Můj miláček Klementina

Pokorný, baladický western, v jehož světě není místo pro vyhrocené emoce, spektakulárnost ani zbytečné proslovy a slzy. Smrt přichází často a bez pozvání, nikoho však příliš nevzrušuje. Romantika je to, oč tu běží. V propletenci mezilidských vztahů (hlavní a nejúčinnější zbraň Fordova westernového univerza) a jemně utkaném lyrismu kradmých pohledů, gest, mlčenlivých ploch a pohybů se rozpouští klasický příběh o pomstě, které se sice nakonec dočkáme také (v geniálně "tiché" závěrečné přestřelce), ale netvoří tematické jádro filmu (pouze rámec). Tempo vyprávění je pozvolné, více než k uspokojivému rozuzlení vede Ford divákova očekávání (i zrak) dovnitř; k drobným detailům, nenucenosti a pocitům komplikovaných hrdinů. Slova "intimnost" či "komornost" mi při sledování přicházela na jazyk nejčastěji. Pro dosažení kýženého účinku byla sice "oslabena" dokumentární hodnota filmu (výrazným odklonem od historické přesnosti), metaforu zavádění práva a pořádku na Divoký západ to však neoslabuje. Obecně bych ale její význam nepřeceňoval. Za vypíchnutí stojí i propracované a uvěřitelné charaktery, úchvatná černobílá fotografie (s podobně výrazným svícením - Leoneho nepočítaje - jsem se ve westernu snad nesetkal), čistota a účelovost stylu a v neposlední řadě výtečný Henry Fonda jako šerif Wyatt Earp (taneční scéna rulez:)). Nikterak zřejmě nepřekvapí, že Sam Peckinpah považoval právě Clementine za svůj nejoblíbenější western, mnohé jí však dluží kupříkladu i Costnerova sumarizující Krajina střelců či Wylerova Velká země. O to více zamrzí, že se zde tento Fordův majstrštyk setkává převážně s nepochopením. (20.06.2010)

(1001) Tak jsem konečně shlédla ten film, o kterém jsem dosud věděla jenom to, že v M.A.S.H.I. byli děsně natěšení, až ho spatří, a že se Alda strachoval, aby někdo nenarovnal hlavní krásce předkus. Nyní suše konstatuji pár věcí. Za á to bylo lepší, než jsem čekala, za bé nechápu, proč se to jmenuje tak, jak se to jmenuje. (22.01.2010)

Byla krásná, byla milá, byla chytrá, skrátka fajn. Na zahrádce něco ryla a říkali jí Klementajn. Tak tento text Jiřího Suchého si pamätám lepšie, ako Fordov film, ktorý som videl vo filmovom klube najmenej pred pol storočím. Dokonca sa dá konštatovať, že som si z neho nepamätal takmer nič, než som si ho pred chvíľou dopozeral. Je to asi nejaká kultová záležitosť, lebo bolo o nej nakrútených viacero filmov. Mne stačí tento jeden. Nič ma na ňom osobitne nezaujalo. Henry Fonda bol fajn, pesnička známa, kone cválali tryskom, strelci väčšinou triafali, Ford ostal spätý s Monument Valley, takže všetko v poriadku na mierny nadpriemer. (02.12.2020)

John Ford dokáže zaujmout prací s postavami, prostředím a v tomto případě i barevnými odstíny, místy film vypadá jako nějaký western-noir. Paradoxně to ovšem nejsou věci, které bych na westernu vyhledával, očekával, a které můj zážitek z něj nějak výrazně obohatí. Respektive, obohatit by ho mohly, kdyby k tomu hrálo něco jiného, než mužně-sborové písničky. Klasickými westerny se teprve pomalu prokousávám, ale jejich fádní odrhovánky jsou pro mě velkým handicapem. (12.01.2008)

Kousek v MASH mě navnadil, později viděné Fordovy filmy jako Muž, který zastřelil Libertyho Valance zase odradily. Ale stálo to za to a považuju to za jeden z nejlepších amerických westernů vůbec. Co na tom, že překrucuje historii (ostatně nejedná se vůbec o důležitou událost), stačí aby se Henry Fonda houpal na židli a Walter Brennan kolem sebe máchal bičem jako pominutej, k tomu se to odehrává v Monument Valley a jsem doma. (10.05.2016)