Cesta smrti kapitána Scotta k jižní točně (Velké bílé ticho)

[4,5*]     "These Norwegian snowshoes, spelt SKI and pronounced SHE, were, alas! the only shes we saw for about two years."     Prehistorický, takmer 100-ročný dokument, ktorý prekvapivo dokáže uchvátiť krásnym (zreštaurovaným) obrazom, ale najmä tým ako výborne a aj moderne opisuje polárnu výpravu kapitána Scotta, plnú dychberúceho dobrodružstva. Je pre mňa podobne príjemným prekvapením, akým bol aj Nanuk of the North (1922). Výborné spracované sú aj tie prírodopisné, humorne odľahčené pasáže (o dravých čajkách, tuleňoch, či tučniakoch). Hoci je celé dielo úplne nemé (z čoho som mal mierne obavy), zvuk mi v ňom napodiv ani veľmi nechýbal. Malá škvrna na filme sú len tie rušivé patriotické komentáre (predovšetkým v závere), ktoré si tvorcovia mohli pokojne odpustiť (zase, na druhej strane, sú autentické). Zaradené v zozname 1001 filmov, ktoré musíte vidieť, než umriete.     "We have been wiling to give our lives to this enterprise, which is for the honour of our country." (03.07.2022)

(1001) Dokument na mě působí hodně moderně, ale snad ještě víc nadreálně. Myslím si o sobě, že jsem dospělá, emocionálně zralá a docela chytrá dívka, ale přesto jsem pár dní po shlédnutí seděla strnule doma na gauči a slabým hlasem svojí sestře říkala: "Mně je vážně líto, že tam ti chlápci umrzli." A potom jsme se spolu dívaly na tučňáky. (19.01.2014)

Velmi příjemné překvapení. Nečekala jsem, že by mohl být skoro sto let starý dokument tak poutavě a zábavně natočený. Barevně tónované záběry moře, ledové pevniny a místní zvířeny jsou nádherné a popisky k nim hodně vtipné. To se ovšem týká tak asi dvou třetin filmu, třetina poslední, věnovaná finální výpravě britských polárníků, je pak už pochopitelně smutně ledová. (08.01.2019)

„Všimněte si, jak opatrně se tato samička vrací ke svým vajíčkům nevěda, že moje kamera a já opravdu nejsme tak špatní, jak vypadáme.“ Normálně se tomuto typu dokumentů snažím spíš vyhýbat a v případě Velkého bílého ticha, který je navíc němý, jsem k filmu přistupoval vyloženě s nechutí, i navzdory vysokému hodnocení. Chyba lávky! Celý dokument mě ohromě bavil. Záběry byly velmi zajímavé (líbilo se mi líhnutí racků ale třeba i život pod stanem), tónování jim ještě přidalo na poutavosti, ale naprosto nepostradatelnou součástí filmu je jeho komentář. Ten je poučný a přitom nenudí, snaží se diváka co nejvíce přiblížit roli spolucestovatele skupiny (oslovování publika, řečnické žádání o svolení něco ukázat apod.-to je ohromné plus na rozdíl od mnoha současných, „odosobněných“ dokumentů). Diváka se snaží zaujmout i ukazováním způsobu natáčení a krom čistého zkoumání a pozorování obsahuje i momenty „oddechu“, které nabízí něco pro zpestření (tancování a box, skákající kočka, fotbal, představování psích týmů atd.). A nutno dodat, že jsem u filmu i mnohdy od srdce zasmál (nejvíce mě bavil život tučňáků popisovaný „naším“ výrazivem). Oproti tomu směrem ke konci snímek silně zvážní a zainteresovaný divák se skoro až zoufale snaží skupince pomoct prodlužováním kreslené čáry co nejdál, bohužel samozřejmě neúspěšně. A ten patos, na který nakonec dojde, není ani trochu otravný, vlastně jde o velmi ojedinělý případ, kde je naprosto ospravedlnitelný. Na dokument budu raději vzpomínat díky jeho zábavnějším částem, nicméně celkově je vysoce kvalitní a tomuto faktu bude odpovídat i moje hodnocení. „Bohužel, tyto norské sněžnice, zvané lyže, byly jediné věci ženského rodu, co jsme v průběhu dvou let viděli.“ (01.06.2015)

Art Film Fest 2023 - Košice - Fakt jsem nečekal, že by mě to mohlo až takhle nadchnout. Zpočátku jsem si sice chvíli zvykal, než jsem se do toho dostal, přece jen tu bylo víc mezititulků než by bylo potřeba, ale netrvalo dlouho a naprosto mě to pohltilo. On to většinu času vlastně je klasický přírodopisný dokument, dokonce ani není o nic drsnější než ty od BBC, Animal Planet apod. stanic, ale natolik mě fascinoval tím, že se jednalo o tak staré dobové záběry, že jsem byl v úžasu i z naprosto obyčejných scén, ve kterých třeba jen tučňáci sedí na vejcích. A docela často se tam našel i prostor pro humorný komentář, který to vše příjemně osvěžil. O to šílenější to ale je v kontrastu s celou výpravou, o které se ví, že nedopadla dobře a tak je to v závěru stále drsnější a temnější, až to dojde do konce. V závěru to sice je maličko přehnaně doslovné a na záznamy ze Scottova deníku se dává důraz až možná zbytečně velký, ale i to je jen malé mínus, protože jinak to celé fungovalo skvěle a rozhodně nemůžu říct, že bych se u toho nudil. Opravdu je to tak významné a velkolepé, jak zdejší hodnocení ukazuje, byť jsem se trochu bál opaku. Za mě si to plný počet prostě zaslouží. Viděno s Willy Kufaltem :-) Slabých 5* (21.06.2023)