Nebezpečné známosti

Tato adaptace vychází ze srovnání zdaleka jako nejlepší, zcela smysluplná, soudržná a originálně vypointovaná, ač snímek z roku 1959 je také výborný. Jediná však dokázala podchytit, že opravdovou lásku v sobě chová a v někom dostatečně pevném a vnímavém ji vytrvale a zkušeně hledá právě a jedině postava markýzy de Merteuil. A že Valmont, ač mu pravá láska spadne do klína, ji nedokáže ocenit a slepě a zbaběle či ješitně, což je totéž, ji odvrhne, což je pravý důvod, proč jím markýza pohrdne a proč osud všech dotčených končí tragicky. Vadimův film z r. 1959 tohle nerozpoznal, a tak je markýza de Merteuil, tam v roli Valmontovy manželky, vypodobněna jako zlá a zákeřná (poněkud nesmyslně a rozporuplně). Škoda, jinak by to byla chytrá adaptace, neotřelejší přenesením do jiné doby, v níž brilantně funguje, a poskytovala by příjemně důstojné srovnání s tímto počinem. Takto zůstává Frearsův počin nedostižný svým vhledem do podstaty a smyslu díla a psychologie silných postav, a konečně i kvalitou filmového převedení. Jedině Forman to s načančaným, lacině zjednodšeným, smysl díla opomíjejícím, až téměř stupidním a kýčovitým Valmontem prohrál na celé čáře - více píši na téma Valmont vs. Nebezpečné známosti v komentáři přímo u filmu Valmont. *~ (10.09.2017)

Zcela logicky se nabízí srovnání s Valmontem. Omezím se jen na obsazení ústředních rolí. Malkovich přesný, ale pro mě vzhledově nepřijatelný, Firth sladký, ale příšerně unylý. Tady si nevybereš. Glenn Close sice exemplární mrcha, však tak ošklivá, Annette- jak perfektní mrcha, tak vážně kus. Obě vynikající herečky. Koho by možná svedly, vědí nejlépe pánové. Tahle verze se mi líbila víc než Valmont, ale odvíjí se to taky podle nálady. Jsem totiž doživotně traumatizovaná snímkem Portrét dámy, kostýmním dramatem, v němž byl Malkovich natolik odporný, že už jen proto raději vezmu zavděk Formanovým (snad opravdu trochu slabším) Valmontem. (28.06.2019)

Jeden z mojich najmilovanejších filmov a to vďaka fantastickým hereckým výkonom, vynikajúcim dialógom, skvelej atmosfére... mohla by som chváliť každý detail postupne. Znova a znova sa dokážem kochať rafinovanosťou dialógov, precíznosťou intríg, umením manipulátorov... a v neposlednom rade hereckými výkonmi dovedenými k dokonalosti, kde k vystihnutiu situácie stačí pohľad, zdvihnutie obočia či mimovoľný pohyb. Herci nielen v hlavných úlohách posúvajú herecké umenie za hranice filmového pásu. Samozrejme neodolám porovnaniu: Formanovho Valmonta som videla až po Nebezpečných známostiach, ale bola som z neho v negatívnom šoku. Mala som pocit, že sa dívam na úplne iný príbeh, ktorého základom je len skazená morálka a sex. Nebezpečné známosti majú užší rámec a prioritné zameranie na záležitosti menšej skupiny postáv im dáva viac priestoru na ich vykreslenie. Každá scéna je bravúrne zahratá a príbeh je celkovo drsnejší a možno aj realistickejší ako u Valmonta. V tomto príbehu nejde len o kostýmy, erotiku a zobrazenie doby. To sa možno ešte Formanovi podarilo - ale chýba mu emotívna atmosféra, sila vášne a zrady...aj Glenn Close a John Malkovich. (07.03.2005)

Videl som tento film dvadsať rokov po jeho nakrútení, považujem ho za porovnateľný s Formanovým Valmontom (Formanovi nevyšiel chladný a vypočítavý Valmont a Frearsovi zvodná a intrigujúca markíza). Túto adaptáciu románu v listoch som vnímal ako kostýmovú, pomaly plynúcu, napudrovanú a oparochňovanú. To pri sledovaní Jeanne Moreau a Gérarda Philippa vo filme z roku 1959 som sa cítil omnoho príjemnejšie, aj keď sa táto verzia predlohy príliš nedržala. A poteší ma, keď sa mi podarí vidieť aj televíznu verziu s Kukurom a Vášáryovou. (07.09.2009)

Hodíte na sebe ráno župan, promnete si rozespalé oči a prohrábnete si pomačkanej účes, vypadáte hrozně, fakt. Vaše zrcadlo po otázce, kdo je v zemi zdejší nejkrásnější řeklo jen fuj, to jsem se leklo, no comment. Připravíte na kafe a šinete si to v papučích pro noviny a poštu. Jup, dopis, růžová obálka navoněná Chanelem. Máte radost, protože v tomhle balení se vyúčtování za plyn neposílá. Celé rozechvělé pelášíte dom. Elegantně psaníčko otvíráte (čti, snažila jsem se to rozlepit, pak jsem to chtěla zkusit říznout nožem, ale v tom bordelu jsem ho nenašla, tak jsem to roztrhala na cimpr campr). Je to milostné vyznání. Drahá, pokaždé, když Vás vidím, jak v polední pauze baštíte hamburger, jste celá opatlaná a rajče Vám padá na blůzku, tak se mi roztřepou kolena. Jste středobodem mého dne. Cítím Vás v každém okamžiku, v každé molekule, miluji Vás, Váš XY. Přemýšlíte, kdo by to mohl být, roztáčíte svůj mozkový závit na plné pecky, v práci u kopírky se zkoumavě koukáte na svého šéfa, v bufetu na proti na toho hezkého brigádníka. Večer si koupíte láhev vína a sednete si na sofa, zazvoní na vás sousedka, jestli jste do své schránky nedostala její dopis?! (05.09.2014)