Režie:
Régis RoinsardScénář:
Régis RoinsardKamera:
Guillaume SchiffmanHrají:
Romain Duris, Déborah François, Bérénice Bejo, Shaun Benson, Mélanie Bernier, Féodor Atkine, Miou-Miou, Eddy Mitchell, Nicolas Bedos, Caroline Tillette (více)Obsahy(2)
Jaro 1958, Francie. 21 letá Rose Pamphyleová (Déborah François) žije se svým ovdovělým otcem, bručounem, který provozuje vesnický obchůdek. Rose je zasnoubená se synem místního automechanika a zdá se, že jejím údělem bude poklidný život hospodyňky. Ale po takovém životě ona netouží. Odjede do Lisieux v Normandii, kde podstoupí přijímací pohovor na místo sekretářky pojišťovací společnosti, které šéfuje velmi charismatický Louis Echard (Romain Duris). Pohovor dopadne katastrofálně, ale Rose aspoň předvede, že umí neuvěřitelně rychle psát na psacím stroji. Mladé ženě se tak nevědomky podaří v Louisovi probudit sklony ke sportovnímu fanouškovství. Rose se pod jeho vedením zúčastní své první soutěže v psaní na stroji. Cesta k opravdovým trofejím je však složitá. Láska ke sportu a k ženě si někdy mohou překážet. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (119)
Rose a Louis byli skutečně jeden z nejkouzelnějších párů, které jsem v poslední době viděla, ale právě proto věřím, že by si zasloužili o hodně lepší příběh, než jakého se jim v této romantické komedii dostalo. Nejde ani tak o předvídatelnost děje, na originalitu se v tomto žánru většinou moc nehraje, ale zamrzelo mně pár vyloženě hluchých míst i menší zábavnost, než jsem čekala. Nechápejte mně špatně, určitě to není žádný průšvih a své diváky si to najde, já ovšem dám raději přednost stylově podobnému Kašlu na lásku. Mimochodem, teď když pozoruji, jak pomalu se mi na rozdíl od Rose pohybují prsty po klávesnici, začínám z toho mít nejspíš komplexy, ach jo... ()
A to som si po celý čas s obdivom opakoval ako sa svelo dokážu Francúzi vyhýbať schematickým klišé - ale čím viac sa blížil záver, tým narastala aj moja obava, že napokon na konci príde tzv. tsunami-klišé, a bohužiaľ aj prišlo :( Inak mi celý film prišiel príjemný, mierne ironický humor, milé situácie, a to všetko na podklade neľútostných súťaží v písaní na písacích strojoch. Téma síce podivná, ale svojim spôsobom aj komická. Len škoda, že to počiatočné nadšenie sa ku koncu vytratilo tou zbytočnou klišé tendenciou. Toto by som čakal od amerických romantických filmov, rozhodne nie od francúzskych. Škoda! ()
Zklamání. Jak nadějně to celé začalo, tak zoufale to končí. Příjemné retro se skvělou hudbou, ubité otravnou soutěží, kde chybělo už jen mistrovství vesmíru, a zpackanou romantikou se snad nejprofláklejší zápletkou (oba se milují, ale ten jeden to odmítá přiznat, aby nakonec prozřel/a). Kdyby všichni zůstali v kanceláři v Lisieux a tady místo soutěžení rozjeli něco na způsob Allenova Match Pointu, ale v komedii, a kdyby se před kamerou častěji objevovala Bérénice Bejo, byl bych zcela spokojen. ()
Na stroji umím psát všemi dvěma prsty a to rychlostí 8 úderů za minutu s maximálně šesti chybami. Pochopil-li jsem správně pravidla této soutěže tak bych byl s výkonem -598 úderů za minutu světovým rekordmanem - jen otočit znaménko. Jsem prostě talent a mám rád sportovní filmy, takže tohle se mi celkem líbilo a ještě mne to poučilo. Netušil jsem totiž, kolik toho musí naběhat, najezdit na kole a nahrát na klavír adeptka světového titulu. Je to zkrátka dřina a výkony za stroji byly fascinující, ale ta romantická zápletka byla spíše nic než moc a daleko více než hlavní dvojice mne zaujala tradičně vynikající Bérénice Bejo. ()
15 hvězd Déborah Françoisové, že dokázala tak přesvědčivě předstírat, že ji přitahuje to toporné cosi postrádající špetku charismatu i talentu. Na moje gusto kazil Duris dojem z velice příjemné romantické komedie poněkud přivelmi. Naprosto nechápu, proč zrovna Francouzi, kteří mají charismatických i schopných herců přehršel, musí předvádět světu na odiv toto. *** Viděno během Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií II. ()
Reklama