Obsahy(2)
Šumné stopy volně navazují na již uzavřený cyklus České televize "Šumná města". Po 66 dílech mapujících moderní architekturu měst a městeček Čech, Moravy a Slezska, se pozornost autorské dvojice Lipus - Vávra obrátila k neprávem opomíjenému a zapomínanému odkazu českých architektů ve světě. Český stavitelský, technický i architektonický um zanechal své nesmazatelné a respektované otisky na všech kontinentech. Je dobré si připomenout, že Českou republiku dnes ve světě "nereprezentuje" jen semtex, pervitin či korupční aféry, ale ve sféře umění je to vedle vážné hudby, animovaného filmu či jmen spisovatelů jako jsou Hašek, Havel, Hrabal, Kundera a jiní, především stavby českých architektů. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (19)
Od pokračování slavnýho cyklu o českých městech jsem moc nečekala, ale byla jsem nakonec příjemně překvapena, oba počiny jsou kvalitou srovnatelný. Vzpomínám si, jak jsem kdysi, po absolvování prvního dílu Šumných měst kroutila hlavou, jakej je Vávra už trochu protivně podivnej týpek, ale člověk si brzo na "Alles gute" pohledy do kamery a ujetý rýmování zvykne a je mu při sledování milo :-). ()
je velká škoda, že stejně jako i seriál předchozí - Šumná města - uvádí stereotipně "vtipně" Vávra. Je velký rozdíl vidět ho a slyšet ve formě přednášky ilustrované projekcí fotografií na Dobešce v Praze, kde je svůj a vše má mírně kabaretní formu, která posluchače svou hravostí přenáší přes velehory nudných faktů. Televizní zpracování je ale opravdu něco naprosto jiného a zde se budu rozcházet v přístupu k tématu s lidmi, kteří v produkci Vávry hledají v prvé řadě zábavu, která je myslím spíše nepříliš zábavná hlavně díky rozsahu a i formě - tedy díky přičinění samotným Vývrou, kterého buď máte rádi nebo ho přímo nesnášíte a důvod pro zošklivění si Vávry je poměrně prostý - je to infantilní, hloupé a nanicovaté a v důsledku urážející ty, jimž jsou oba cykly věnované. Osobně bych preferoval seriózně zpracovanou látku pokud možno tak, aby míra zábavnosti a exhibice průvodce byla upozaděna například stejně, jako v dokumentech Davida Atennborougha, který má své momenty před kamerou, ale objevuje se poměrně sporadicky a do obsahu se projektuje jeho osobnost naprosto minimálně. Takto formálně uchopené téma české architektury a architektů by mělo mnohem větší hodnotu a přínos z hlediska prodejnosti formátu do zahraničí nebo z pohledu hodnoty nadčasového archivu. Obávám se totiž, že "Šumnost" s odchodem Vávry ze scény vyšumí a nezůstane nic jiného, než pachuť po propitém večeru... ()
Bastlova mystická křišťálová koule, která nás, spolu s Davidem Vávrou a jeho půvabnými veršovánky, provedla stavbami architekta z Příbrami, Aloise Bastla, zanechala skutečně zvláštní fluidum nejen v kopuli Etnografického muzea v Záhřebu. Ve videoarchivu České televize jsem zhlédla už všechny díly Šumných stop a už se těším na další, na stopy šumné z Argentiny. Velmi zajímavý, originální a inteligentní pořad o odkazu českých architektů ve světě, který jen tak nevyšumí:-). ()
Tentokrát "žasnoucí architekt" David Vávra diváka neseznamuje s architektonickou krásou měst(eček) českých (moravských a slezských), ale vydávává se po stopách českých architektů ve světě. Dělá to způsobem sobě vlastním, tedy inteligentním, srozumitelným a (v mezích možností) i zábavným. Je to VELMI bohulibý počin a řekněmě si upřímně, už taková smutná skutečnost, že naši přední (nejen) architekti, umělci, lékaři....., kteří dosáhli úspěchů a uznání ve světě, jsou u nás věsměs přehlíženi a nedoceněni. Jedním takovým příkladem za všechny budiž Antonín Raymond, jehož otisk ve světové (americké-viz spolupráce s velikánem Frankem Lloyd Wrightem) a japonské architektuře ( kde Raymondova škola (studio) pokračuje v jeho tradici a náhledu na architekturu jako takovou dodnes) je neoddiskutovatelný. Co říci závěrem: troufám si tvrdit (i díky Davidovi Vávrovi), že tento cyklus se musí líbit nejen "zasvěceným v oboru", ale zejména i širšímu publiku (okrajově se o architekturu zajímající). Děkuji(eme)- 80% ()
Šumná města jsem vždycky milovala a pan Vávra mi přišel mile potrefený, přesto zábavný. Toužila jsem půjčit si celý komplet a vzdělávat se a bavit se... Dnes jsem usedla k TV, (popkorn a cola a pohoda), a pustila si tento cyklus o našich architektech v zahraničí, konkrétně díl o Zábřehu. Po deseti minutách Vávrova šišlajícího projevu jsem měla pocit, že ještě jedna minuta této exhibice, a začnu řvát, trhat si vlasy a rozbíjet nábytek. Teď, v tom blahodárném tichu, přemýšlím, co je špatně. Zhoršila se Vávrova řečová vada? Došla mu inspirace, smysl pro humor? Nebo se ze mě opravdu stala zapšklá nesnášenlivá babizna? Asi to nevyřeším. Možná to zase někdy zkusím, až zapomenu, jak nepříjemné to bylo. ()
Galerie (6)
Photo © Česká televize
Reklama