ACAB: Všichni policajti jsou parchanti

Do jednotky těžkooděnců infiltruje praxí a úctou nepolíbený zajíc, který se snaží ve svojí nové jamce všemožně zapadnout, aby nakonec po krysím způsobu vzdoroval určitému myšlenkovému kvasu, který v azurově opřilbených hlavách nebezpečně bují zhruba jako maminovské špeky v pase mých kdysi výstavních spolužaček. Stefano Sollima, a pojďme mu na chvíli slepě věřit, vykresluje Řím, jak ho ze sluníčkovatých turistických kartinek asi neznáte, latentně feministický, bez jasné národní identity, morálně vachrlatý, trochu multikulti. Na základě průsernatých zpráv zevnitř (TV aj. mediální mrdky) i zvenčí (štrapáce jejich rodin) začínají emoce na bengárně bobtnat a vařit jako v papiňáku. O to smutnější je, že film de facto končí v době exploze... (15.07.2012)

Když se ve filmu potkají tři z mých oblíbených filmových témat (sport, politika, násilí/agrese), nemůže to dopadnout špatně... slušné 4* + bych přidal detail, co se mi fakt zamlouvá, film jde proti aktuálním trendům zvyšujícím oblíbenost těch "rádoby akčních" filmů poslední doby (jako jsou krásné ženy, postelové scény, atd..) a striktně se zaměřuje jen a pouze na dané téma... (13.07.2012)

Činí mi neskutečné potěšení, když se obušky vyrábí rajský protlak z hlav těch řádných občanů, kteří tráví volný čas pobíháním po městě s šálou přes obličej, soupravou dlažebních kostek v kapse a nezbytným tetováním A.C.A.B. na krku. Tito hoši jistě časem pochopí, k čemu je na hřišti míč, proč nemají všichni hráči stejné dresy a proč tam ten černý mužík občas foukne do píšťalky zcela mimo rytmus, ale v době, kdy rozebírání taktického rozestavení svého mužstva nahrazují demolicí města ve jménu svého klubu, tak nemohu doporučit nic jiného než důraznou nedělní gumoléčbu. A i když tato jednotka v poklidu ignoruje zákony své země, tak má veškeré mé sympatie, neboť iniciativně řeší následky toho, co politici ignorují celá dlouhá volební období. Kdo nikdy nestál čelem ke zfanatizovanému davu, ten patrně nebude rozdávat sympatie chlapům beroucím zákon do svých rukou, ale já tou zkušeností disponuji, takže jim docela rozumím. A nejvíc jsem spokojen, když mi k policejní brutalitě vyhrávají Pixies - http://www.youtube.com/watch?v=PRk2ZvvUSfg. (29.07.2012)

Když ti co mají řídit příliš hrabou, nebo nechávají hrabat a nedokážou ve své hlouposti a hrabivosti se postarat ani o ty, jenž je chrání, podřezávají si sami pod sebou větev. Pak se tahle ,,armáda,, snaží problémy vyřešit sama, protože vedení se nechce s problémy pálit a často se je bojí i pojmenovat. To radši najde zástupný problém, čili vrtí psem. Žili si nad poměry, pane Kalousku ? Ne, jen se oběživo nad poměrně přesouvalo a přesouvá od velké skupiny lidí, k té malinké ,,nahoře,,. P.S To jsem se zase rozohnil. Jo a nejsem komunista. 70% (23.10.2012)

Když od toho nebudete čekat "italské Tropa de Elite", uděláte lépe. A.C.A.B. je opravdu vydařený film a zvolené téma (pravomoce policie, politikaření, nelegální přistěhovalectví, rostoucí vlna extremismu...) zdaleka nepálí v současnosti pouze Itálii, ale celou Evropu. Film vám nepodsouvá nějaký definitvní názor, ale poskytne vám do celé situace víceméně nestranný náhled a názor si musí udělat divák svůj. To je jistě fajn, ale na stranu druhou na mě nefungovalo jakékoliv citové propojení s postavami a zkrátka mě to nechalo chladným. Ve výsledku tedy mezi 3* a 4*, ale bez ohledu na nějaké hloupé číslo, vám všem A.C.A.B. DOPORUČUJI. (04.04.2013)