kareen

Hip hopem (a punkem) k národnímu obrození! Kdekdo si tu vzpomněl na Trainspotting a není se co divit, také to bylo první, na co jsem pomyslela, tohle skutečně působí jako irská odpověď na legendární britský snímek. Dokonce i nějaký elektronický hudební podkres z devadesátek by se tu našel, včetně např. The Prodigy. Akorát to tedy není o drogách. Tedy alespoň ne primárně. Ústření trojka tam zapadla dokonale (zvláště, když to jsou skuteční členové skutečných Kneecap), Michael Fassbender má dost charismatu právě na takovou postavu, kterou tam zahrál a bylo tam pár scének, které mi připadaly skutečně vtipné. Jen tak úplně nevěřím, že i přes všechna ocenění, která film nasbíral, by to mělo stejný kultovní potenciál, jako jeho anglický předchůdce.

Člověk by čekal u filmu o tangu opravdovou vášeň a smyslnost, ale to se tady neděje v tanci ani v hudbě, která mi svou unylostí připomínala písně z našich prvorepublikových filmů, akorát v latinskoamerickém podání. Pak už zbýval jen příběh, do kterého jsem se nemohla naplno vnořit, především proto, že mi jedna ze dvou sourozeneckých hlavních postav byla krajně nesympatická svou věčnou nerudností a alkoholismem. Konec je docela silný a reflektuje jedno tragické období argentinských dějin. Údajně je to podle skutečných událostí, ale mně tam nakonec přišel jeden detail silně nepravděpodobný, takže jsem byla zklamaná i po této stránce.

Tento hybrid mezi nepovedenou černohumornou kriminálkou a americkou telenovelou z prostředí boháčů, se táhne jako týden před vánoci a fakt jsem měla problémy tuhle sterilní nudu vůbec dokoukat. Jediné, co se mi alespoň malinko líbilo byl Liev Schreiber v roli otce a ten rozverný taneček všech prapagandistů, místo úvodní znělky. Jinak fakt bída.

V knize je nejmladší dcera paní Bennetové popisována jako veselá, energická, ale vzhledově spíš průměrná dívka. A oni jako Lýdii obsadili Jennu Coleman... Ne, že by mě nezajímalo, kdo je vrah, ale jako čtenářka Jane Austenové jsem byla víc zvědavá, jak si tvůrci vyfantazírovali Pemberly a jeho okolí, všechny známé postavy, komnaty zámku a dobové oblečení a zvyklosti. No, jak to tak bývá, s něčím jsem byla spokojená, s něčím už méně, ale docela jsem si to poněkud netradiční pokračování Austenové nejlepší knihy užila.

Tak nebylo to úplně špatné, ale uvítala bych, kdyby se to neslo alespoň v nějaké nadsázce, protože takhle to bylo hodně depresivní. Nepatrné úsměvy ve mně občas vyvolával Honza Budař, ale u něj se to dalo čekat. S povděkem kvituji, že Bolek Polívka tu měl tentokrát civilní roli, ve které nijak nepřehrával, no a Eva Holubová je prostě Eva Holubová. Snad by to bylo o level zajímavější, kdyby ty okolnosti kolem spisu stb byly víc kontroverznější, ale co už.

Když se pod tíhou okolností ocitnou izolovaní v jedné sborovně zatvrzelý zástupce ředitele, učitel správňák, upjatá stará panna, frajerský tělocvikář, podivínský chemik a mladá praktikantka, plná ideálů, vznikne z toho ucházející německá konverzačka, ve které postupně vylézají z pod kamenů, ne zrovna moc příjemné věci. Situace se vyostřuje, policie je vtipně úplně mimo a já se jen dál utvrzuji, že na rozdíl od Netflixu (až na výjimky) jsou původní filmy z HBO stále koukatelné.

Čekala jsem drsný sever a nakonec to mělo všechno japonský přídech. V důsledku to ovšem ani nevadilo, japonská restaurace pro mě byla velmi atraktivním prostředím a Kristofersonovi i jeho japonské lásce to moc slušelo , jak v mládí, tak i jako stárnoucímu páru. Milostná romance je tady umocněna poněkud tragickými okolnostmi a pokud si na podobná melodramata potrpíte, klidně si přihoďte hvězdičku.

I přes fakt, že by policie sotva ohrozila tak velký dav lidí, je první půlka, odehrávající se na koncertě, suprová. Armáda policajtů a federálů, všechny vchody uzavřené a taťka Řezník, který neustále vykoumává, jak se dostat ven a ještě nevzbudit podezření u své nezletilé dcerky, která je nadšená z koncertu své zbožňované pop star. Potud vše fajn. Horší je to, když se děj přesune jinam, protože pak už Shyamalan dělá tu samou chybu, kterou opakuje od dob Šestého smyslu, kdy mu to ještě šlo. Nemůže si pomoci a kombinuje, dokud opět nepřekombinuje. Nelogičnosti se vrší, Řezník se zdá být nepřemožitelný a film se natahuje. Důvod, že snímek přesto patří k tomu lepšímu, co Shyamalan v posledních letech natočil lze přičíst mimo jinému i Josh Hartnettovi, který se tady opravdu herecky vyřádil a ukázala se tady i jedna z režisérových dcer, která tu pop star ustála celkem dobře, pokud to byl i její hlas, tak taky dobrý. Slabší čtyřka.

Vím, že to měl být především horror a samozřejmě ty gaziliony osminohů byly pěkně hnusný, proto jsem nejvíc soucítila s tou mladou arachnofobičkou, protože na jejím místě bych byla stejně tak v hajzlu. Ale svým zvláštním způsobem mi to přišlo místy spíš vtipné. Každopádně si myslím, že se s tím Francouzi popasovali celkem slušně a podařilo se jim natočit bezva žánrovku, odlišnou od většiny podobných amerických kousků. Ale teď abych večer pořádně prohlédla všechny kouty v ložnici, aby tam pak na mě žádná taková (pravda, nejspíš menší), potvora nevyjukla.

Paul Giamatti, Da’Vine Joy Randolph a mladý objev Dominic Sessa se s těmi smutně osamělými postavami herecky vytáhli, a naštěstí se tato feel-good dramedy držela zpátky i co se týká patosu, ale i tak má slušně nakročeno stát se pro některé lidi jednou z vánočních klasik. A i když já to zrovna nebudu, strávila jsem s filmem hezké dvě hodinky.