Lásky jedné plavovlásky

Forman si pekne a pomaly prikladal drevo do ohňa. Ďalší, názorovo a spoločensky rozporuplný film. Naivita a roztopašnosť človeka s maximálnym rozvitím miniaturizovanej podoby, ktorej scenár je tak banálny a priamočiary až je dokonalý a úžasný. Najmä v záverečnej polhodinke je krásnu úprimnosť, skvostnú jednoduchosť a realistickosť cítiť z každého záberu. 85%. (14.01.2009)

Ani trošku nezávidím hlavní hrdince, vyvdat totiž za tchýni Miladu Ježkovou musí být horší než přečkat v jedné kleci s tygrem. Ta ženská je prostě v dobrém slova smyslu otřesná! Josef Šebánek zde hraje toho svého tatíka. Film je velmi jednoduchý a ani nemá potřebu nějaké scény dokončit. Zkrátka Miloš Forman si dělá s filmem co si umane. 80% (31.10.2008)

Všední den zavedeného komunistického režimu. Den mimo fráze, den mimo deklamace, v žádném případě ne den-blbec. I tak je toho dost. Až husto. Bototovárna plná mladých strádajících žen, o něž se nemá kdo ucházet. Z maloměstské selanky vylézá postupně - krok za krokem - věcný, neiluzívní a také nijak lichotivý obraz toho, co střední i starší generace stále uchovává - pokud neztratila příčetnost - ve své paměti. Milostné scény pražské, v nichž "exceluje" (slovo exhibuje by bylo výstižnější) starší i mladá generace zhruba stejně a ukazuje "hloupku" (nejde o můj překlep, ale o záměr) tehdejšího duchovna. V něčem tu je předvídána Papouškova homolkovská volná trilogie, další živočichopis němé většiny té doby. Zprostředkovaná hořkost, nepředpojatá věcnost, šeď, z níž není úniku. I to může být - a také je - klasikou. V tomto případě formanovskou. (12.09.2007)

Jeden z nejtrapnějších filmů v české historii. Samozřejmě v tom nejlepším možném smyslu. Forman zcivilnil formu až na samou hranici možností, Ondříčkova kamera působí chvílemi až úsečně, dialogy (které prý Forman hercům předehrával) jsou absolutně realistické a zcela prosté jakékoli stylizace. Jsou to prostě útržky odposlechnuté řeči, poskládané do odkoukaných situací, kterým zdánlivě chybí komika, ale jakmile se člověk do toho proudu banalit a šedivých frází zaposlouchá, vyloupne se neobyčejně bohaté a poetické jádro Lásek. Film je bezvadaně podkreslený komunistickou uniformitou, stupidními dechovkami, stupidními melodiemi z televize, hučením továrny atd. Z jednotvárnosti vyniká právě naivita a odevzdání Anduly, která je sice pubertálně naivní, ale přitom krásně drzá a plná ideálů. Za absolutní vrchol však považuju "postelovou" scénu Pucholt-Šebánek-Ježková, která je takovou malou čítankou humoru nové vlny. Strašně nenápadný a strašně krásný film. (10.02.2007)

"Každý z nás dospěje ke ztrátě iluzí, které choval v mládí ke svým bližním." (S. Freud) První lásky a vzplanutí jsou ty, které si v sobě neseme celý život. A také celý život neustále ztrácíme iluze. Jen v mládí pro nás bývají podobná vystřízlivění obzvláště těžká. Až mnohem později se naučíme těmto ztrátám čelit se shovívavou skepsí a "moudrým" nadhledem. Nebo to alespoň předstírat. Ta čistota už v nás není. Nádherný a přitom velmi realistický pohled na "sladká" léta mládí. "Když já Ti nevěřim... Věřím, nikomu jsem tak nevěřila... " (31.12.2014)