Zimní prázdniny

Počas vianočných prázdnin by to hodnotenie bolo úprimnejšie, ale zase nie sú až tak ďaleko za nami a vonku mrazí podobne ako v okolí tejto školy. The Holdovers sa tvária, že ponúkajú stokrát ohratý príbeh o zbližovaní dvoch nesúrodých duší, aby sme ale dostali viac príbeh o zbližovaní viacerých veľmi osamelých duší. Payne a Hemingson majú síce svoje postavy radi, avšak, či práve preto, im rozprávkové riešenia neponúkajú. Aj tak ide ale viac o herecký film než o čokoľvek iné, inými slovami Giamatti je na vrchole svojich síl a zvyšok nezaostáva. Mohol to byť gýč, je to ale skrátka film zo života, nech to spojenie znie akokoľvek sprofanovane. (28.01.2024)

Po dechberoucím obřím díle a fresce dějinných rozměrů s geniální eko-sociální extrapolací, která byla nespravedlivě přehlédnuta a v našich kinech jí svého času bylo dáno jen minimum prostoru - mluvím o Zmenšování, více zde, v němž pro filmový svět mj. objevil skvělou thajskou herečku Hong Chau, která později sehrála skvostnou roli vedlejší postavy ve Velrybě (o níž více zde) - mě tenhle neinvenční snímek a variace na klasické téma od Alexandra Peyna překvapil - ovšem tady si nepsal scénář sám, tak se dá předpokládat, že to byla prostě slušně odvedená zakázka na něčí přání. A že až nastoupí příště sám za sebe, zase mi vyrazí dech. (Na B12, s O-Lí a R., 16. 4. 2024.) *~ (30.04.2024)

„…ZKUS ALESPOŇ PŘEDSTÍRAT, ŽE JSI LIDSKÁ BYTOST. PROSÍM. VŽDYŤ JSOU VÁNOCE! …“  Uondaný tempo a příběh (nejen kvůli tempu) spíš pro starší (a pokročilý). Přes dvě hodiny sledovat profesora z vizáží inspektora Clouseaua, tlustou černošku a týpka, kterej zůstal matce o Vánocích ukradennej, není sice žádnej vopruz, ale nepřináší ani moc zábavy. Má to (jako každej vánoční příběh) lehce dojemnou vložku, ale přesah je maličkej a nevýraznej.    /// -------------- POD ČAROU: ------------------------------------------------ 1.) Režiséra k natočení filmu inspirovalo zhlédnutí snímku „Merlusse“ z roku 1938. 2.) Thx za titule „leniucha“. ///                         PŘÍBĚH  ****  HUMOR  *  AKCE  ne  NAPĚTÍ  * (05.12.2023)

No jo, už je to tak, po nějaké době mi byl způsoben skutečný divácký zážitek. Pravda, snímek bych vřele nedoporučil naprosté většině současné mladé generace; na lidech, kterým způsobí psychologické trauma i fakt, že se jim rozváže tkanička, by mohla tato záležitost zanechat doživotní následky. Člověka už navíc unavuje furtdokolové vysvětlování, že byly doby, kdy byla jedinou dotykovou obrazovkou ta televizní, a to jen v případě, že jste z ní utírali prach. Ano, to byl zároveň i důvod, proč mezi sebou lidé běžně komunikovali verbálně (slovy) i neverbálně (gesty) tváří v tvář. Už jen při čtení toho, co jsem dosud napsal, by se mohl nejeden dotykový (de)generát zhroutit, tak radši popojedu. Je zvláštní, když takhle zničehonic narazím na film, kterému nemám co vytknout. Ono by se samozřejmě něco našlo, jenže mně se nechtělo hledat, protože se cítím být silně zpohodován, spokojen a i teď, na začátku května, prostoupen vánoční atmosférou. Vánoční, lidský příběh o běžných lidech, který nesklouzl do klišoidního patosu, to se hned tak nevidí. P. S. Teď jsem to po sobě přečetl a došlo mi, že bych si silnější čtyřhvězdí sám před sebou neobhájil, takže přihazuji i chybějící pátý kousek a přidávám poznámku, že byl Paul Giamatti skvělý (opět). / Poučení: Librium zahání všechny chmury. Včetně těch vánočních. (06.05.2024)

No, tak další oscarová sezona klepe na dveře. Mezi nominacemi na Zlaté glóby, které naostro vykopávají boj o zlatého plešouna, se nejednou objevuje tohle úsměvné drama Alexandera Paynea. Důchodcovská road-movie O Schmidtovi, putování za vínem s Bokovkou, cestování za pravdou v sentimentálně laciném balení (Děti moje) či s umíněným důchodcem, který v černobílé Nebrasce putuje za vyplacením údajného výherního tiketu. Cestovat se bude i tady, i když jen do vysněného Bostonu (za podstatným kusem chlapcova já). Oním hochem je problémový student, který zůstává s hrstkou dalších na internátní škole, zatímco drtivá většina spolužáků odjela na vánoční prázdniny domů. A navrch je dostane na starosti nenáviděný kantor Paul Giamatti. Píše se rok 1970 a Payne se znovu snaží ukázat, jak má vypadat dramatická komedie postavená na dialozích, postavách a vztazích. Sice se mu to nedaří tak moc, jak bych si přál (Bokovku nebo Nebrasku rozhodně nedostihl), ale pořád je to velmi dobré. Škoda, že překvapivě hodně ubral na humoru i laskavém pojetí. Hrdinové jeho filmů často projdou nějakým zásadním životním zlomem, čeká je ujasňování si priorit i hledání směru, kterým se chtějí vydat. Platí to jak pro studenta, tak pro „neoblíbeného“ učitele. Holt melancholický Payne svým postavám znovu slušně rozumí. (16.12.2023)