Vlčí děti

Ten uvod je sialeny. Niekde medzi vazne mienenymi scenami velkeho odhalenia povodu chalana, medzidruhovou erotikou a ulovenym bazantom za zvukov tklivej hudby som myslel, ze pozeram na nejaky spin off Twillightu. Alebo parodiu nan. Po akoze mrazivej a tiez neskutocne zabavnej scene smrti jedneho hrdinu som si bol isty, ze to nemoze brat vazne a niekto si tu robi srandu. V tomto style to este chvilku pokracovalo a uz som bol zmiereny s tym, ze Batman a Robin dostal animovanu konkurenciu. Naozaj som nevedel v sebe udrzat smiech pri caznych scenach. Potom sa to vsak zlomi a niekedy od prekrasnej sceny, ked sa chlapec pyta, preco su vlci stale zaporaci to chyti spravnu naladu a odkryje sa jeden vynikajuci film o tazkostiach dospievania vychove inych deti. Je tam hromada silnych scen aj feel good nalady. Preto je strasna skoda, ze tych prvych zhruba 20 minut je tak teroristickych. 8/10 (27.05.2020)

Milý Bože, proč jsem se já nenarodila jako vlčí dítě? Asi u mě máš teď malé bezvýznamné mínus. A za to, že jsem ani nepotkala vlčího muže, máš další! Nedivím se Haně, že se do něj zamilovala, vždyť i já jsem u televize slintala a to byl kreslený :o) Nádherný příběh o výchově dětí, které jsou o to víc strastiplné, když se Vám dítě při vztekání promění ve vlka. Chvílemi jsem ani nedýchala, hlavně co se přírody týká. Nebylo místy vůbec poznat, že se jedná o anime a né o skutečné záběry přírody. Hanu jsem musela celou dobu obdivovat, jak vše zvládala a přitom se držela slov svého otce "Vše brát s usměvem". A co se týká Yuki a Ameho, bylo zajímavé pozorovat jejich vývoj a rozhodnutí, jestli chtějí být člověkem nebo vlkem. A ač jsem celým příbehem oslněna a považuji Vlčí děti za jedno z nejkrásnějších anime, co jsem zatím viděla, nemůžu jít do plných, protože mi vadila stopáž. Dlouhé záběry mi vyvolané pocity ničily až začaly nudit, což je opravdu škoda. Každopádně toto anime stojí za zhlédnutí. (22.04.2018)

Tolik protichůdných pocitů ve mně konec nějakého filmu už dlouho nevyvolal. Když už je někde smutný konec, často si u něj leda tak smutně povzdychnu a řeknu si "hm, tak to je fakt smutný", přičemž si z toho nějak větší hlavu nedělám a za hodinu už nad oním smutným koncem vůbec nepřemýšlím. Vlčí děti Ame a Juki jsou výjimkou. Tento film má velmi jednoduchý příběh, který bez problémů pochopí i malé děti, ale nevím, zda bych jim jej pustil. Jako vhodné přirovnání se mi nabízí Bridge to Terabithia, k němuž mají Vlčí děti IMHO velmi blízko atmosférou (dějem a motivy nikoliv). Většinu času se film tváří jako taková sluníčková podívaná tvořená útrapami, strastmi a radostmi matky při výchově vlčích dětí, na kterou se dobře kouká (a díky skvělé hudbě i poslouchá), ale než jsem se dostal ke konci, ani náhodou jsem neuvažoval o tom, že bych filmu dal vyšší hodnocení než 4*. Pořád jsem si tak nějak říkal, že se budoucnost dětí vymkne z otěží jejich osudu, že onen do té doby sluníčkový film skončí i sluníčkovým závěrem, že všichni budou žít šťastně až do smrti atd. a já v klidu dám 4*, ale když přišel závěr a já se na film podíval jako na celek, uznal jsem, že kdyby to dopadlo takto sluníčkově, prostě by to nebylo ono a můj zážitek z filmu by byl o nemálo slabší. Nevím, zda film byl úmyslnou alegorií tvůrců na volbu sexuální identity nebo zda mi to jen tak připadalo, každopádně za to, co dokázal Mamoru Hosoda udělat se srdcem sarkastické, cynické, odporné a flegmatické mladé osobnosti, si prostě film i přes mé menší výhrady k chování některých postav ten plný počet zaslouží. U slabších povah je zásoba kapesníků téměř povinností. (07.04.2013)

Ano, souhlasím s Lachtanem, co se týká rozvleklosti děje, při sledování jsem si vzpomněl na "Průvodce", který také tak poklidně plynul. Ony ty dva filmy mají podle mě víc splolečných prvků - vztahy mezi rodiči a dětmi, mezi manžely, mezi lidmi, kteří jsou "jiní". Váhám mezi 4 a 5* a nakonec jsem se rozhodl pro 5. (08.11.2013)

Film jsem nezhlédl s lehkým srdcem, neboť jsem neustále očekával, kdyže se to hlavní hrdinka sesype. To přece normální křehká dívka nemůže vydržet, jen tak se odstěhovat kamsi na samotu, opravit si vlastními silami dům, žít z toho, co si vypěstuje na poli a ještě držet na uzdě dvě rozjívená poloděcka-polovlky. Naštěstí až takhle tahle pohádka realistická nebyla. Po skončení filmu mi zůstaly nezodpovězené mnohé otázky, jako např.: kolik se tihle polovlci dožívají let? Jako lidi, jako vlci, nebo něco mezi? Co když vlčí muž oplodní vlčici, znamená to, že se jim narodí vlčata, které se sem tam mění v lidi? Je lepší mít obyčejné děti, nebo takovéhle polozvířátka? Dost možná, že to druhé. Když moc zlobí, jednoduše se jim řekne, ať se promění a švihají se vyběhat ven do přírody, kde vlk v podstatě nemá přirozené nepřátele. Svačina se jim dávat nemusí, ať si cestou uloví nějakého toho hraboše (to když už jsou větší) nebo žížalu či plže. Taky bych řekl, že stojí člověka míň peněz. Před jídlem se jim vždycky řekne, ať se promění, a pak se jim naservírují vynikající levné psí granule. Taky na oblečení se ušetří, když se bude hlídat, aby byli často ve své (vlčí) kůži, neb ta se jen tak neošoupe. Taky se nemusí kupovat pes-hlídač před barák, stačí dětem ustlat na noc ve stanu či v boudě, určitě to přivítají s nadšením. No, abych to neprotahoval, vzhůru do lesa najít nějakou vlčici! A když nebude, nevěšet hlavu a zkusit něco jiného, třeba medvědici! Ono to půjde! (03.11.2013)