Devítiocasá kočka

Maestro Argento popustil uzdu své bezuzdné imaginaci až o něco později. Devítiocasá kočka, jeho druhé giallo, tedy ještě postrádá tu obrazovou útočnost s jakou se do diváka pouští ve svých nejlepších kusech, na druhou stranu překvapuje na Argenta až nezvykle logickou dějovou kostrou a slušně vedenými herci. Jinými slovy tahle detektivka má prostě smysl a řád, zápletka kolem genetického výzkumu se z dnešního pohledu může zdát mírně naivní, ale nějaké další výraznější mouchy stran příběhu a způsobu jeho vyprávění si nevybavuju. Potěšily mne i jak jinak než slušně odvedené vražedné scény, samosebou hudba páně Morricona a překvapivá identita vraha. Spokojenost. (23.09.2014)

"Dělají tady takové prenatální výzkumy pro lidi, co mají spoustu peněz. A chtějí potomstvo v top kvalitě." Genetika to je věda a chromozom XYY by o tom mohl vyprávět. Mne tedy docela bavilo vyšetřování Novináře a Hádankáře za asistence policejních úniků informací. Bylo to takový záhadný, klamavý a napínavý. Zarazila mě jen ta vrahova rychlá reakce na čerstvě zjištěný informace, protože sociální sítě ještě neexistovaly a žádnou drbnu z pavlače jsem nezaznamenal. Taky mě moc nebavila ta stylově nervní hudba, ale ústřední motiv se Morriconemu fakt povedl. (09.11.2021)

Ač je sice pravda že Argenta mám rád tak bohužel tohle nemám příliš v lásce, film mi přijde pomalý, nekrvavý a celkem předvídatelný, jediný co to zachraňuje je posledních 30 minut které jsou opravdu našlapané. Atmosféra se dá krájet, vyšetřování je krapet přehnané, ale film je zábava. Jen škoda že film je tak dlouhý. (24.04.2011)

Argentův teprve druhý zářez na poli giallo-thrillerů a opět jde o trefu do "žlutého". Dario tentokrát staví příběh okolo genetického střediska, jehož členy likviduje maniakální vrah. Do cesty se vrahovi, na tento žánr nezvykle, staví tři hlavní hrdinové, kteří se ho snaží zastavit. Pravé a nefalšované giallo tak může začít...... Na "Kočce" jako i na jiných režisérových filmech je velmi dobře vidět jeho rukopis. Přičemž scéna z nádraží může bez problému konkurovat tomu nejlepšímu z Profondo Rosso. Hudební doprovod nebyl tentokrát svěřený legendárním Goblinům, jak je tomu v Dáriových pozdějších giallech, ale samotnému mistrovi Morriconemu. Bohužel, jinak vždy skvělý Enio tentokrát šáhnul do své bezedné studnice až někam na dno a vytáhnul odtamtud velice podprůměrným hudbou. Hned ústřední melodie je hluboko, ale opravdu hluboko pod jeho standardem. "Kočka" tak neplní audio-vizuální orgie, jako u jiných režisérových kousků, na druhou stranu se vytasí se skvělým koncem, u kterého jsem si vzpomněl na Fulciho Non si sevizia un paperino. A docela by mě zajímalo, kdo se u koho inspiroval. Argento tak i touto "druhotinou" potvrdil status mistra v tomto žánru, jehož pozici nemůže nikdo a nikdy ohrozit. (07.07.2009)

Tohle má docela zajímavé postavy, v podobě bývalého novináře, dnes slepce a novináře stále praktikujícího( se zrakem nejspíše zdravým). Což je docela fajn sestava, leč okolo nich se odvíjí detektivka spíš nudnější, žánrové prvky gialla tu naštěstí nevítězí nad pátráním, ale jako celek je to takové neslané, nemastné, první půlka filmu je i regulérně nudná a měl jsem co dělat, abych se na film nevykašlal, finále sice trochu napravuje dojem rychlejším tempem, ale hloupoučká pointa to zas srazí do mezí průměrnosti. (10.09.2016)