Velký Gatsby

"Her voice is full of love..." , "No, her voice is full of money..." Hanbím sa za to, že som filmom trochu opovrhoval aj keď trailer bol lákavý. Nablýskaný muzikál Moulin Rouge toho istého režisér ma až tak neoslovil, preto som si myslel, že veľká časť toho presladeného a ohurujúceho vizuálu spadne i na Gatsbyho. V prvom rade to nie je muzikál a jeho najsilnejšou zbraňou je silný príbeh, ktorý nie je ani tak love story ako veľkým príbehom o priateľstve. Krásne farby, hromada trikov šikovne zamaskovaných v bujarých večierkoch a lesku veľkomesta a hlavne výkony DiCapria a Maguireho na mňa urobili silný dojem. Forma, v ktorej nás hlas rozprávača príbehu sprevádza celým filmom ma vždy brala. Niektoré piesne trochu prekvapia (rap), ale celkovo do filmu zapadli. Asi najviac mi utkvela v pamäti pieseň pri prvej návšteve Daisy u Gatsbyho, ktorá je zároveň mojou najobľúbenejšou scénou z filmu- Young and beautiful. Tá tam sadla úplne božsky. Krásne ostrý a farebný obraz som si na blueray disku vychutnal a v bonusoch potešia i dobré vynechané scény. Neviem, čo ma nadchlo viac, či hlas a výkon rozprávača -T. Maguirea, možno postava a výkon Gatsbyho-DiCapria, možno kombinácia oboch, ale isté je, že film mi dokonale sadol. Pravdepodobne si kúpim Blueray, čo je pre film, ktorý som pôvodne nepotreboval vidieť asi najväčšia pochvala. A aby som nezabudol...Fuck you Daisy! 100%. (10.10.2013)

Mnozí zde Velkému Gatsbymu vyčítají pompéznost, nabubřelost a povrchnost. S tímto však musím nesouhlasit. Život Jaye Gatsbyho, tajemného milionáře, totiž přesně takový je. Takže okázalé a vizuálně úchvatné zpracování jeho příběhu je tak zcela na místě a dokonale zobrazuje jeho život přesně takový, jaký je. Plný velkolepých nekončících večírků, krásných dam a elegantních pánů, hlasité hudby a úžasných kostýmů. Typově do svých rolí všichni skvěle zapadli, od "velkého" Lea, přes "Parkerovského" Tobeyho, až po nádhernou Carey Mulligan. Když začala hrát píseň od Lany Del Ray, začalo mě jemně mrazit po těle. Ten song je prostě nádherný a sem dokonale zapadl. Celý moderní soundtrack, včetně Fergie, Kanye Westa a ostatních, je perfektní. Takže ano, Velký Gatsby je velkolepý, povrchní a okázalý. Ale to často životy takových lidí bývají, nebo tak alespoň vypadají. Plné luxusu, peněz a také prázdnoty. (15.03.2015)

"Veľký Gatsby" je zvláštny film, natočený podľa zvláštneho románu, ktorý napísal v roku 1925 spisovateľ Francis Scott Fitzgerald. Je to útla, ani nie dvesto stranová, knižka. Skôr ako som si pozrel film, tak som si prečítal literárnu predlohu. Toto vraj klasické dielo na mňa vôbec nezapôsobilo. Zdalo sa mi to nudné a plytké. Napriek tomu som si o dva dni na to pustil rovnomenný film, ktorý v roku 2013 natočil režisér Baz Luhrmann. Verne sa pridržiaval Fitzgeraldovho románu. Nevynechal, neprerobil, ani nepridal žiadnu scénu, v mnohých pasážach doslova cituje dialógy použité v knihe. Zo stosedemdesiat stranovej novely vznikol stoštyridsaťpäť minútový veľkofilm. Pri jeho pozeraní som sa nudil rovnako ako pri čítaní. "Veľký Gatsby" (The Great Gatsby) je bezobsažný nablískaný pseudoromantický príbeh, ktorý môže očariť snáď iba Američanov. Chladný, povrchný, ale za to giganticky megalomanský. Ja tento snímok oceňujem tromi hviezdičkami len kvôli jeho vizuálnej stránke a výborným hereckým výkonom. *** (18.02.2024)

Konečně se někdo nebojí smysluplně a s plnou parádou říct, jestli byl Gatsby opravdu velký, nebo ne. *** Filmů, které dovedou ve všech nuancích vystihnout klíčové dilema románu, a nadto je skrze svou interpretaci důsledně a divukrásně předvést, s neopakovatelnou grácií, po svém, není mnoho (napadá mě ještě snad Abrahámovo údolí jakožto specifický a podivuhodný komentář k Paní Bovaryové). *** Pokud tedy jde o obsah - kniha ani zdaleka není tak odvážná a vyostřená či vypjatá, má-li předvádět onen ambivalentní naturel páně Gatsbyho, a proto ve chvíli, kdy vyvstane otázka jeho velikosti, čili jakým člověkem vlastně byl, zda opovženíhodným bonvivánem a dandym, či nepochopeným géniem, čtenář je bezradný, protože bezradný a jaksi rozplizlý byl i román, způsobem podání, dotýkání se a popisování Gatsbyho... Naopak film vás v tomhle nenechá na holičkách - ale nerozhoduje za vás, nemoralizuje a nevysvětluje, nicméně dovede Gatsbyho vykreslit tak životně, smyslně, že něco cítit musíte, budete jím nutně dotčeni. Přestože je jen na vás, co chápete velikostí, tady máte živoucí materiál se rozhodnout. Až bych řekla, že tak nějak by to byl Fitzgelrald rád napsal, s takovým efektem, kdyby byl s to. *** A co se týče formy, Luhrmann tu velice překvapivě dozrál k uměřenosti - jeho v upřílišněnosti a přebujelosti až zastrašující nápady, jak vizualizovat sensualitu a emoce, živelná kreativita a mnohdy až hrůzostrašná megalomanie Moulin Rouge se tady nechávají zkrotit a ujařmit, a poslušně se podřizují ději příběhu, prožívání a konání jednotlivých postav, popisům dobových situací či dramatickým zvratům zápletky; režisér se už nenechává bezuzdně unášet, a o to silněji se může nechat unést divák. Kde Moulin Rouge bylo dílo rozpustně navržené a stvořené k donekonečna se vrstvícím labužnickým orgiím, kochání se a tonutí v opilých radovánkách, následných nevyhnutných mdlobách podroušeností, v závratných propadech do zlých kocovin a bolestivých zajetí v pobledlých, mdlých vystřízlivěních - a bylo zřejmé, že režisér si vybral téma, které mu dovolí ve stylu věčného kabaretu zahlcovat sebe i druhé neúměrností fantaskních, karnevalových výstředností a salvách panujících emocí -, tady je naproti tomu neúměrnost striktně (byť nepochybně s touže radostí) využitá pouze tam, kde logicky ilustruje přísnou interpretaci klasického příběhu velké literatury. Tím, že si Luhrmann vybral Gatsbyho, si na sebe upletl bič a zkrotil s ním svou sílu ke chvále výborně soustředěného, byť co do originality a dechberoucnosti technik a nápadů neméně překvapivého díla, jež nejúporněji působí svou silou právě tím, jak svou sílu zkušeně krotí a zase popouští. *** (23.11.2013)

Už při čtení předlohy jsem měl pocit, že kromě atmosféry bujarých večírků nejde Fitzgeraldovu klasiku adekvátně adaptovat bez toho, aniž by se člověk musel opírat o verbální fráze vytržené z textu. A Luhrmann tuhle domněnku jenom potvrzuje. Bohužel pro něj ale ani relativně doslovná adaptace nestačí, protože zatímco Fitzgeraldův román skýtá myšlenky mezi řádky , Luhrmann co neodhrká v povrchních frázích (dokonce i jednu z point vám musí Maguire říct přímo do ksichtu, protože z celku ji nevykoukáte), to ve filmu prostě není. Ano, večírky jsou nádherné, dynamické a soundtrack božský (u Lany a ukazování sídla to bylo málem na slzičku), jenže zhruba po půlce, kdy by mělo konečně začít o něco jít, se děj začne tříštit, působí na plátně skoro až směšně a nechtěně parodicky, a finále je skoupé na jakoukoliv emoci i přes Tobeyho spider-manovsky naběhlou žílu. A to se DiCaprio o toho Oscara tentokrát tak hezky snaží. Nakonec mu ale jako už tradičně zůstanou taky jen ty pěkné košile a sny a Luhrmannovi audiovizuální cinkrlátka, za kterými se od Austrálie neskrývá už absolutně nic. Na to jak se Luhrmann v rozhovorech kasá, jak je film i o současné generaci, si nechal sociální témata románu úplně protéct mezi prsty. (15.05.2013)