Hellou goseuteu

Korejci jsou prostě mistři v recyklaci. U Hellou goseuteu vzali hlavní "vidím mrtvé lidi" premisu Šestého smyslu a udělali z toho rodinnou komedii. Docela zábavnou komedii. S troškou té nezbytné romantiky i dramatu, aby v závěru klasicky dorazil obří parní válec s názvem DOJÁK a kompletně vás převálcoval. Místy je to sranda (hrozně mě bavil prostorově výrazný kouřící duch), místy trošku nuda, občas jsem trošku tápal co se to vlastně děje, ale v závěru všechny kousky skládačky zapadly. Dvakrát se o mě pokoušel spánek. Prostě takové pohodové nenáročné koukání. (19.03.2015)

Konec tomu dal hvězdičku navíc, protože mě to nečekaně dostalo a dojalo, což se mi moc nestává. Jinak průběh o maníkovi, co se chce zabít a začne vidět duchy, není nijak originální a ze začátku ani moc vtipný. Hlavní hrdina vás dost štve. Ale postupně je to víc a víc zajímavě větvené a Cha Tae-Hyeon skvěle hraje ve chvílích, kdy do něj vstupují jednotliví duchové. To jsou obličeje, že jsem se fakt zasmál, hlavně proto, že jsem to nečekal. Je to hodně dojemně smutně romantické, rozhodně se neválíte po zemi. (22.03.2021)

Buď si vybírám jen dobré filmy, nebo Jižní Korea produkuje opravdu velmi dobré filmy na vysoké úrovni. Říkal jsem si to už před nedávnem, že "hodná" Korea je na tom hodně dobře, co se týče výroby dobrých filmů. Musím říct, že i přes své maximální hodnocení mě v několika momentech děj moc nebavil, ale co se stalo na konci... přesně takovéhle zvraty, souvislosti a odkrytí děje miluju. Následující věty raději nečtěte, mohly by poodkrýt děj! Nesnažte se spekupovat dopředu, co jsou ti duchové zač, zda jejich připoutání k hlavní postavě nějak souvisí! Potom si tenhle film vůbec neužijete! (11.05.2013)

Není pro mě úplně snadný to ohodnotit. Čtyři hvězdičky jsou za ten strhující závěr málo, pět se mi zdá moc za film coby za celek. Ano, přijít při autonehodě o celou rodinu, to s člověkem zamává. Podezírám autora námětu nebo scénáristu z toho, že měli s podobnou tragédií osobní zkušenost. Kdo na to vydržel koukat až do konce, byl odškodněn za něco, co chvílemi připomínalo poťouchlou taškařici (byť věřím, že v Koreji se tomu třeba po celou dobu smáli, až se za břicha popadali). Hořkosladce smutné, působivé, rozhodně nevšední. Pěkné a dojemné. Silně emocionální. (30.12.2014)

Velmi dobře vyprávěné: zaujmout blbinkami, nasadit brouky do hlavy, rozvinout zápletku a zapojit spousty lidí, naladit na vlnu, a nakonec otevřít oči. Jo a vymačkat z nich nějakou tu slzu. Má to jedinou slabinu. Korejci zřejmě když už si zaplatí lupen, chtějí tak dvě hodiny zábavy a víc, jinak se cítí ošizeni. Prostřih na hodinu a půl by myslím hodně seděl... (08.01.2012)