I Miss Sonia Henie

Celkově: vtipná šílenost. Jednotlivě: Makavejev (jazyky) ***, Forman (Dr.) ****, Brass (It hurts!) ***, Morissey (hádka při sexu) **, Wiseman (manželé vzpomínají) ***, Djordjević (detaily) **, Tirnanić (opřeni o zeď) ***. _______ Nade všemi ční Forman a Brass, ale i ostatní se svými výstřednostmi do celé hříčky dobře zapadají. Dobrý dojem po zhlédnutí zůstává i díky tomu, že to je celé důkladně promíchané a dlouhé jen 15 minut. (17.07.2017)

Bez znalosti kontextu nepochopeno, a to tak že vůbec. Po shlédnutí zpětně načteno, co že to mělo vlastně být. No tak alespoň vím, o co šlo. Ale ani tak se mi to nelíbilo. PS: zahraje si tam i Forman, jehož část je asi opravdu nejlepší (ovšem nejlepší ze špatných). link ke shlédnutí 1/2 a 2/2. [30%] (29.03.2013)

Wtf? Tohle už ani není surrealismus nebo nějaká experimentální tvorba... tohle je spíše naprosto šílené dada. Mnohem zajímavější je celý proces tohoto a jak to vzniklo než samotný výsledek. Prostě jak si hrají režiséři po nocích - myslím, že v té době už museli mít všeci značně napito - je vcelku zajímavé sledovat. Ovšem musím říct, že ten úsek Formana a Henryho byl asi nejlepší - ne že by dával smysl, ale ten závěr byl vtipný. Za to drbající se pár jsem absolutně nechápala a ten úplný začátek byl asi ze všeho nejdivnější a silně připomínal Švankmajerův surrealismus Možností dialogu. No a rozdávající si to dvojici-trojici a poté přicházející bratr, aby řekl slečně v průběhu divného sexu, že jim umřela babička... jo tak to už bylo naprosto šílené. Hodnocení je tady nehorázně těžké - na jednu stranu dokonale a skvěle absurdnědivné, na druhou stranu nepochopitelně a chabě absurdnědivné. (24.07.2014)

Jediným kvalitním segmentem byl ten o pacientovi Johnnym, který byl právě Formanův. Forman jej vytvořil ještě ve spolupráci s dalším režisérem. Tento jediný příběh měl myšlenku, byl vtipný a měl vynikající pointu. Zbytek byla amatérská práce debilů a ani mě nepřekvapuje, že většina z režisérů už nikdy nic pořádného nevytvořila. Zcela se totiž minuli povoláním. Troška úchylnosti byla zakomponována v každém příběhu, ale měl jsem pocit, že se většina pokoušela vytvořit bezobsažný krátký pornofilm. (08.01.2017)

I Miss Sonia Henie je hračkou nadšeného mládí talentovaných filmových tvůrců. Odlehčení je prvním zákonem a provokace je nutností v lascivnosti. Hlavním rysem je rozvernost, cynismus a exhibicionismus. Dušan Makavejev začal s baletem tváří a jazyků. Frederick Wiseman melancholicky zavzpomínal, Paul Morrissey zašel do neformální roviny a Karpo Ačimović Godina hledal poezii. Miloš Forman a Buck Henry hříčku komplexně rozšířili všemi směry a nezůstali pouze u jazyků. Tinto Brass byl vždy voyeurem a pohrával si s lidskými potřebami. Až stařešina kmene filmových hochštaplerů Mladomir 'Puriša' Djordjevič nás přes barvy zavede k obětnímu beránku, a zvuk ten zní: Sonja Henie. Nevážné, přizpůsobivé, lišácké a solidární. (12.05.2019)