Journey into the Depth of the Student's Soul
Režie:
Martin FričKamera:
Ferdinand PečenkaHudba:
Roman BlahníkHrají:
Jindřich Plachta, Jaroslav Marvan, František Vnouček, Miloš Nedbal, Jaroslav Průcha, František Kreuzmann st., Ludvík Veverka, Vojta Novák, Jarmila Holmová (více)Obsahy(1)
Profesor přírodopisu Matulka, starý mládenec a věčný suplent, si z přehnané svědomitosti ani v pokročilém věku netroufá složit poslední státnici. Stále se mu totiž zdá, že ještě něco nezná, a tak by snad bez diplomu odešel i do penze. Naštěstí jsou tu jeho studenti, kteří sice dávají dobráckému učiteli pěkně zabrat, ale po nezodpovědné klukovině s bouchacími kuličkami, kdy se Matulkovi udělá špatně, se vzpamatují a s pomocí mladého profesora, někdejšího Matulkova žáka, připraví šlechetnou lest. Pod záminkou nákupu k doplnění školní entomologické sbírky ho vylákají ke zkoušce u laskavého profesora Vondráka. (TV Nova)
(více)Recenze (487)
Pozoruhodný 70 let strarý film,který mě ale nenadchl tolik jak jsem čekal.Je samozřejmě povinností vidět kultovní český film z roku 39,který je v top 50 na csfd.cz,a tak jsem se do toho pustil.Nepůsobilo to na mě příliš jako komedie,protože jsem se nepřistihl se smát.Pobavit možná dokázala scéna s tahákem na zádech.Jinak jako film je to pěkný,ale pro mě pouze za tři hvězdy a 65 % ()
"...Ale já myslím, že nejdříve musí dostudovat a pak, že se může věnovat svým zálibám." "To je zásadní omyl většiny rodičů. Domnívají se, že jejich dítě musí studovat, ať má nadání nebo ne. Přitom ubíjejí v mladém člověku všechny osobité záliby a schopnosti. Vždyť ten váš chlapec už mohl být 3 roky na konzervatoři a byl by šťasten. Teď se musí mořit s matematikou, je zoufalý a nenávidí školu, která vlastně stojí v jeho kariéře." ()
Narozdíl od Školy má tento snímek i výrazně sociální náboj nejen v osudech Matulky, který se bojí na zkoušku (protože přirozeně nemá ještě všechno prostudováno ;-) ale hlavně v hudebně nadaném studentovi v podání Rudolfa Hrušínského, jenž odejde z domova jen kvůli své milované hudbě. Nezapomenutelné jsou scény se čtením pod lavicí a František Kreuzmann nemá tak zápornou roli...je tady docela sympatický :-) ()
Film, ktorý sa podobá ako vajce vajcu pre mňa filmu Škola, základ života! Odlišuje sa mi možno v tom doberaní Slávistov a Sparťanov, pre mňa ako futbalistu to bola nezabudnuteľná ukážka doby. V tomto filme sú trocha iní herci, ale stále je to celkom vtipné, je to dobové, je to svojské, v tomto prípade také Fričovské. Avšak oproti dnešku v tej škole to normálne žije a nie je tam nuda, proste aktívny prístup. Mne však tieto staršie školské komédie nepripadajú až nejak extra zaujímavé, aby som ich hodnotil lepšie. ()
Před tímto filmem nezbývá než smeknout. Impozantní herecké výkony jen podtrhují kolosální děj. Sečteno a podtrženo...Legendární film. Moje vysoké hodnocení také z velké části ovlivňilo, že film pochází z roku 1939, a proto musím přehlídnout nedostatky typu zrnící a zadrhávající se obraz. Film je zároveň důkazem, že kvality se dá docílit i bez super efektů a 30-ti zničených aut za první půlhodinku. Skvost české kinematografie. Kéž by filmy podobné kvality točili čeští režíseři i v 21. století. ()
Galerie (14)
Zajímavosti (31)
- Profesor matematiky Vobořil (Jaroslav Marvan) hovorí septimánom pred odovzdávaním polročných vysvedčení: "Tolik hrúzy co je v těchto deskách nebylo ani ve Smolných knihách ve středověku." Smolná kniha, tiež čierna kniha, popravčia kniha alebo krvná kniha, je historický termín pre súdnu knihu, ktorá bola vedená na (spravidla mestskom) súde vybavenom hrdelnou právomocou. Obsahuje záznamy výpovedí osôb podozrivých z hrdelných zločinov urobených dobrovoľne alebo pri výkone práva útrpného a záznam o vykonanej exekúcii. Smolné knihy sa ako špecifické mestské knihy sporného súdnictva objavili v období raného novoveku, najstaršie zachované smolné knihy pochádzajú z prvej štvrtiny 16. storočia. S ich vedením sa končilo za vlády Márie Terézie v tretej štvrtine 18. storočia. (Raccoon.city)
- Autor předlohy, divadelní hry a scénáře a rovněž učitel Jaroslav Žák zvolil pro postavu profesora Matulky (Jindřich Plachta) svého kolegu učitele, který měl trému ze státní zkoušky. (M.B)
- Vzhľadom k tomu, že Žákovi pražskí kolegovia nezniesli jeho úspechy ako literáta, odsťahoval sa radšej do východočeskej Jaroměře a s kamarátmi z Prahy udržiaval aspoň korešpondenčná styky a veľkolepé pijatyky po jaroměřských krčmách, kde bol obľúbeným štangastom. Listy medzi režisérom Fričom a spisovateľom Žákom vydal Národný filmový archív v knihe "Ej, Bogatyr makovice obrazotvorče..." (Raccoon.city)
Reklama