eraserhead666

Jsou herci, kteří ustrnu v jedné poloze (ne nutně špatné) a tu pak aplikují do jakéhokoliv filmu, v němž hrajou. Lively byla v každém filmu, co jsem s ní viděl pokaždé jiná (a popravdě, kdyby nebyla napsána v titulcích a neměla tu výraznou pihu na obličeji, ani bych ji tady nepoznal. Klad. Ač je nutná jistá zkratkovitost, neudělali z její postavy nemilosrdnou drsnou vražedkyni, která se neohlíží a jde "přes mrtvoly". Klad. Hezké prostředí. Klad. Hudba. Klad. I v akčních scénách pomalejší tempo. Klad. Ani ve svém žánru to není žádné veledílo, ale koukalo se na to fajn.

Slovní humor fungoval na jedničku. Zápletka, respektive její vyvrcholení docela konstrukt, ale nějak to poslepovat museli, to chápu. MacLachlan mě potěší vždycky, ale Marcia Gay Harden totálně rozsekala. 3,5*

Už dost slabý odvar.

Ano, je to vlastně jednotvárné a svým způsobem ploché, na druhou stranu si to vůbec na nic nehraje a i ve své jednostrannosti to dokáže být zábavné. Cryer je velmi zvláštní, v podstatě hraje prudce nesympatickou a nechutnou postavu, ale dává ji tak skvěle, až to člověk musí ocenit. Charlie Sheen má světlé chvilky, ale možná se do své postavy ponořil až moc (nebo ji naopak připodobnil sobě), že v jeho poslední sérii už jel na neutrál se zataženou ruční brzdou), i kvůli tomu se jeho náhrada Kutcherem jeví jako hodně dobrý krok. Popravdě, Kutcher mě baví více než Sheen. Ten malej zmetek prostě musel dorůst, aby přestal být nepříjemný a začal bavit. V podobných seriálech tak uznání zaslouží hlavně vedlejší postavy, tady fest zabíjí skvělá Holland Taylor a krátké cameo Jeffa Probsta, tradičně skvělá Jaime Pressly, parádní Marin Hinkle, rozkošná Melanie Lynskey a kdo mě naprosto odjebal, tak to byla úžasná Courtney Thorne-Smith, ta mě fakt dostala. Je to přízemní, ale na rozdíl třeba od Přátel, na tohle se kdykoliv kouknu znovu. 3,5*

PSH mám vlastně rád, byť jsem nikdy nebyl nějaký jejich zarytý fanda, co by je pravidelně sledoval, spíš jsem jen spokojeně bral, co přišlo. Naživo jsem je viděl dvakrát v rozmezí nějakých 17 let. Přesto mi film v podstatě nedal nic, co bych nevěděl. Jen mě utvrdil v domněnkách. Nikdy se mi nelíbily texty ani styl rapu Oriona, ale beru jeho přístup. Naopak vždycky mě bavil Vladimir, jak jeho texty, tak flow. U PSH si cením, že dělají to, co chtějí, bez ohledu na ostatní, a dělají to dobře, protože za to skoro čtvrt století, co je fixuju, mě baví a pořád mi mají co říct. V podstatě chápu všechny kroky, které kdy udělali a nemám jim co vyčítat. Protože to pro mě nejsou žádné modly ale jen banda týpků, která už několik desetiletí dělá co chce a co je baví, a to se nepovede každému. Na filmu oceňuji jeho krátkost, upřímnost a občasnou zábavnost (závěrečný titulkový rozhovor je skvělý). Řeknu k němu tedy jen: PSH – Prdel, Síla, Hip Hop. 3,5*

U Polanského komického až parodického pohrávání si s upírskými kýči, postupy, tradičními prvky i základy mě nejvíce zaujalo to, že se příběh odehrává v mrazu a na hlubokém sněhu. To vytvářelo velmi příjemné a sympatické prostředí. Velmi mě potěšil Ferdy Mayne v roli místního upíra. Ač Polanského záměrem evidentně nebylo strašit ale spíše bavit, film občas přesto zabředne do napínavé a mrazivé atmosféry (nejednou vycházející z upírských tradic). Je to veselé, je to hravé, je to lahodící oku (nejen kvůli Sharon Tate). Přesto si myslím, že film mohl na tu parodickou notu zahrát trochu více. 3,5*

Uf, kde se jednička brala v rámci možností vážně, dvojka na to jde s obrovským nadhledem. Kde jednička dokázala alespoň příjemně zaujmout zemitým přístupem, naučenými žánrovými postupy a zajímavými postavami, dvojka selhává takřka na celé čáře. Píšu takřka, protože první třetina ještě tak nějak šla, ale pak to svou (ne)chtěnou tragikomičností a topornou parodičností šlo prostě do kopru.

Komorní, až divadelní (ano, dokážu si to představit jako divadelní hru) s notně velkou nadsázkou polský Vymítač ďábla aneb když na polskou veselku zavítá dybuk. Jenže tohle by bylo hodně povrchní přirovnání. Wronův film nakládá jak s tradiční židovskou legendou o dybukovi, tak se ohlíží po ne vždy příjemných úsecích polské historie. Film mě zaujal hlavně střízlivým, až realistickým pojetím, nádherným prostředím, hodně dobrými postavami (otec nevěsty, matka nevěsty, ostatně i nevěsta samotná, ale hlavně na svatbě přítomný doktor), až typickým polským humorem (znovu doktor, klasické řešení svatebního problému - všechny ožrat) a vnitřně nepříjemnou atmosférou a děsivostí vycházející z povahy/polohy "dělejme, že se nic nestalo". Chápu, že většinovému a mainstreamovému horrorovému divákovi to asi moc neřekne, ale když se do toho dokáže člověk ponořit, dokáže si to užít. Já si to užil. A ať už zdejší přispěvatelé a přispěvatelky píší jak chtějí, že tohle s horrorem nemá nic společného, pravdu rozhodně nemají. 3,5*

Tak jsem, po třiceti letech od začátku a dvaceti letech po konci seriálu, kompletně sjel Přátele. Musím říct, že mě nějak zvlášť nezaujali už ve své době, když jsem na přelomu milénia dal pár dílů a nechal to být. Možná jsem tehdy na ně byl mladý a teď už jsem zase starý, ale vlastně mi stejně nesedli ani teď. Přátele si řadím do kategorie mnou nepochopených a lehce přeceňovaných hitů. I když dám stranou dobový sexismus a homofobii (i přes snahu tato témata vůbec nějak zapracovávat a řešit) pořád zůstává ten nejhlavnější negativní důvod, a tím jsou postavy – Přátele jsou prostě banda nesympatických dementů, k nimiž si, i přes snahu (ano, opravdu jsem se snažil) nedokázal najít alespoň přijatelnou stopu sympatií. Každý z nich je nějakým způsobem ujetý a dementní, což v rámci odlišení charakteru chápu, ale kdykoliv jsem si začínal alespoň trochu nacházet k někomu cestu, nechali ho tvůrci udělat něco, co ho zase hodilo do bahna nesympatičnosti, v případě Moniky a hlavně Rachel až do hnilobné nesnášenlivosti. Rachel je tak nesympatická postava, že v mých očích na hodně dlouhou dobu zkazila Jennifer Aniston, kterou jsem léta fakt neměl rád. Naproti tomu, Courteney Cox jsem rád měl a v Přátelích je fakt krásná (je neskutečné, co nesebevědomá honba za „krásou“ dokáže s lidmi udělat), ale Rachel a Moniku bych ve svém okolí fakt nedal. Nejsympatičtější se mi tak jeví Chandler, ale i ten se občas chová jako píčus. Jediné, co jsem postavám uvěřil, byl sourozenecký vztah arogantního stupida Rosse a obsedantně porušené Moniky. Tohle si sedlo. Zbývají tedy jen vedlejší role a tady fakt hrozně moc díky za ně (můj milovaný Jon Lovitz, DeVito, Van Damme a božská Maggie Wheeler ve skvělé roli Janice). Takže, jo, dal jsem to, místy se i bavil, hejtit to úplně nebudu, protože není proč, ale tímto se naše cesty zase rozcházejí. 2,5*

Horror ani náhodou (s ním to má společné jen to, že představitelka hlavní role hraje většinou v horrorech), spíše céčkující televizní thriller, na nějž se hezky dívá díky pěknému prostředí a sympatické hlavní hrdince. Čistý průměr. 2,5*