunovou ocelovou příšeru (čili obdoba kooperativního hraní akčních her) – vyklízejí prostor vizuálně-viscerální akční jízdě. Zápasy těžké váhy jsou v rámci možností přehledné a různorodé, hlavně ale obrovské. Zhmotněný sen hráče videoher a čtenáře komiksů. Guillermo del Toro si ve velkém měřítku hraje jako malý kluk. Zejména díky jeho obrazotvornosti a smyslovému prožitku, který souhra neskutečného vizuálu a rockového soundtracku dokázala vyvolat, mne film bavil. Neintelektuálně, ale intenzivně. 75% Zajímavé komentáře: Marigold, xxmartinxx, Macejko (12.07.2013)

Něco tu skřípe a bohužel ne oním dobrým robotím způsobem. Del Toro si sice hraje s obrovskými figurkami, ale zapomněl jim přimontovat i bušící srdce. Libovolný díl Transformers může mít chyb kolik chce a přitom funguje po vyprávěcí nebo emocionální stránce nesrovnatelně lépe. Tady se překvapivě dlouho vrší všemožná dialogová i vypravěčská klišé, zdaleka ne všichni herci působí sympaticky (Charlie Day v potrefené poloze selhává na celé čáře) a všechna tíha tak leží na akčních scénách. Ty podle očekávání fungují dokonale a taková bitva o Hongkong je se třetím rozměrem v zádech opojná jako už dlouho nic, ale ani to zdaleka nestačí. Za každým přesným úderem se totiž skrývá rozpačitá hláška, za každým zvratem pak vědomí, že tohle je jen a pouze splněný sen malého kluka bez čehokoli, co by uspokojilo i někoho, kdo v pokojíčku neházel o zeď robotem a ještěrem. Vždyť i dějové odbočky s jakousi přidanou hodnotou, tedy černý trh nebo náznaky společenské krize, působí lehce křečovitě. A vzhledem k tomu, že se s nepřítelem potýkají charaktery, které jsou jen přednastavenými žánrovými figurkami (bohužel i očekávaní tahouni Mako a Pentecost), je to i přes opatrná očekávání dost těžké zklamání. Třetí hvězdu zachraňuje sympaťák Charlie Hunnam s vizáží omládlého Daniela Craiga a také Ron Perlman v poloze - Rona Perlmana. Tím spíš mi, jako člověku, který oběma dílům Hellboye pravidelně přiznává status dost možná nejlepších komiksových adaptací, je upřímně líto, že tahle blockbusterová jistota nakonec nevyšla. Dokonalá vizuální atrakce zůstala právě jen onou atrakcí, ne poctivým filmem. (11.07.2013)

Nejdřív jsem si pro sebe po shlédnutí tohodle filmu řekl, že se jedná o totální průměr. Pak jsem ale šel ještě s jednou hvězdičkou dolů, přišlo mi tam hodně míst, kde jsem nad logičností nechápavě kroutil hlavou. Pacific Rim je blockbuster jek vyšitý, což o to. Já mu to za zlé nemám, dokonce se mi líbila i kamera a digitální efekty, se kterými Guillermo del Toro se svým štábem pracoval. Ale ať mi nikdo nevysvětluje, a teď budu spoilerovat, že ti nejlepší bojovníci v těch robotech jsou bratři, kteří se shodou okolností na rutinní akci v moři dostanou do spárů jedný příšery, která jednoho okamžitě sejme. Stejně tak mě pak fascinovalo, jak ten jeden bratr po deseti letech dostal nabídku zase jednoho toho robota řídit a je branej jako neuvěřitelnej borec, což mu samozřejmě zbylí kolegové vůbec nevěří. Do toho mě tady ani jeden herec naplno nepřesvědčil, abych si ho ve filmu oblíbil, což je dost zásadní problém, protože Guillermo dává na sílu dialogů, které v tomhle ohledu vůbec nefungují. Jedinej, kdo za to stojí, je Charlie Day jako pošuk doktor. Zbytek není ani vtipný, ani zajímavý a ten vztah mezi divákem tam prostě není, což je asi zásadní kámen úrazu tohoto filmu. On není úplně zlý, ale ztroskotal na průměrných hercích a hodně nevýrazném scénáři, který si usnadňuje tak moc věcí, až je to děsně znát. (14.06.2014)