Sanitka 2

Tohle pokračování Sanitky je vrcholem trapnosti a nevkusu. Doslova v každém dílu minimálně dvě téměř erotické scény, většinou na kuchyňském stole či jiném nábytku, doktoři si v pracovní době odskakují za milenkama, operátorky se též kurví s celým mužským osazenstvem záchranky (s výjimkou dosluhujícího Zedníčka a garážmistra Lábuse), nejznámější česká hvízdačka na prsty tu má roli milionářky, co nejprve odloudila manžela jiné, aby následně mohla i jemu zahýbat a přitom si hrát na světici platící předražené operace (režisér si zřejmě našel zálibu v jejich o několik desetiletí starých doktorských rolích). Zatímco v původní Sanitce se vztahy řešily kulantně a s citem, pouze hlavní hrdina se dlouho zmítal mezi dvěma ženami, v nové Sanitce chrápe každý s každým a když se náhodou neřeší zásun, tak jsou na pořadu dne prachy. Jedinou sympatickou ženskou postavu nechají v půlce seriálu nesmyslně zemřít, aby mohl Juřička následně provádět vlastní pátrání s multikulturním obohacováním. Dávám slabou 1 * a to jen proto, že to ve výsledku nebylo až tak nekoukatelné a zmršené kecama o privatizaci jako Nemocnice po dvaceti letech. 15% (20.02.2018)

Jako fanoušek první série Sanitky jsem pochopitelně zklamán. Filip Renč mě nepřekvapil a na laťku nastavenou původním seriálem dosáhnout nedokázal ani zdaleka. Nutno dodat, že Ivan Hubač mu bídným scénářem také zrovna nepomohl. Při sledování prvního dílu jsem nevěřícně kroutil hlavou nechápajíc, proč se po tolika letech nedokázali nebo nechtěli tvůrci elegantně zbavit největšího omylu první série Tomáše Juřičky. Skepticky jsem vnímal i sázku na herecké „hvězdy“ typu Marka Vašuta nebo Jiřiny Bohdalové. Tomáš Juřička ale nakonec patřil k těm, kteří toho zkazili méně (jako starší je mnohem snesitelnější) a dokonce i Marek Vašut se pochlapil a měl pár povedených momentů. Hereckou snahu nelze upřít Michalu Dlouhému, i když jeho proutník zůstal na míle vzdálen doktoru Skalkovi. Jaromír Hanzlík zůstal jen stínem mladého doktora Jandery plného vznešených ideálů. Nakrátko se vzchopil v sedmém a osmém dílu, kdy zazářil mimo jiné i ve skvěle napsaných dialogových scénách s Jiřím Dvořákem (asi nejpřirozenější herec této řady), jenže o to více vynikl rozdíl mezi právě např. těmito díly a jinými těžce podprůměrnými epizodami. Závěrečné díly opět poslaly seriál do pekel, sestřička zlodějka, ta modelka (nebo co to bylo), politické pletky a usměvavé obličeje Zdeňka Srstky neomylně vtiskly druhé řadě Sanitky punc béčkového seriálu určeného pro masové televizní konzumenty. Druhou hvězdu jsem přidal po několika vydařených momentech uprostřed série, na víc to bohužel není, ale dolů už přes slabý závěr také nepůjdu. (20.09.2013)

V dnešní sváteční den jsem díky zpomalenému metabolismu a šnečím reakcím, zapříčiněným přemírou metaxy a piva všeho druhu, nestačil dostatečně čile přepnout z kanálu na stoku a viděl jsem akční sekvenci z cigošského gheta, neboli zločin a trest po renčovsku. Nikdy by mě nenapadlo, že senilita přichází po čtyřicítce a já začínám mít opravdu strach, neboť se k této hranici kvapem blížím. A ty, scénáristo, bys zasloužil přes Hubače...při vší úctě ke zdravotníkům, tohle jste si nezasloužili. Ano, ani ty ne, ty kurvo, doktore Vaverko, kterýž jsi mně domrvil tonsilektomii, ani ty, kreténe a sadistický doktore Mádlíku, který má na svědomí můj křivý prst, ani bezejmenný team snů na traumačce, co mi dokonale zkurvil dráhu perspektivního modela, díky jejich plastické operaci a další a další až k drahému Dr.Mengele. No, mazec...never more. Čistě ze studijních důvodů jsem se masochisticky odhodlal ještě ke zhlédnutí jednoho dílu, respektive jeho části a nyní již s klidným svědomím mohu říct, nikomu jsem nekřivdil, je to ještě horší, než jsem si vůbec dovolil myslet. Tady si z nás už někdo dělá bohapustou prdel. (28.10.2013)

Můj čas.....je příliš drahý, abych se na to díval dál. Můj čas....mě nepustí přes čt kanál. Rád, tak rád bych žil....s tímhle seriálem mám jen zbytek sil a času ještě méně, než Renč dá nové sémě. Příteli chvátej, píšu vzkaz, prosím Tě, zbav mě Hanzlíka zas. Zbav mě touhy mé, Havlové a té nejvíc! Úvodní díl druhé řady proslulého seriálu provázela velká nepřirozenost až křečovitost v ději a postavách, což je nejčastější negativní jev současných českých seriálů. Scenáristickou práci po zesnulém Jiřím Hubačovi převzal jeho syn Ivan, a i když jeho táta měl unylé scénáře, uměl dokonale pracovat s postavami a vytvořit mezi nimi interakci, což se tady neděje. Herecky jen hrubě nahozené charaktery nikdo výrazně nepodržel. O nějaký nadhled se snažil Jaromír Hanzlík v roli značně zestárlého lékaře Vojtěcha Jandery, který už není ředitelem nemocnice, jejíž šéfem se stal po jeho odchodu ambiciozní ředitel Kaderka (Jiří Dvořák), a právě se vrací z Afriky a na letišti se přivítá se svými nejbližšími. Je mezi nimi i jeho druhá žena, kterou hraje Dagmar Havlová, ale zapomněla, že už dávno není první dámou, a tak není nutné svoji upjatou noblesnost dávat i do své seriálové postavy. Kapitolou samou o sobě je Janderův syn v podání Václava Jiráčka, který oproti upozaděnému Janderovi seniorovi, dostal v první epizodě největší prostor. Je rovnou lepší "exnout", než se nechat "odborně" vyšetřit od trumbery Jandery juniora. On vůbec ten celý záchranářský tým kolem něj stojí za to. Trio Jiráček-Vašut-Zedníček, jako by se vylouplo z nějaké parodie na seriály z lékařského prostředí. Mladý doktor nemá kouska respektu a podle toho vypadají také zásahy u pacientů. Jednou se s arogantním Vašutem hádá o způsobu přepravy pacienta, podruhé zraněnému u těžké autonehody nedokáže aplikovat injekci. Renč selhává tam, kde jsem čekal, že bude silný, a sice v iniciování nehod a ohrožení životů. Je jisté, že v průběhu seriálu uvidíme více takových vypjatých situací, ale nehoda, kterou nám první díl ukázal, byla k smíchu. Pokečupovaný chlap na hlavě bez sebemenší známky viditelného zranění byla opravdu soda. Operační středisko pro výjezdy je také k pobavení. Laxní přístup k volajícím ukazuje zřejmě možnou variantu toho, v jakém stavu je dnes zdravotnictví. Posledních deset minut prvního dílu naznačilo, že možná ještě je šance na zlepšení reputace. Druhá řada měla neskromné cíle a obrovská očekávání, ale tahle Sanitka disponuje sotva slyšitelným houkáním a prostředí v sanitním voze je sterilnější, než je nezbytně nutné. 20% (11.09.2013)

Tak si to shrňme: Filip Renč vidí atraktivitu v explicitně krvavých záběrech a Ivan Hubač napsal postavy, jejichž minulost snad ani neexistovala. Proč se Jandera chová tak přezíravě k manželce? Z jakého důvodu se rozvedl? Na jakém základě je stále klaďas, nebo je tak aspoň přijímán a s morálním despektem hodnotí sice škobrtnuvšího, ale o mnoho sympatičtějšího Kaderku? Za jakého důvodu je Mádrův nejtěžší okamžik na záchrance bagatelizován větou "To už je dávno?" Proč musela proboha zemřít Alžběta? Aby se jako něco dělo? Proč donchuán záchranky cituje klasiky? Aby to vypadalo, že je život těžkej? Rozdělování záběrů přestalo být moderní před pěti lety, Jiří Hubač udělal se Sanitkou, která nebyla dějinami záchranky, ale loajality ke straně a vládě, to nejlepší, co mohl. Zbavil se jí. Jeho syn ji však se svým typickým patosem přetvořil v pomník toho nejhoršího statování naší veřejnoprávní televize u normalizačního, salámového konzumérismu. Tohle bylo prý poslední dílo Janečkovy éry, vypadá to, že z nejhoršího srabu vytáhne ČT bývalý ředitel novy, to jsou paradoxy, co? Sanitka 2, plná logických i společenských omylů, je hrozná. Nejhorší na ni by bylo, kdyby si to její tvůrci neuvědomovali. Co hodnotit kladně? Jednu chytrou myšlenku na díl? Party Vašuta a Dvořáka, kteří svým charismatem utáhnou vše? Stačí začít tím, že Daniel Barták přestane vykrádat konkrétní noty Davida Arnolda. A uvědomit si, že to bude horší. Za čas nám totiž bude vyšetřovat Major Zeman z invalidního i mentálního vozíčku! Problém je jen v tom, že totéž dělal i před čtyřiceti lety. Stejnou cestou jdou i tvůrci této sračky. Třeba je jejich čas, vyjádřen tou nejdementnější nemyšlenkou, v časové tísni. (05.12.2013)