Cesta do hlubin študákovy duše

Pozoruhodný 70 let strarý film,který mě ale nenadchl tolik jak jsem čekal.Je samozřejmě povinností vidět kultovní český film z roku 39,který je v top 50 na csfd.cz,a tak jsem se do toho pustil.Nepůsobilo to na mě příliš jako komedie,protože jsem se nepřistihl se smát.Pobavit možná dokázala scéna s tahákem na zádech.Jinak jako film je to pěkný,ale pro mě pouze za tři hvězdy a 65 % (19.09.2010)

Hvězdné "studentské" dvojhvězdí české filmové komedie konce let třicátých patří nesporně k vrcholům předcházejícím dnes už také historickou vlnu šedesátých let. Jaroslav Žák, přední prvorepublikový autor vysoce atraktivního čtiva, sám studetské kvítko svých jinošských let a posléze středoškolský profesor, svému prostředí opravdu rozuměl. Až satirickokarikaturní nadhled, který podává, nás nesmí mýlit. Vztahuje se opravdu k času vrcholného vzmachu našeho školství, k době, která národu dala stovky a tisíce potenciálních osobností, jejichž další životní cestu deformovaly a tarasily bariéry dějin druhé poloviny dvacátého století. Autoritativní školství neznamenalo nutně absenci osobností: dnes se naopak zdá, jakoby ji podmiňovalo. Atraktivní téma umocňuje i dnes skvěle pointující scénář, invenční, dnes možná až nedoceňovaná noblesní Fričova režie (pomohl takto filmově na nohy i V+W) a samozřejmě hned přehršle skvělých filmových výkonů. Neznám nikoho,. kdo by nebyl připraven mládnout s tímto mladým filmem pro mladé o mladých. (27.08.2007)

Nadčasový film. Vybrúsený diamant českej predvojnovej komédie. Dokonalé dielo plné parádnych hlášok a nezabudnuteľných gagov. Klasika všetkých klasických veselohier. Nestárnuci humor. Svieži a vtipný snímok. Tieto a mnohé ďalšie superlatívy som si tu prečital v komentároch viacerých uživateľov. Nehnevajte sa, ale ja som tam nič také neobjavil. Práveže sa mi to zdalo poriadne prestarnuté. Archaický humor miestami pôsobí mierne trapne. Nepáči sa mi ani ten naškrobený, starosvetský, hereckých prejav. Celkovo nemám moc pozitívny vzťah ku čiernobielej, prvorepublikovej, československej, filmovej tvorbe. „Cesta do hlubin študákovi duše“ mala premiéru 31.10.1939 a verím tomu, že vtedy to bol trhák. Ale to, že dnes na csfd patrí medzi najlepšie hodnotené tituly ma trocha prekvapuje. ** (04.03.2012)

Všichni známe onen podivuhodný druh živočicha obecně zvaný ,,študák"... Za nejlepší český film ze školského prostředí sice považuji Školu otců (z roku 1957), ale Cesta do hlubin studákovy duše je prostě skvělý kult, u kterého lze vzhledem na rok vzniku přehlédnout i občasná klopýtnutí způsobena pradávnou dobou vzniku (např. dnes již naivně vyznívající pochod učitelů s vysvědčením v ruce nebo groteskní gagy na studentském večírku). Po zhlédnutí příbuzného snímku Škola, základ života, který mi přijde minimálně o stupeň slabší, a opakované reprize přidávám i pátou hvězdu. Zjišťuju, že víc než dobový pohled na školství za první republiky (zobrazen spíše v nadhledech, než realisticky) mě dojímá příběh profesora Matulky, za jehož úspěch a čest se postavili jeho žáci. ,,Student má nejen duši, ale také srdce," říká v roli prof. Matulky Jindřich Plachta a nezbývá, než souhlasit, ač Rabíškovy výpravní cesty do hlubin duší prostřednictvím sbírání mimoškolských materiálů od studentů patří k tomu nejzábavnějšímu z celého filmu. Nádherný humor, nádherný Plachta, nezapomenutelný Miloš Nedbal se "Žlutým ďáblem"... ,,Co je to s vámi, Peterko?! Vy dnes ani nečtete? Zklamal jste mě, šejku." Báječné podobenství (středo)školských studií žáků v jakékoliv době! 90% (19.10.2017)

Filmy pro pamětníky s panem Peškem, Marvanem a mým oblíbencem panem Plachtou si zaručují mou účast u televize. Tento film je nejen o vytříbeném humoru, ale i o tom, jak si žáci uvědomí, že jejich učitel je má rád a chce pro ně jen to nejlepší. Líbí se mi ta solidarita a chtít pomoci. Pokaždé, když ho vidím, tak mám ke konci slzy na krajíčku jak mě to dojímá :-) (03.08.2011)