2 dny v New Yorku

Prvý film bol neznesiteľná neznesiteľnosť, druhý je vcelku vtipná neznesiteľnosť so solídnym tempom. Dôvod vidím vo väčších režisérkinych skúsenostiach v....réžii a asi aj v živote. Postavy nie sú z nášho sveta, takže ak by ste chceli hľadať vo francúzskej rodinke ako ekvivalent niekoho z väšho okolia, tak prvoplánové postavy nenájdete. Ale občas dokážu priniesť vtipný moment. Delphy sebavedomo pracuje s motívmi, čím ma príjemne prekvapila. Taká smrť je na každom kroku. No a ak chcete vidieť film, kde je najsympatickejším človekom Chris Rock, tak tento je na sto pro jediný. (21.12.2015)

Pošetilý franzúzky chaos v New Yorku nebol tím pravým orechovým pre mňa. Možno sme s Julie na inej vlne humoru, a toto mi jednoducho nesadlo. Bolo to viac otravné než zábavné, a jediné zaujímavé situácie vyprodukoval Rock v rozhovoroch s Obamou. Veľmi slabý filmík ktorí vážne nestojí za pozornosť. Paríž bol predsa len lepší ... (06.11.2012)

Stejně dobré jako Paris jen je to tu snad ještě vyhrocenější. Tím myslím tu situaci seznámení partnera s rodinou. V tomto případě tím nejvíc šíleným extrémem. To by asi nikdo nechtěl zažít, aby po takovéto návštěvě se vaše dítě snažilo prodat trávu z trávníku v Central Parku cizincům jako památku:D Nejvíce nedorozumnění samozřejmě zapříčinila i jazyková bariéra a tak byl tenhle film vlastně jeden velký maglajz, ve kterém se těžko orientovalo, ale v tom to bylo kouzelné. Opět jako u Paříže se mi líbila velmi práce s kamerou a střihem. (29.10.2013)

Přirozenost Linklaterových (nebo dokonce Rohmerových?) klábosivých, přísně racionálních filmů byla upozaděna ve prospěch introspekce tak důsledné, že se rozumovému uchopení vzpírá, čím má film blíže některým Allenovým výletům do světa fantasy. Oklikou Delpyová do děje vnáší faustovský motiv se zaprodanou duší a Vincenta Galla, který protentokrát zůstal sám sebou (což neznamená, že byl méně divný než obvykle). Rozporuplný závěr vnímám jako logický posun v protagonistčině vývoji. Navíc jde o posun zohledňující celospolečenskou atmosféru nejistoty. Marion už nespoléhá na podporu, která přijde z vnějšího světa (tedy od partnera). Pochopila, že spásný bod musí objevit sama v sobě. Duchovní rovina filmu nedominuje, jenom jej zajímavě, třebaže ne úplně elegantně, rozšiřuje nad rámec nezávislé konverzační komedie. Motorem druhých 2 dnů jsou stále agresivní dialogové výměny obohacené o prvek jazykového neporozumění. Hyperbolizovaná neomalenost francouzských návštěvníků přivádí humor až na hranu vkusnosti. Nemají zábrany a zůstávají sami sebou, čím jsou sympatičtí i nesnesitelní zároveň. Totéž by se dalo vztáhnout na film jako takový, nikoli však na Chrise Rocka, který překvapivě neexhibuje a z celého toho panoptika nakonec působí nejrozumněji. I když zrovna zaujatě konverzuje s papírovým Obamou. 75% (18.05.2012)

No, tak takhle nudnou "komedii" už jsem dlouho neviděla. Nevím, čím to bylo, jestli tím francouzsko - americkým přitroublým humorem nebo špatnými herci, vážně nevím. Jediné plus na tom byl Chris Rock, který to celé alespoň trochu obohatil. Příběh byl o ničem, takové klasické, stereotypní, nudné klišé o nezajímavém životě. (13.10.2013)