Ztracená brána

Cítím poněkud větší odpovědnost při psaní tohoto hodnocení než u jiných. Pan režisér totiž prohlásil, že zdejší ohlasy reflektuje... Ikdyby to byl jen vtípek, nevadí, protože budu vesměs pozitivní. Jirka Strach drží úspěšně vysokou latku svých děl. Už jen to, že jsem bez sebemenšího pocitu promarněného času věnoval 3 nedělní večery české tv tvorbě je významným plusem a u mě výjimkou. V první řadě musim pochválit námět, kterej je režisérsky dobře zvládnutej a spolu s detektivní zápletkou zaujme. Od začátku až po povedený závěr ( který by mohl nabízet i velmi zajímavé pokračovaní ). Dále velmi dobrá kamera a výběr herců - baví mě, když i do epizodních rolí jsou angažováni hodně dobří herci. Má to prostě styl! Jen tak dál... Ústřední detektivní dvojice je něco ve stylu "Mulder and Scully", ovšem odlehčenější - někdy možná až moc jednoduše na můj vkus ( židovská lakota, "vidlák" v Praze ). To je ale jen taková prkotinka, který se člověk i tak zasměje. Můj problém je, že mi úplně nesedí Aňa a ačkoliv mám rád Jirku Dvořáka, pro roli detektiva bych asi vítal někoho civilnějšího... Ovšem Rudly alias majora Kalaše už se asi nedočkám, no :-/ . Tolik jen drobná skromná vítka k jinak skvělému dílu! (24.09.2012)

Režisér Jiří Strach je pro mě zárukou kvality. Začínám se na jeho nové počiny těšit. Tak ať mu to dlouho vydrží. Opět jsme se tu sešli se starou známou dvojicí policajtů, kterým není cizí láska k alkoholu. Nicméně se velmi dobře doplňují. Doufám, že se objeví i třeba v dalších příbězích s mysteriózní zápletkou. Je tu plno záhadných událostí, které by mohly posloužit jako ispirace ke kriminálním snímkům. Přesně takové příběhy mám ráda. (01.10.2012)

„David Goldstein, profesor, Majzlova 8.“ - „To je židovský jméno.“ – „Uvidíme po pitvě.“ – „Podle DNA, jo?“ – „Ne, podle obřízky.“ Pravda, Ztracená brána má zde na databázi vyšší hodnocení než její předchůdkyně Ďáblova lest, ale přece jenom jsem si nebyl jistý, zda to už nebude jen rutinní jízda na jistotu. Kdepak! Strach a spol se evidentně poučili z řady věcí, které se jim nepodařilo udělat „minule“, a stvořili o dost jistější trilogii. Přestože se dají klady z Ďáblovy lsti v klidu přepsat znovu, v případě castingu se udělala podle mě ještě lepší práce (člověka zpočátku pobaví výměna bratrů Hádků, ale pak najednou vidí, kdo všechno dostal příležitost, a tiše nad tím jásá; ostatně místo se našlo i pro samotného režiséra), ale to hlavní, co člověka praští do očí a uší (myšleno v čistě kladném slova smyslu) je práce s humorem. Pokud jsem ho předtím označil jako „občasný“, tak zde je ho využíváno podstatně víc a i ta kvalita šla výrazně nahoru (a zapracovalo se i na jeho „odstínech“, např.: „Tak ste měl pravdu. On opravdu vyplaval.“). Ať už jsou to ironičtější dialogy, nápad s penalizováním vulgarit, Lenčina snaha dostat se rychle zpátky do práce, ale také důraz na uvědomělost postav, které sice neřeknou nic naplno, ale jako by nenápadně pomrkávali po divákovi (třeba: „Přišel ste mi říct, že už ste ho chytili?“ – „Ono to v životě nebývá tak jednoduché jako v televizi, pane Goldsteine. Někdy to má víc dílů. Třeba tři.“). A tady je potřeba poznamenat, že aby si tuto trilogii divák patřičně užil, měl by předchozí Ďáblovu lest opravdu vidět (často se na ni nějak odkazuje), nemuselo by mu totiž pak vše dojít (např.: „Předpokládám, že v originále chybí pár stránek.“ – „Správně, nedochovalo se jich 32.“ – „Déja vu.“). Jistě, nějaká chybička se ještě najde (např. přehlédnutí Trojanovy postavy jedním z podezřelých), fantasy složka také dělá svoje (pohyb na kameře), ale skutečné rozdělení diváků na ty spokojené a naštvané přijde nejspíš až s úplným koncem (a naprosto chápu, že je finále pro mnohé neuspokojivé…mně se ovšem vcelku líbilo, také je potřeba si uvědomit již zmíněný žánr, že). Silné 4* a Jiří Strach se pro mě začíná stávat režisérem, jehož TV filmy mám čím dál radši. „Znám spis toho Podlažickýho případu, jak ste rozlouskla.“ - „Vy ste to čet?“ – „Jo…vnoučatům před spaním.“ – „A voni vám pak usnuli, jo?“ – „Ne, ale přestali mě otravovat s pohádkama.“ (09.07.2015)

Jirko, ty vole, hravé a interesantní, mám to za sto.. Langdon Runa, moderní look, krása Stověžaté, religiózně-mysteriózní koktejl z šejkru Vašíčka a s vtipem napsané dialogy (Perníkářovo zúčtování s rejpavým Jandákem pobavilo). I přes některé logické nesrovnalosti a neuspokojivý konec je Strachův spíše "tajemný triptych s detektivními prvky" jako osvěžovač vzduchu na zaneřáděném nádražním WC a moc bych si přál, aby se jeho autor co nejdřív dostal za veřejno-právní rozsah své tvorby.. Pro zarputilé hledače symboliky mám látku ke zkoumání. Jména detektivů pozpátku, či přesmyčkou připomínají slova Aramis (mimo jiné biskup, vévoda z Alamedy a člen jezuitského řádu) a Amišové (křesťanská denominace v Sev.Americe). A především, achtung spoiler, jakpak se jmenoval Langmajer v Copak je to za vojáka? A co hlídal člověk tohoto jména 11 sezón za pražskou Spartu..? Našel jsem okraj myšlenky.. (25.09.2012)

Uplynul rok a já se vracím k téhle mini sérii od Jiřího Stracha. Opět se vracím do mysteriózního příběhu, tentokrát z Prahy. Český příběh Dana Browna podruhé. I tak a mnoho jinak by se dala popsat Ztracená brána. Strach umí točit, a když má prostředky, tak vytvoří velmi příjemnou atmosféru. Trojice Trojan, Dvořák a Geislerová je super a od začátku do konce jim to klape. Tentokrát se potkáme navíc s Pavlem Křížem a Tomášem Töpferem. Kříž je v roli skvělý a hodně mě tam bavil. Naopak vidět Töpfera s Trojanem po dvaceti letech v jedné scéně je prostě k nezaplacení. Série má opět skvělou hudbu, atmosféru, která by se dala krájet a nakonec i příběh. Konec je zase trošku jiný než bych očekával, ale nijak to nekazí. Tři díly jsou akorát a každý vám brnká na nervy. Jo, mě přišla Ztracená brána ještě lepší než Ďáblova lest. Užil jsem si jí a tajně doufám, že se Strach ještě alespoň do třetice vrátí. Klidně do roka a já se na to opět s nadšením podívám. (85 %) (30.10.2017)